Inspirace proti digitálním gigantům: Čeští spisovatelé za komunismu

Kritika efektivity v době internetu na úkor soukromí v knize amerického novináře Franklina Foera World Without Mind: The Existential Threat of Big Tech je správná, ale nostalgická.

Logo společnosti Amazon. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Logo společnosti Amazon. | foto: AP Photo
Logo společnosti Amazon.

Ztrácí svět duši? Ohrožuje internet a digitální technologie lidi? Franklin Foer, bývalý redaktor časopisu The New Republic a přispěvatel časopisů Slate, New Yorker a The Atlantic, se na tyto otázky pokouší odpovědět ve své knize World Without Mind: The Existential Threat of Big Tech (Svět bez duše. Jak informační technologie ohrožují naši existenci).

Foer na vlastním příkladu ukazuje propast mezi tradičními tištěnými a na zisk orientovanými digitálními médii. Nekritizuje však jen nové prostředí, ale nabízí i řešení poklesu nákladu tištěných médií, přičemž inspiraci k boji s digitálními koncerny nachází u českých spisovatelů za komunismu.

Vyděšené kulturní elity

Foer se nejprve zaměřuje na vývoj od šedesátých let 20. století a začíná exkurzem do hippie komunit v Kalifornii, používání LSD a na význam Whole Earth Catalogu pro Silicon Valley. V tomto podhoubí svobody vznikaly nezávislé komunity experimentující s volnou láskou a drogami, přičemž některé se změnily v uzavřené autoritářské sekty s charismatickým vůdcem, více či méně podléhajícím kultu osobnosti. Tuto kalifornskou subkulturu Foer považuje za základ internetové ekonomiky.

Prodej listu The Washington Post šéfovi Amazonu Jeffu Bezosovi vyděsil kulturní elity, protože za prvé signalizoval, že s internetem skončil jejich informační monopol, a za druhé, že nyní může každý hokynář s dostatečnou hotovostí hlásat své pravdy i v prestižním deníku

Foer se vrací k telegrafním a telefonním monopolům a jejich významu pro šíření informací a ovlivňování voleb a dostává se přes osídlení Marsu, jak plánuje výrobce elektromobilů Tesla Elon Musk, k vizím majitelů Googlu a Facebooku o umělé inteligenci, biotechnologiích, prodloužení lidského života či o ovládnutí sociálních sítí, minimálně na Západě, Facebookem a internetového obchodování Amazonem, o čemž napsali dříve a lépe jiní. Foer nabízí nové informace o převzetí deníku Washington Post šéfem Amazonu Jeffem Bezosem a časopisu The New Republic spoluzakladatelem Facebooku Chrisem Hughesem,.

Od druhé světové války se americká mainstreamová media v čele s deníkem The New York Times považovala za kontrolní instance. Redakce měly přísná etická pravidla a intelektuální nezávislost byla prioritou. Vydavatelské rodiny – Grahamova, která 80 let vlastnila Washington Post, nebo Sulzbergerova, majitelka The New York Times, bránily všemu, co by i jen vyvolávalo zdání, že ovlivňují redakci. Aféra Watergate, která ukončila prezidentství Richarda Nixona, je dodnes příkladem nezávislé investigativní žurnalistiky.

Prodej Washington Post Bezosovi vyděsil kulturní elity, protože za prvé signalizoval, že s internetem skončil jejich informační monopol, a za druhé, že nyní může každý hokynář s dostatečnou hotovostí hlásat své pravdy i v prestižním deníku. Bezosův střet zájmů coby vlastníka nezávislého deníku kontrolujícího společnost a internetové obchodní platformy Amazon na sebe nenechal dlouho čekat.

Nepřetržitý cirkus

Amazon neustále válčí s nakladatelstvími, jež se jej bojí, protože má prakticky monopol na prodej knih. Kdo jej kritizuje, musí počítat nejen s tím, že mu nic knižně nevyjde, ale bude mít problémy i ve zdánlivě nesouvisejících oblastech. Foera, který napsal kritický článek o Amazonu, odmítl zastupovat právník, protože jeho dcera právě píše knihu, a kdyby nabídku přijal, její zveřejnění by to negativně ovlivnilo.

Když Hughes koupil The New Republic, zpočátku se zdálo, že chce podpořit ztrátový kvalitní časopis, mezi jehož přispěvatele v minulosti patřila například anglická novinářka Rebecca Westová (1892–1983), anglická spisovatelka Virginia Woolfová (1882–1941), americký literární kritik Edmund Wilson (1895–1972) nebo anglický esejista James Wood. To Foerovi vyhovovalo, protože chtěl dělat tradiční novinařinu kliků a lajků.

V redakcích velkoplošné monitory ukazují, kolik kliků má článek, a pokles honorářů je přímo úměrný nárůstu konkurence. Počet čtenářů se teoreticky zvětšil, ale intelektuální horizont zmenšil. Donald Trump první pochopil, co doba mediálně žádá – nepřetržitý cirkus, který se vejde do sdělení o 140 znacích a na který se těší jeho stoupenci i odpůrci.

Bylo však jen otázka času, kdy z Hughesova předsevzetí zmizí poslední špetka romantismu a začne mít hlavní slovo vedoucí účtárny. The New Republic měla zachránit internetová stránka oslovující miliony čtenářů a senzacechtivé titulky, barevná grafika a zábavná videa kompenzovat ztrátu. Tímto způsobem se snaží většina tradičních médií řešit pokles nákladu a ztráty příjmů z reklamy. Problém spočívá v tom, že nejde o internetový startup.

Redakční porady se změnily z úvah o tématech pro intelektuální elitu o trendech na Facebooku. Články měly až 25 titulků, které se testovaly, a byl použit ten s nejvíce kliky. Několikastránkové texty pro zasvěcené nahradilo zpravodajství, jež ukrátí čas při čekání na zastávce. Produktivita a počet kliků se staly rozhodující a novinářská nezávislost přežitkem.

V redakcích velkoplošné monitory ukazují, kolik kliků má článek, a pokles honorářů je přímo úměrný nárůstu konkurence. Počet čtenářů se teoreticky zvětšil, ale intelektuální horizont zmenšil. Donald Trump první pochopil, co doba mediálně žádá – nepřetržitý cirkus, který se vejde do sdělení o 140 znacích a na který se těší jeho stoupenci i odpůrci. Konec nastal po dvou letech – Foer dal výpověď, protože nechtěl pracovat pro médium, jež se podobalo spíše internetové firmě než tradiční novinařině.

Chybné srovnání

V závěru Foer překvapí bývalé občany sovětského bloku, když za vzor odporu v době internetu uvádí české spisovatele za komunismu. Milan Kundera, Josef Škvorecký nebo Ivan Klíma údajně expresivně líčili sexuální scény, přičemž jejich podstatou nebyl sex, nýbrž útěk před autoritativním státem. Odhlédneme-li od toho, že dle nejednoho literárního kritika šlo jen o sex, podle Foera je třeba usilovat o podobný útěk před monopolem technologických firem, aby byly zachovány tradiční papírové deníky, časopisy a knihy.

Foerova kritika diktátu efektivity v době internetové ekonomiky na úkor soukromí je správná, ale nostalgická – žádný e-mail ani ještě tentýž den doručený balíček s objednaným zbožím nestojí za ztrátu osobních dat. Novinařina totiž není jediné povolání, které s rozvojem digitálních technologií zaniká. Například v architektuře se ještě nedávno vše rýsovalo rukou, s nástupem počítačů však stejně jako mnoho dalších profesí zaniká, což nevede k diskusi o konci kultury, protože nejsou zahalená stejnou výjimečností jako donedávna psané slovo.

Srovnávat komunistickou totalitu, kdy se zavíralo i za to, co si člověk myslel, s téměř monopolem některých internetových firem, je chybné. Facebook ani Google nikoho neomezují v tom, co chce psát a v online prostoru zveřejnit, ale jsou šikovné v tom, jak získat hlavní část příjmů z reklamy. Zahrádkáři, neonacisté, fotbaloví fanoušci nebo filatelisté se setkávají v informačních bublinách a tradiční média nepotřebují, což tvoří podstatu současných změn.

Éra psaného slova malé skupiny novinářů, když každý může mít vlastní blog, skončila. Psát dnes může každý, problém je najít čtenáře, navíc je stále těžší se psaním uživit. I internetové platformy, jako je Buzzfeed nebo Vice, jsou ztrátové a Huffpost, Wired nebo dříve Financial Times Deutschland na německém trhu přestaly vycházet.

Srovnávat komunistickou totalitu, kdy se zavíralo i za to, co si člověk myslel, s téměř monopolem některých internetových firem, je chybné. Facebook ani Google nikoho neomezují v tom, co chce psát a v online prostoru zveřejnit, ale jsou šikovné v tom, jak získat hlavní část příjmů z reklamy. Zahrádkáři, neonacisté, fotbaloví fanoušci nebo filatelisté se setkávají v informačních bublinách a tradiční média nepotřebují, což tvoří podstatu současných změn.

Nikoho netěší, že se jeho profese stává nepotřebnou, přičemž neexistuje žádný nový finanční model pro její zachování. Proč by se tento vývoj neměl týkat psaného slova však Foer nevysvětluje. Při hledání modelů v obrovském množství dat si někteří informatici pomáhají metaforou mučení. Data mučí tak dlouho, až se přiznají. To ale znamená, že mučená data přiznají to, co od nich chce inkvizitor slyšet. Foer je na tom podobně. Odmítá konec tradiční novinařiny a svůj text tak dlouho mučil, až z něj dostal to, co chtěl slyšet.

Franklin Foer, World Without Mind: The Existential Threat of Big Tech.

World Without Mind: The Existential Threat of Big Tech

Svět bez duše. Svět bez duše. Jak informační technologie ohrožují naši existenci

AUTOR: Franklin Foer

VYDAL: Penguin Press 2017

ROZSAH: 272 stran

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.