Netečnost k ekologii zvyšuje riziko změn v našich životech

Nedávný projev 16leté švédské aktivistky Grety Thunbergové v OSN vyvolal mnoho emocí. Pro Lukáše Rejzka a Jakuba Kučeru jsou zajímavé především ty, které se týkají postoje k ekologii a klimatickým změnám.

Jakub Kučera 22.11.2019
Klimatické změny. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Klimatické změny. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Klimatické změny.

Nedávný projev 16leté švédské aktivistky Grety Thunbergové v OSN v New Yorku vyvolal mnoho emocí, přičemž diskuse o něm se pohybuje ve třech rovinách. První je samotná její osoba a forma projevu, který se nesl v duchu silných emocí, až hysterie. V podstatě je však tato rovina irrelevantní. Důležité je sdělení, nikoliv posel sám.

Žijeme v době všemožných populistů, dogmatiků a lobbistů, kdy na prostá fakta a údaje slyší stále méně lidí, proto je na důležitá témata někdy třeba upozornit neokázale – expresivně až teatrálně. Co se týká obsahu, mladá Švédka pouze říká, že za změnou klimatu je pravděpodobně lidská činnost a že z dlouhodobého hlediska je ekologická situace neudržitelná, s čímž se ztotožňuje naprostá většina vědecké obce.

Pokud se nepodaří otevřít věcnou a rozumnou diskusi o klimatických změnách, nelze počítat s efektivním řešením environmentálních problémů, alespoň ne v rámci demokratické společnosti. Hrozí, že se dva znepřátelené tábory ještě hlouběji zakopou ve svých názorech, a téma ještě více rozštěpí společnost.

Druhou rovinou je samotná klimatická změna, její příčiny a možné důsledky. Vědci tvrdí, že pokud se zásadně nezmění struktura světového průmyslu a částečně způsob života, nastane environmentální katastrofa. Nebudeme rozebírat konkrétní vědecké důkazy podporující tato tvrzení a je pravdou, že neexistuje konsenzus, nakolik stojí za vzestupem globálních teplot lidská činnost a nakolik jde o přirozený jev.

Lidstvo ovšem klima se vší pravděpodobností ovlivňuje, a naopak by značně překvapilo, kdyby 36 gigatun oxidu uhličitého a kvanta dalších skleníkových plynů, které se ročně vypustí do atmosféry, žádný vliv nemělo. Preferujeme opatrnost a nechceme riskovat, že zatímco budeme čekat na nezvratné důkazy o globálním oteplování, Zemi nenávratně zničíme. V sázce je mnoho.

Třetí rovinou je postoj především politiků ke klimatickým změnám a debatě o nich, čemuž se chceme věnovat především. Pokud se totiž nepodaří otevřít věcnou a rozumnou diskusi, nelze počítat s efektivním řešením environmentálních problémů, alespoň ne v rámci demokratické společnosti. Hrozí, že se dva znepřátelené tábory ještě hlouběji zakopou ve svých názorech, a téma ještě více rozštěpí společnost. V tomto ohledu nejvíce zaráží reakce ODS.

Zlé ideologie a dobré hodnoty

Nejde o spekulace o zdravotním stavu Grety Thunbergové, případně kdo je za ní, které pronesl poslanec ODS Jan Skopeček, ale o přístup k debatě o klimatických změnách obecně, zejména o jeho myšlenkové zakotvení. Postoj řady představitelů konzervativního proudu a současné ODS shrnul 24. září výstižně její předseda Petr Fiala pro server Novinky.cz:

„Mladí lidé mají jistě právo na radikální postoje a revoltu. Pozornost, která je věnovaná Gretě Thunbergové, je ale přehnaná a nezdravá. Jsem na straně rozumu, svobody a odpovědnosti, ne na straně ideologie a omezování svobody.“ V tomto relativně krátkém výroku (vlastně stačí poslední věta) zaráží v první řadě již téměř tradiční používání slova ideologie v pejorativním smyslu.

ODS by nemělo překvapovat, že do demokratické diskuse zasahují občané s odlišnými hodnotami – může pro ně být důležitější rovnost než svoboda jednotlivce, nebo preferují jako hodnotu životní prostředí. Je třeba spíše usilovat o pochopení a shodu, než se navzájem obviňovat z „ideologických“ postojů.

Jako politolog Fiala jistě ví, že mezi ideologie patří liberalismus a často také konzervatismus, na nichž občanští demokraté stavějí, když svou stranu prezentují jako liberálně konzervativní. ODS se také považuje na rozdíl třeba od ANO za stranu hodnot – například nová kampaň spojená se sametovou revolucí „Hodnoty listopadu 1989“ – a Fiala o nich, konkrétně o svobodě a odpovědnosti, rád mluví. Ideologie, světonázory a hodnoty, respektive hodnotové žebříčky, jsou však spojené nádoby a ideologie z určitých hodnot vychází.

ODS by nemělo překvapovat, že do demokratické diskuse zasahují občané s odlišnými hodnotami – může pro ně být důležitější rovnost než svoboda jednotlivce, nebo preferují jako hodnotu životní prostředí. Je třeba spíše usilovat o pochopení a shodu, než se navzájem obviňovat z „ideologických“ postojů. Navíc lze občas nabýt dojmu, že pokud někdo jedná „ideologicky“, pak často představitelé ODS.

Například europoslanec Jan Zahradil označuje ekologii za levicové, tudíž zavrženíhodné téma. Vítanou změnou může být postoj jeho kolegy z Evropského parlamentu a ODS Alexandra Vondry. Ten v rozhovoru pro časopis Respekt připustil, že i konzervativci by se měli životnímu prostředí věnovat, když ho označil za „bytostně konzervativní téma“.

Racionalita bez vědeckých faktů

Fiala dále tvrdí, že ODS je na straně rozumu. Obdobně se i Vondra chce zapojit do debaty „z pozice zdravého rozumu, umírněnosti a neideologičnosti“. Není však v současné situaci rozumnější akceptovat názory vědců? Věda není neomylná, je ji třeba brát s rezervou, ani bychom neměli propadat panice a například okamžitě zakázat létání letadlem.

Jak volání po racionalitě a rozumu skloubit s minimálně implicitním ignorováním vědeckých poznatků? ODS často vyzývá k racionální debatě, pokud ovšem budeme ignorovat vědecká fakta, o čem ji povedeme?

Jak ale volání po racionalitě a rozumu skloubit s minimálně implicitním ignorováním vědeckých poznatků? ODS často vyzývá k racionální debatě, pokud ovšem budeme ignorovat vědecká fakta, o čem ji povedeme? O Protokolech sionských mudrců nebo o princi Bajajovi? Další hodnotou, kterou ODS zastává, je odpovědnost. Ta je důležitá, ale opět se nelze ubránit jisté zmatenosti.

Od reprezentantů ODS slýcháváme fráze typu „Chceme zodpovědnou fiskální politiku. Nechceme zatížit dluhem budoucí generace“. Co ale stav životního prostředí? Proč odpovědnost za osud našich potomků nefunguje i v tomto případě? Kde je odpovědnost vůči budoucím generacím, že zdědí životní prostředí alespoň stejné jako dnes? Není nesmyslné se úzce zaměřovat na ekonomické podmínky, třeba výši budoucího dluhu, a ignorovat fakt, že se, řečeno (snad) s nadsázkou, zanedlouho upečeme?

Svoboda jen pro vyvolené

Fiala zmiňuje také svobodu jednotlivce. I pro nás je v hodnotové hierarchii vysoko. Většina představitelů ODS ji však klade do protikladu s bojem proti klimatickým změnám. Opatření proti nim omezují naše možnosti, tudíž svobodu. I konzervativci tuší, že někdy stát může, nebo dokonce musí, omezit svobodu jednotlivce ve prospěch vyššího společenského cíle. Dnes už víme, že neviditelná ruka trhu na všechno nestačí. Důležité je, aby měl stát na opatření mandát od voličů a ideálně na nich panovala společenská shoda.

I konzervativci tuší, že někdy stát může, nebo dokonce musí, omezit svobodu jednotlivce ve prospěch vyššího společenského cíle. Dnes už víme, že neviditelná ruka trhu na všechno nestačí.

Další věcí je, že svoboda v pojetí ODS zní především jako svoboda obyvatel prvního světa – měli by mít možnost dělat si, co chtějí. Naše aktivity mají ale pravděpodobně dopad na život třeba Afričanů, kterým vysychají poslední pole. Neomezujeme svým chováním jejich svobodu? Nebo je svoboda obyvatel třetího světa, kteří klimatickými změnami trpí více, podřadná ve srovnání s tou naší? Jsou všichni lidé svobodní, ale někteří svobodnější?

Americký právník Clarence Darrow (1857–1938) prohlásil: „Vlastní svobodu můžete chránit pouze ochranou svobody ostatních. Ty můžeš být svobodný, pouze pokud jsem svobodný já.“ Zejména v dnešním globalizovaném světě bychom se měli nad tímto výrokem zamyslet.

Zbytečné strašení

Členové ODS komplikují debatu, i pokud jde o vztah moderního průmyslu, potažmo kapitalismu, a boje proti klimatickým změnám. Například Ivo Strejček, dlouholetý europoslanec za ODS a člen správní rady Institutu Václava Klause, zopakoval v DVTV 24. září názor, že dekarbonizace, tedy snížení emisí skleníkových plynů, znamená deindustrializaci a pokles životní úrovně. Německé emise skleníkových plynů poklesly a jsou stejné jako v období 1954 až 1955, navzdory tomu má vyšší životní úroveň než před 65 lety.

Kapitalismus není v rozporu se snahou chránit životní prostředí a může se uplatnit v rámci snah o zastavení klimatických změn. Stejně jako se vypořádal se zákazem otroctví nebo v devadesátých letech s českou regulací omezující emise síry.

ODS zbytečně přistupuje na častý argument protistrany, která jedinou možnost, jak zastavit klimatické změny, vidí v „nerůstu“. Hospodářský růst, především zvýšení životní úrovně obyvatel, protože sám o sobě je k ničemu, už dávno neznamená více tun vytěženého uhlí nebo odlité oceli.

Obdobně se lze setkat s názorem, že snaha zastavit klimatické změny znamená konec kapitalismu. Podle nás však kapitalismus a svobodné trhy mohou vyřešit naše problémy, respektive najít ekonomicky nepřijatelnější řešení. Kapitalismus není v rozporu se snahou chránit životní prostředí a může se uplatnit v rámci snah o zastavení klimatických změn. Stejně jako se vypořádal se zákazem otroctví nebo v devadesátých letech s českou regulací omezující emise síry.

D jako demokratický, nikoli demagogický

Nejen ODS by měla přistupovat k tématu klimatických změn konstruktivně. Je třeba akceptovat vědecká fakta, přestože mohou být nepřesná, a začít jednat. K tomu potřebujeme živou a racionální diskusi. Proto nás mrzí, že ODS ji od začátku sabotuje, zásobuje floskulemi o nebezpečných zelených ideologiích a zmanipulovaných jedincích. Vše pak korunují odkazy na hodnoty, které ODS brání před „zelenými fanatiky“, aniž by bylo zřejmé, že má ve svých hodnotách jasno a není obdobně fanatická.

Snaha odvrátit změny klimatu nebo se vypořádat s jejich následky nemusí znamenat konec současného ekonomického modelu. Zvýšení životní úrovně nemusí vést k vyšší ekologické zátěži, a ačkoli boj s klimatickými změnami jistá omezení oproti scénáři business as usual přinese, nemusí jít o „zánik civilizace“.

Vrcholem této občansko-demokratické demagogie je škatulkování lidí do diagnóz a „ismů“, což ukázali třeba Skopeček a Strejček. Ten v tradici „klausismu“ (vymýšlení bezobsažných slov končících na –ismus), přišel s termínem „gretismus“. Od strany s ambicí vést tuto zemi očekáváme rozumnější postoj. V tomto ohledu těší, že nedávno představený program ODS ochranu životního prostředí reflektuje.

Nebyla by to však ODS, kdyby vzápětí její ústavně nejvyšší představitel, předseda Senátu Jaroslav Kubera, nepředvedl 9. října v rozhovoru pro TV Seznam notnou dávku demagogie, navíc podepřenou nepodloženými fakty. Hlas ODS bude v nadcházející debatě důležitý. I pro nás je svoboda zásadní hodnotou a neměla by být v zájmu ochrany životního prostředí omezovaná. Zároveň nemusí snaha odvrátit změny klimatu nebo se vypořádat s jejich následky znamenat konec současného ekonomického modelu.

Zvýšení životní úrovně nemusí vést k vyšší ekologické zátěži, a ačkoli boj s klimatickými změnami jistá omezení oproti scénáři business as usual přinese, nemusí jít o „zánik civilizace“.Je to netečný postoj k environmentálním otázkám, který podstatně zvyšuje riziko velkých a nepříjemných změn v našich životech. Doufejme, že ODS předloží racionální program, jak se s problémy vypořádat, aby v naší společnosti rozum, svoboda a odpovědnost nadále hrály prim.

Počet příspěvků: 3, poslední 24.11.2019 05:53 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.