Jak se přepisují dějiny podle ideologií podsouvaných „demokratickými“ politiky (s největší pravděpodobností na zahraniční objednávku), ukazují každodenně média nebo výroky rádoby elit. V uplynulých týdnech jsme například změnili historii Pražského povstání a konce války v Praze v roce 1945.
Už nás neosvobodila Rudá armáda, jíž na našem území velel maršál Koněv, ale jednotka nacistů s ruskými příjmeními, část armády generála Vlasova, který však v Praze nebyl. Projížděla jí jednotka generála Buňačenka poté, co v řadách německých branných sil a SS vraždila po celé Evropě, a nešlo jí o nic jiného, než utéct do amerického zajetí.
Akce generála Buňačenka
Bývalý novinář Tomáš Klvaňa před pár lety sdělil: „Rudá armáda nás tehdy neosvobodila, nýbrž přepadla.“ Říká-li to zaměstnanec americké Newyorské univerzity, kterou vede Jiří Pehe, a s Klvaňou v ní „pracují“ další odborníci, třeba Monika Pajerová, pak by to měla být ta správná a jediná povolená pravda. Nikoli nadarmo byl Klvaňa řadu let ve vedení české odnože amerického Aspen Institutu, takže měl to správné školení.
A jak to bylo s trojnásobným dezertérem Buňačenkem – z Rudé armády, wehrmachtu i z Ruské osvobozenecké armády (ROA, vlasovců)? Velení povstalecké Prahy zveřejnilo k Buňačenkovým akcím prohlášení, které když uviděl, nevěřil svým očím: „To je všechno? To mě tedy Češi zklamali. Co si myslí? Že tady budeme cedit krev pro nic za nic?“
Velení povstalecké Prahy zveřejnilo k Buňačenkovým akcím prohlášení, které když uviděl, nevěřil svým očím: „To je všechno? To mě tedy Češi zklamali. Co si myslí? Že tady budeme cedit krev pro nic za nic?“ A v rozhořčení vydal rozkaz: „Urychleně ustoupit z Prahy.“ |
A v rozhořčení vydal rozkaz: „Urychleně ustoupit z Prahy. V tomto městě už nezůstanu ani hodinu. Nestojí nám ani za jedinou kapku krve. K čertu. Jděte si k bolševikům. Však oni vám ukážou.“ A následoval poslední osudný rozkaz: „Propusťte Němce a vraťte jim zbraně!“ Ten dopadl krutě na české povstalce – propuštění Němci se nelítostně mstili. Ještě v ranních hodinách 9. května 1945 popravovali a stříleli nevinné civilisty na okrajích Prahy.
Vraťme se však k novodobým tvůrcům dějin. Ze zmíněné myšlenkové kaluže zřejmě těžil starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09). Jeho čin byl konkrétní – osvobodil Prahu 6 od uchvatitele Koněva sice 75 let post festum, a jen od kamenného, ale co na tom – symbol je symbol.
Obdobně přemítal v čele řeporyjské radnice Pavel Novotný (ODS), když nechal instalovat děkovací desku nacistům s ruskými příjmeními, a přidal k ní sochu sovětského tanku překrytou nacistickou helmou z dílny Davida Černého za tučné veřejné peníze, aby si občané uvědomili, o čem by také mohl být verš „vám poděkování a vřelá objetí“ z písně Karla Kryla.
Indoktrinační název
Asi nejdelší historii v přepisování českých dějin má příběh bratří Mašínů, o nějž se přetahujeme téměř od listopadu 1989. Bývalý předseda vlády Mirek Topolánek (ODS) jim dal premiérskou plaketu, exministr zahraničí Alexandr Vondra (ODS) letěl speciálem jednomu z Mašínů, Ctiradovi, přes Atlantický oceán na pohřeb. Pochybuji, že si sám zaplatil svou občanskou statečnost a názorovou pevnost.
V Praze-Vysočanech už dlouho působí dětský oddíl Junák – český skaut, středisko Bratří Mašínů. Jeho název nemůže být jiný než indoktrinační – když mají skautské kluby, museli to být hrdinové. |
V Praze-Vysočanech už dlouho působí dětský oddíl Junák – český skaut, středisko Bratří Mašínů. Jeho název nemůže být jiný než indoktrinační – když mají skautské kluby, museli to být hrdinové. Kdy Bezpečnostní informační služba, jež se v poslední době snaží posuzovat a interpretovat naše dějiny, dodá do učebnic dějepisu oslavu bratrů Mašínů? Jaká je však pravda?
Bratři Mašínové vytvořili na přelomu čtyřicátých a a padesátých let 20. století to, čemu říkali odbojová skupina. Vzali si za úkol porazit československý, a možná i celosvětový zločinný komunismus. Ve skupině bylo průběžně vedle Mašínů několik spolubojovníků. Jenže jak „bojovali“? Například při první větší akce, na které bratry Mašínovy doprovázel Milan Paumer, 13, září 1951 v Chlumci nad Cidlinou, přepadli služebnu Sboru národní bezpečnosti (SNB).
Bratři Mašínovi měli dva plány, přičemž zvolili ten Josefův – zlikvidovat příslušníka SNB Kašíka železnou tyčí. Ctirad ho udeřil, ale ten nezemřel, ani neztratil vědomí, proto byl zastřelen. Dokumentarista Miroslav Kačor zjistil, že hluboce věřící Kašík byl jako bývalý člen lidové strany a poté sociální demokracie pod dohledem Státní bezpečnosti, takže odpůrcem komunistického režimu.
Z vrahů hrdinové
Dva z Mašínovy skupiny byli po dopadení popraveni (Janata a Švéda), třem (kromě Mašínů i Paumerovi) se podařilo emigrovat, neboli utéct před vlastní odpovědností – trestem. Vždyť čeho se tito „hrdinové“ dopustili? Jen loupeží a sedmi vražd – policisty Kašíka, policisty Honzátka v Čelákovicích (jako Al-Káida ho spoutali a pak podřízli), účetního Rošického v Hedvikově při přepadu vozu s výplatami.
Po listopadu 1989 se někteří snažili z Mašínů-vrahů udělat Mašíny-hrdiny. To se však nelíbilo ani prezidentu Václavu Havlovi. |
Další čtyři – německých policistů Gruminiho, Lehmanna, Hoffmanna a Sunkela – spáchali při útěku přes tehdejší Německou demokratickou republiku k americkým zachráncům. Podle Mašínů i Paumera se chtěli vrátit do vlasti jako součást předvoje americké armády. Jako by zaznívala vlastizrada…
Po listopadu 1989 se někteří snažili z Mašínů-vrahů udělat Mašíny-hrdiny. To se však nelíbilo ani prezidentu Václavu Havlovi. V komentáři k vydání oslavné knihy Oty Rambouska o Mašínech Jenom ne strach napsal: „Přecházel mi mráz po zádech, když se můj dávný spolužák z Poděbrad kasal tím, kolik lidí zabil.“ Načež ho Ctirad Mašín v roce 1996 vyzval, aby odstoupil. A říkal o něm: „Kretén pěstovanej estébákama.“
Bývalý premiér Petr Nečas (ODS) pak na pohřbu Milana Paumera v Poděbradech 4. srpna 2010 oponoval těm, kdo považují skupinu bratrů Mašínů za kontroverzní z důvodu lidských obětí: „Proti zotročení může člověk bojovat všemi prostředky.“ Nečas se dlouhá léta chlubil křesťanskou vírou. Tady mu to ale ujelo. Proti oslavě vrahů vystupoval prezident Václav Klaus.
Fakta
Josef Mašín pracoval pro americkou armádu, kde přednášel o své ilegální činnosti v Československu. Státní fond české kinematografie dal loni na film o Mašínech 15 milionů korun z našich daní. Mnohé může překvapit, kde se hrdinové učili svým kouskům. Jak píše i Rambousek ve své knize, Ctirad Mašín po roce 1948, když studoval na vysoké škole, absolvoval záškodnický kurz organizovaný Svazem brannosti a Svazem české mládeže. Doufejme, že se skauti z Vysočan učí z jiných brožurek.
Před každým soudem a hodnocením je třeba zjistit fakta, jen tak lze předejít veřejnému ztrapnění jako v případě starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře nebo starosty Řeporyjí Pavla Novotného. Pokud nejde o úmyslné lhaní pro peníze. |
Publicista Tomáš Tožička zhodnotil činnost Mašínů a jejich oslavování následovně: „Respekt a úcta se jim vzdávat nemá, pohybuje se to velmi za hranou zločinů, a to zločinů velmi nelidských. Oslavování nepřipadá v úvahu. Vraždění zajatců – lidí, kteří byli svázáni a nemohli se bránit – překračuje jakoukoliv etiku odboje. A myslím, že to odporuje i definicím zákona o protikomunistickém odboji.“
Před každým soudem a hodnocením je třeba zjistit fakta, jen tak lze předejít veřejnému ztrapnění jako v případě Ondřeje Koláře nebo Pavla Novotného. Pokud nejde o úmyslné lhaní pro peníze. Pak ale ve veřejné debatě nemáte co pohledávat, protože nehledáte pravdu, ale děláte propagandu proti vlastní zemi.
Jak by toto přepisování dějin označili skuteční českoslovenští hrdinové Morávek, Tesařík, Jaroš, Kubiš, Gabčík, Vopálka a tisíce dalších, kteří položili život za budoucnost samostatného národa a státu? Jak by asi nazvali novináře, kteří se takové deformaci historie propůjčují? Jsem si jist, že by je brzy pojmenovali správné!
