Diskuse k článku

V Evropě se rodí opozice – vůle ochránit národní identitu

Člověk si ze své přirozenosti uvědomuje, že někam patří. Touží být členem společenství, jež vykonalo velké skutky a chce dokázat velké věci.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Foto

Kladivoun

střídání chromých stráží
Co z toho vyplívá? 1. Etnická výměna (Evropy) vyvolá velké změny ve společnosti. Jak velké budou? A jaký budou mít průběh? 2. "Změní se síla společenské soudržnosti, jelikož obyvatelstvo zahraničního původu nesdílí s tím původním ani pocit identity, ani jeho hodnoty. Výměna obyvatelstva způsobuje krizi identity a kulturní změnu."Pochopitelně taková společnost je zranitelnější pokud na ní začnou mimo vnitřních odstředivých tendencí působit ještě vnější vlivy. 3. Probíhá další mezikulturní, civilizační a ideové soupeření. Tedy věc, která je v lidských dějinách permanentní jen s proměnou mírou intenzity. Tentokrát však do ní jedna strana vstupuje pošramocená mj. schizmatem ideologického experimentu. 4. Touha po vlastní identitě "domácích" bude posilovat, stejně jako u přistěhovalců kteří si uvědomují, že i jejich kultura a jazyk jsou jedinečné a není nezbytné se "pozápadňovat" pro používání mobilního telefonu nebo řízení auta. 5. Nejlépe se skupině dosahuje cílů se kterými se ztotožňují a považují je za nezbytné. A na závěr. 21. století pravděpodobně bude asijské století. Homogenní národy s velkou mírou vzdělání, sebevědomím, tradicemi skloubené s modernou, disciplínou a kolektivismem z nich dělá soudržnou a efektivní společnost pro nastávající konkurenční boj.
0/0
8.2.2012 15:43
Foto

Zbytečný text, nulová informační hodnota, nulový přínos myšlenek
Francouzská revoluce vyprodukovala hromadu líbivých hesel, několik inspirujících myšlenek a několik milionů mrtvol. Po nich následovala restaurace monarchie. Není divu, že s odstupem dvou století rozumnější část francouzské veřejnosti ztrácí revoluční nadšení a počíná hledat své kořeny jinde. Dávat to do souvislosti s „hrozbou islamizace“ je hodně krátké spojení.Autorka nás zahrnuje spoustou apodiktických tvrzení s nedohledatelným pramenem (Odborníci se shodují …..; Britští a italští analytici mluví o …..; ….., na čemž se shodují všichni společenští vědci ; ..západoevropští sociologové popsali …). To bývá jednak projevem snahy manipulovat realitu pro potřeby vlastní argumentace, a jednak i příznakem toho, že nejde o originální práci, nýbrž o kompilaci, která po osmé přežvýkává již sedmkrát sežvýkané. Nepřítomnost vlastního originálního názoru jen dokresluje zbytečnost textu.Ne, že by problémy nebyly závažné. Krize západního světa je ovšem mnohem hlubší a komplikovanější. „Nebezpečí islamizace“ je spíše jejím projevem, nežli příčinou. Tenhle text ale jen přemílá módní žbrblání na „multikulti“ a nepřidává nic vlastního.
0/0
6.2.2012 9:40