Zvýší důchodová reforma rating Česka?

Soukromé penzijní fondy pro konzervativní investory budou lačné po českých státních dluhopisech. Vláda bude moci lehkovážně utrácet.

Z lůna ministerstev financí a práce již kouká hlavička a možná i ramínka budoucí naděje české ekonomiky. Rodící se penzijní reforma má eliminovat očekávaný nepříznivý demografický vývoj a s tím související narůstající deficit průběžného financování důchodů. Anebo že by šlo ve skutečnosti o něco jiného?

Vláda by měla současně s důchodovou reformou prosadit i ústavní zákon o vyrovnaném státním rozpočtuNavrhovaná koncepce, která ještě neexistuje v žádném uceleném písemném materiálu, a proto vyvolává i mnoho otazníků, předpokládá, že si lidé budou moci odkládat na důchod peníze také do soukromých fondů. Na rozdíl od dosavadního penzijního připojištění na ně však nebudou moci za žádných okolností sáhnout až do dovršení důchodového věku. Fondy budou muset nabídnout několik variant investičních profilů – zřejmě čtyři. Nejkonzervativnější bude znamenat investici pouze do státních dluhopisů – buď samotné České republiky anebo států s vyšším ratingem. A tady může vzniknout problém.

Vzhledem k účinným marketingovým nástrojům peněžních institucí a chabé finanční gramotnosti Čechů lze předpokládat, že se nakonec přeci jenom podaří několik desítek , možná i stovek tisíc lidí ke kapitálovému spoření zlanařit. Což bude samozřejmě znamenat i vydatný nevysychající proud mnoha miliard korun ročně do správy fondů. A co dál?

Neomezená poptávka po bondech

Schéma je jednoduché – fondy si odečtou poplatek za správu a za zbytek nakoupí vládní dluhopisy. Od státu pak z nich budou inkasovat úroky, což by samo o sobě nebylo nic špatného, neboť získaný výnos by jistě končil na účtech důchodových střadatelů. Problém je spíše na druhé straně – stát bude mít pro odbyt svých dluhů neutuchající poptávku.

Což může vést k důsledku, který konstruktéři reformy prvoplánově možná nezamýšleli, nicméně bude jistě vítaný - zvýšení úvěrové důvěryhodnosti země na finančních trzích, tím pádem lepší ratingové hodnocení a levnější obsluhu státního dluhu. Před volbami se pak může tento vývoj hodit – vláda by mohla argumentovat úspěšností reforem, a dostát tím svým proklamacím o rozpočtové odpovědnosti.

Je tu však jedno podstatné riziko, levné půjčky mohou způsobit bezhlavé utrácení, ne-li dokonce zbytečné plýtvání. Potom by stálo za úvahu, zda by „rozpočtově odpovědná“ vláda neměla současně s důchodovou reformou prosadit i ústavní zákon o vyrovnaném státním rozpočtu.