Zrušení embarga EU na vyzbrojování syrských rebelů se odkládá

Paříž a Londýn na pátečním summitu EU neprosadily zrušení embarga na vyzbrojování syrských povstalců. Nejen Praha byla proti.

Dan Macek 15.3.2013

Dodávat zbraně syrské opozici, nebo nedodávat? Summit EU dilema nevyřešil. foto: © ReutersČeská pozice

Dodávat zbraně syrské opozici, nebo nedodávat? Summit EU dilema nevyřešil.

Text je aktualizován. Formálně měl být páteční summit věnován vztahům EU a Ruska, ale vzhledem ke krajně odlišným postojům Moskvy a předních vojenských mocností EU k režimu v Damašku se diskuse neodvratně stočila k vyhrocené situaci v Sýrii. A Paříž a Londýn chtěly po dvou letech bojů vyzbrojit povstalce. Nepochodily.

Evropská unie přijala vůči Sýrii zbrojní embargo po násilném potlačení prvních protirežimních demonstrací na jaře 2011. Střety mezi vládními jednotkami a opozicí záhy přerostly v občanskou válku. Zákaz dovozu zbraní se ovšem vztahuje i na povstalce, na jejichž stranu se některé evropské země otevřeně postavily.

Podle Paříže a Londýna se situace v Sýrii po dvou letech bojů definitivně dostala do slepé uličky. Režim v Damašku podle nich dožene k smysluplnému jednání jedině hrozba podstatného navýšení palebné síly opozice. Proto navrhly embargo odstranit. K vyzbrojení opozice se shovívavěji stavějí už i USA.

„Myslíme si, že zbraní je v Sýrii více než dost,“ vysvětlil premiér Petr Nečas

Mezi ostatními evropskými vládami zastoupenými na summitu však podporu nenašly. Odmítavě se k návrhu postavila i Česká republika. „Myslíme si, že zbraní je v Sýrii více než dost,“ vysvětlil premiér Petr Nečas Českému rozhlasu s tím, že navíc není jisté, ke komu by zbraně nakonec doputovaly. Mezi povstalci nabývají na síle sunnitští extremisté napojení na al-Kájdu. 

Ze stejného důvodu zaujal obdobný postoj též Izrael, který rozhodně nelze podezřívat z náklonosti k proíránskému režimu v Damašku. Místo zrušení embarga navrhuje židovský stát intervenci modrých přileb OSN z řad členských zemí Ligy arabských států.

Zkušenost z Libye, odkud se po svržení Muammara Kaddáfího rozptýlily zbraně napříč Saharou, by pro Západ měla být odstrašujícím příkladem. Podle některých analytiků právě zbraně z libyjského povstání změnily poměr sil v severním Mali, kde se loni na jaře ujali moci islamisté napojení na al-Kájdu. Svrhnout jejich povstaleckou vládu musela až francouzská „neokoloniální“ intervence z kraje letošního roku.

Nashledanou v Dublinu

„Nikdo tu o zrušení embarga příliš nestojí,“ sdělil agentuře Reuters o atmosféře na summitu nejmenovaný unijní diplomat. Předseda Evropské rady Herman van Rompuy nicméně oznámil, že šéfové unijních vlád otázku postoupí svým ministrům zahraničí, kteří se jí mají „jako prioritní záležitostí“ zabývat na svém setkání 22.–23. března v Dublinu.

Je vyloučené, že by Praha francouzsko-britskému tlaku ustoupila? Pozorovatele v Bruselu by nepřekvapilo, kdyby si to premiér Nečas nakonec rozmyslel. „Výměnou za odkývání návrhu Londýna a Paříže by Češi mohli třeba docílit odprodeje letounů L-159 syrské opozici. Nebo by se zbavili nějakých prošlých plynových masek,“ přemítá nejmenovaný zdroj ČESKÉ POZICE z prostředí unijních institucí.

Po neúspěchu na summitu mohou Britové a Francouzi počkat do 1. června, kdy současné zbrojní embargo vyprší. Pak zamítnou jeho prodloužení a začnou zbraně rebelům dodávat unilaterálně.

„Nejspíš se zachovají jako Němci, kterým se rušit embargo také nechce. Berlín se však obává, že v případě neúspěchu jejich návrhu Britové a Francouzi zkrátka počkají do 1. června, kdy současné zbrojní embargo vyprší, a pak jednoduše zamítnou jeho prodloužení a začnou zbraně rebelům dodávat unilaterálně. Tento postup by vedl k ještě větší irelevanci společné evropské zahraniční politiky, čemuž se Německo bude chtít vyhnout,“ vysvětlil zdroj logiku unijního rozhodování.

Rusko i Írán si červnový termín samozřejmě uvědomují, a proto nyní Damašku dodávají zbrojní dodávky velkým tempem, aby mohl co nejvíc zužitkovat svou dosavadní zbrojní převahu. Libanonský Hizballáh už vycvičil 50 tisíc dobrovolníků připravených hájit íránské zájmy v Sýrii bez ohledu na osud tamního režimu. Vzhledem k neúspěchu francouzsko-britského návrhu závisí úspěch opozice čím dál víc na džihádistech z al-Nusrá napojených na al-Kájdu...

Jak o jedné jiné blízkovýchodní válce onehdy prohlásil věhlasný americký stratég Henry Kissinger: „Kéž by obě strany mohly prohrát.“

Počet příspěvků: 2, poslední 16.3.2013 11:59 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.