Zrůdné kotě a perverzní kolibřík

Odposlechy hovorů mezi Pavlem Bémem a Romanem Janouškem jsou dobrý materiál pro všelijaké kombinace. Kolik uší poslouchalo? Musela to být právě BIS? Jde o to sestřelit jejího ředitele? Je jisté, že nahrávky prošly přes ABL? Je původcem úniku poctivý whistleblower? Jan Schneider řadu z nich rozebírá. Ale hlavně: Pavel Bém voličům dozajista neslíbil, že spoustu věcí bude konzultovat s „kýmkoliv“, natožpak s Janouškem.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Mladá fronta DNES zveřejnila odposlechy telefonických hovorů mezi byvším pražským primátorem Pavlem Bémem a miliardovým lobbistou Romanem Janouškem. Pořízeny byly v roce 2007, detektivní agentura ABL je údajně získala v roce 2009, publikovány jsou až nyní. Dobrý materiál pro nejrůznější kombinace. Zkusme se však držet při zemi.

Kdo nahrávky pořídil?

Všeobecně se má za to, že nahrávky pocházejí z Bezpečnostní informační služby (BIS). Je to možné z mnoha důvodů. BIS se ve svých výročních zprávách zmiňovala o zákulisním vlivu lobbistů na politiku. Musela by být slepá a hluchá, aby přitom neškobrtla o Romana Janouška. Důvody, proč by soud odposlech Janouška právem povolil, jsou, obzvláště po zveřejnění odposlechů, nasnadě. Bylo by to zcela v pořádku.

Nicméně – při dnešních technických možnostech – nelze ani vyloučit, že na „stejném drátě visely dvoje uši“,  neboli že stejné odposlechy mohl pořídit ještě někdo jiný. Ostatně, BIS není zdaleka jediná instituce v tomto státě, která může legálně odposlouchávat!

Vládnoucí mají vždy intenci se pouze rozčilovat a stíhat samotný únik informací, aniž by se dostatečně věnovali i uniklému obsahu

V této souvislosti je nutné ocenit velmi vyrovnaný komentář MF Dnes, v němž zmiňuje jako problém jednak to, že nahrávka unikla, ale i to, co v oné nahrávce bylo. To je kurz, který je dobře podpořit, protože vládnoucí mají vždy intenci se pouze rozčilovat a stíhat samotný únik informací, aniž by se dostatečně věnovali i uniklému obsahu.

Nedávno se naprosto typicky tímto jednostranným způsobem rozčílil i papež Benedikt XVI, když z Vatikánu unikly informace o jakýchsi nešvarech. A přitom, kdyby vládnoucí analyzovali obsah zveřejněných informací, dostali by se i k velmi pravděpodobnému motivu, proč unikly, což by jim mohlo pomoci zvyšovat hermetičnost jimi řízených organizací, zejména odstraňováním důvodů (nikoliv lidí), způsobujících tyto úniky.

Proč a odkud nahrávka unikla?

Pakliže šlo o mezní případ toho, co lze zařadit pod termín „whistleblowing“, tento jev by nesvědčil o selhání tajné služby, nýbrž adresáta, neboli vlády

Byla-li by nahrávka původem z BIS, mohlo jít o případ „bisona“ (příslušníka BIS) buď zkorumpovaného, nebo čestného. V prvém případě by nahrávku přenechal za úplatu, ve druhém proto, že se již nemohl dívat na to, jak BIS roky poskytuje alarmující informace vládě – a nic se neděje. V tomto případě by šlo o mezní případ toho, co lze zařadit pod termín „whistleblowing“. A tento jev by nesvědčil o selhání tajné služby (protože osvědčuje, že v ní jsou lidé, kteří ctí morálku vlastně až natolik, že je to nutí jednat v rozporu s předpisy). Tento jev by naopak dosvědčil totální selhání adresáta, neboli vlády, protože jí BIS inkriminované informace nepochybně předávala (jsou avizovány i ve výročních zprávách BIS), ale vláda s nimi absolutně nic nedělala. A BIS nemá jiné pravomoci, než informovat vládu.

Nelze také vyloučit motiv „mydlení schodů“ řediteli BIS Jiřímu Langovi, který však – to nutno objektivně přiznat – přetahuje své funkční období oproti zvyklostem, doporučeným ve zpravodajské komunitě, způsobem téměř neúnosným. Nahrávka sice mohla uniknout odjinud, ale onen „protilangovský“ špílec mohl být přítomen i tam. Nadto časování úniku nahrávky časově koliduje s právě probíhajícím soudem s protagonisty politické strany Věci veřejné, kteří v jeho průběhu dokladují staré a provádějí nové perverznosti. Smyslem úniku by pak – právem! – mohl být poukaz na to, že takový zvěřinec není pouze ve Věcech veřejných.

Nicméně – kromě tvrzení novinářů z MF Dnes – není nikde důkaz, že by odposlechy skutečně prošly přes ABL. To je ale na orgánech činných v trestním řízení, aby zmapovaly případný únik utajovaných skutečností, respektive porušení telekomunikačního tajemství (to v případě, že by nahrávky nebyly legálně pořízeny nějakým oprávněným subjektem). Je možné, že whistleblower (z organizace, která odposlech legálně pořídila) chtěl hnout nehybnými vodami tím, že odposlechy předá – možná jako potenciální sympatizant – právě ABL. Že by se tím mohlo pomoci dobré věci. V tu chvíli to možná pokládal za dobrý nápad (i když s odstupem času by sám tento tragický úsudek mohl být důvodem k jeho propuštění).

Bémův atlas zvířat

Pavel Bém chvílemi vypadá komicky, a tento dojem je posilován i jeho pokroucenou mluvou. Například: „S panem Janouškem, a upřímně řečeno vlastně s nikým, nevedu žádné ‚zpravodajsky atraktivní‘ hovory. Tím méně v posledních třech letech ...“ Anebo: „Omluvte moji opovážlivost, když tedy neprojevím nejmenší zájem o jakékoli komentování čehokoli, co se tohoto světa ..... týká.“

Kotě, mazánek, kolibřík, to skutečně nezní nijak přehnaně machisticky

Dost materiálu dušezpytcům různých úrovní poskytuje odposlechnutý lexikon, zvláště co se oslovení týká. Kotě, mazánek ani kolibřík - jak to kulantně říci? - skutečně nezní nijak přehnaně machisticky. A pak ono hromadění epitet, které Bém asi odkoukal od svého hradního vzoru, k němuž chybí již jen ono závěrečné samolibé mňouknutí. Bém se nechal in puncto odposlechů slyšet, že je považuje za „nedůstojné a perverzní“, „perverzní a zrůdné“, respektive za „perverzní a cynické“.

Můžeme k tomu jen dodat, že odposlechy jako technický úkon jsou neutrální. Znám případ z minulosti, kdy se příslušníci StB vyjádřili o dvou odposlouchávaných osobách, že ačkoliv k nim přistupovali indoktrinovaně jako k nepřátelům režimu, získaly nakonec u nich značný respekt.

V tomto případě však je tomu naopak, a obsah rozhovorů mezi Bémem a Janouškem zpětně evokuje ony Bémem užívané přívlastky: nedůstojné, cynické, zrůdné a perverzní.

K čemu to všechno je?

Ze strany příznivců touto aférou těžce deklasované strany se ozvou nikoliv nedůvodné námitky, že se nejedná o důkazy o trestné činnosti

Zejména ze strany příznivců touto aférou těžce deklasované strany se ozvou nikoliv nedůvodné námitky, že se nejedná o důkazy o trestné činnosti. A že například primátor se může bavit o územním plánu s kýmkoliv. Zajímavější však je, kdy se primátor s „kýmkoliv“ baví o územím plánu.

Může být, že se z odposlechů nedá doložit žádná trestná činnost tak, aby to byl důkaz i pro soud. Nicméně tyto odposlechy indikují, že se věci nedějí podle pravidel, že se dějí přinejmenším netransparentně. Pavel Bém při své předvolební kampani dozajista občanům neslíbil, že spoustu věcí bude konzultovat s „kýmkoliv“, natož s Romanem Janouškem.

A tak jsme u průběžného hodnocení. Co se technického provedení mandátu primátora (s příslušnými trestněprávními konsekvencemi) týče, tam skutečně, dle obsahu dosavadních nahrávek, mnoho negativních bodů asi nebude. O to více negativních bodů se však objeví v uměleckém provedení mandátu primátora (s konsekvencemi volebními). Technické provedení mají v rukou trestněprávní orgány. Umělecký dojem zase voliči. A nezapomeňme, zdaleka nejde jen o jednoho Perverzního kolibříka a jeho Zrůdné kotě.