Zpackané sKarty: Kdo ponese hmotněprávní odpovědnost?

Projekt sociálních karet je učebnicovým příkladem, kde by měla být vyžadována zodpovědnost konkrétních lidí, píše Patrik Nacher.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

K 1. listopadu 2013 nabyl účinnosti zákon o zrušení takzvaných sKaret, jejichž prostřednictvím se měly vyplácet sociální dávky. Systém měla na základě smlouvy s ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) provozovat Česká spořitelna, která požaduje jako úhradu vynaložených nákladů zhruba 204 milionů korun. Poznámku k nevydařenému projektu, který na MPSV vznikl za vedení Jaromíra Drábka (TOP 09), pro ČESKOU POZICI napsal majitel serveru Bankovnipoplatky.com Patrik Nacher.

Jsem jedním z mála, kdo se k sKartě – zcela konzistentně po celou dobu trvání projektu – vyjadřoval od samého počátku, tedy od zadání parametrů výběrového řízení. Dokonce jsem kvůli tomu založil i příslušnou podsekci, kde je k dnešnímu dni 68 článků.

Myslím, že tento nepovedený projekt je typickou akcí, za kterou by měla být vyvozena nejen politická, ale i hmotněprávní odpovědnost. Poté, co hned zkraje kritici upozorňovali na nedostatky a chyby, jako byly:

  • poplatková politika sKarty a její nastavení;
  • nesoulad se zákony;
  • dodatečné legislativní úpravy;
  • porušování zákona o ochraně osobních údajů;
  • stigmatizace lidí se zdravotním postižením;
  • absolutní ztráta původního záměru a cíle – boj se zneužíváním dávek a úspora ve státním rozpočtu (ani jedno nešlo principiálně naplnit) –, a přesto se projekt bez ohledu na konkrétní a odborná stanoviska rozjel,

musejí za případné náklady nést odpovědnost lidé, kteří projekt vymysleli a kteří podepsali příslušné smlouvy. Není možné celou věc uzavřít tím, že to zaplatí daňový poplatník.

Kritika sKaret se nevynořila náhle, ale provázela projekt od počátku. Počet různých změn, revizí či dodatečných úprav jen podtrhuje fakt, že příslušní odpovědní politici a úředníci museli hned na startu vidět, že není vše v pořádku. To samozřejmě neuniklo ani bance, takže i ona mohla důvodně očekávat či předpokládat, že může nastat alternativa zrušení projektu. Nicméně je jejím právem se přihlásit o proplacení vynaložených nákladů.

Na státu pak je, aby spravedlivě rozhodl, ale aby to opět neskončilo po česku – tedy že to „zacvaká“ erár, protože ten zvládne cokoliv. Jde o ukázkový, doslova učebnicový příklad, kde by měla být vyžadována zodpovědnost konkrétních lidí.

Počet příspěvků: 2, poslední 16.11.2013 09:20 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.