Změna priorit BIS: Na prvním místě je ochrana ekonomických zájmů státu

Kontrarozvědka nově varuje před dezinformováním dozorčích rad managementem společností se státní účastí. Snad se ten kapitalismus naučíme.

Výroční zpráva za rok 2012 Bezpečnostní informační služby, jejímž ředitelem je Jiří Lang, opět přispěla k poznání reality, a navíc nabídla i určitá řešení. Nyní je na politicích, aby tento podklad pro svá rozhodování vzali vážně. A na občanské společnost | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Výroční zpráva za rok 2012 Bezpečnostní informační služby, jejímž ředitelem je Jiří Lang, opět přispěla k poznání reality, a navíc nabídla i určitá řešení. Nyní je na politicích, aby tento podklad pro svá rozhodování vzali vážně. A na občanské společnost | foto: © ČTK, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Výroční zpráva za rok 2012 Bezpečnostní informační služby, jejímž ředitelem je Jiří Lang, opět přispěla k poznání reality, a navíc nabídla i určitá řešení. Nyní je na politicích, aby tento podklad pro svá rozhodování vzali vážně. A na občanské společnost

Bezpečnostní informační služba (BIS) zveřejnila svou výroční zprávu za rok 2012 téměř s ročním odstupem od doby, o níž pojednává. Učinila tak koordinovaně s Vojenským zpravodajstvím (VZ).

Zpravodajci „vyčistili stoly“, protože již za sedm týdnů začnou pracovat na nové výroční zprávě. Čekat se zveřejněním výroční zprávy na projednání její utajené části vládou je sice vůči vládě uctivé, ale z hlediska veřejnosti neúnosné. Možná je v této souvislosti vhodné se na celou záležitost podívat trochu gruntovněji.

  • Proč vůbec vlastně zpravodajci zveřejňují neutajené části svých výročních zpráv?
  • Není to jaksi protismyslné?
Proč a co publikovat

V historii tomu tak vždy nebylo. Tato praxe se rozšířila až po pádu železné opony, kdy se zpravodajské služby všeobecně začaly více otvírat veřejnosti. Znalci vědí, že se to děje i v zemích bývalého východního bloku včetně Ruska (a kupodivu některých nikoliv způsobem připisovaným knížeti Potěmkinovi). Neděje se tomu tak všude stejně.

BIS nemá žádné výkonné pravomoci, a proto může při nekonání zákonných adresátů pouze (nepřímo) informovat veřejnost, že nekonají

V některých „vzorově demokratických“ zemích se lidé teprve nedávno oficiálně dozvěděli, že mají zpravodajské služby, jinde zase zákonodárci poprvé upravili zpravodajskou činnost zákonem, někde si teprve zvykají na skutečnost, že „tajné služby“ mají i ředitele, kteří mají jména a někdy i tvář! Co může být smyslem těchto veřejných, neutajovaných výstupů zpravodajských služeb? Vždyť adresáti velmi striktně utajovaných zpravodajských informací jsou definováni zákonem, a o veřejnosti tam nic není!

Čtěme tedy pečlivě od začátku. Výroční zpráva BIS je ve své neutajované verzi zveřejňována rozhodnutím ředitele. Může to učinit, ale také nemusí. Důvod zveřejnění je ale naprosto pregnantně uveden. BIS totiž považuje za nutné informovat veřejnost v jisté míře obecnosti jednak o zjištěních, k nimž dospěla, ale také o tom, že o nich informovala zákonné adresáty. A protože BIS nemá žádné výkonné pravomoci, může při nekonání zákonných adresátů pouze (nepřímo) informovat veřejnost, že nekonají. A činí to opakovaně, protože se tento stav týká každého občana našeho státu.

Po zveřejnění odposlechů pražského primátora Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška na tuto skutečnost reagovala občanská sdružení pod názvem „Vraťte nám stát“, a vykřesala tím jiskru naděje pro všechny, kteří nehodlají rezignovat na svou občanskou odpovědnost. Výroční zpráva VZ více pokrývá rozvědnou, tedy zahraniční oblast. BIS je oproti tomu službou kontrarozvědnou. Podívejme se tedy na rok 2012 z tohoto hlediska.

Struktura

Drobná, leč potěšitelná změna nastala v pořadí pojednávaných problematik, srovnáme-li výroční zprávu (2012) s jejími pěti předchůdkyněmi. Aniž bychom museli přeceňovat pořadí kapitol, přece jenom je vedení BIS natolik zkušené, že změna na prvním místě nemůže být náhodná.

Potvrzováním boje proti terorismu jako absolutní priority mezinárodní zpravodajské komunity byla upevňována „vedoucí úloha“ USA v „civilizovaném světě“

Zatímco výroční zprávy za roky 2007 až 2010 začínaly celosvětově nejprodávanějším terorismem, poslední dvě – za roky 2011 a 2012 – již začínají tím pro nás opravdu nejdůležitějším – ochranou významných ekonomických zájmů státu. Málokdo si to zatím troufne, řekněme to však na „plná ústa“ – mantra o naprosté prioritě problematiky terorismu, opakovaná při každém mezinárodním zpravodajském jednání, plnila podobnou funkci (prokázání naprosté loajality, řečeno slušně) jako kdysi povinné floskule o věčném spojenectví se Sovětským svazem.

V poslední době si však nejen zpravodajci (ti však byli podle mého odhadu první) uvědomili, že tímto servilním postojem podkopávají suverenitu vlastních států. Potvrzováním boje proti terorismu jako absolutní a nesporné priority mezinárodní zpravodajské komunity byla potvrzována a upevňována „vedoucí úloha“ USA v „civilizovaném světě“. Víceméně povinně spolupracující země si tím a priori odepřely jakékoliv validní protiargumenty proti zpravodajskému vnikání do svých ložnic a požadavku plnit americké databáze informacemi o svých občanech.

Kauza Snowden v podstatě jen potvrdila, že se z „boje proti terorismu“ stala prachsprostá (a imunitní organismus společnosti nebezpečně vysilující!) manipulace se strachem z terorismu, která kromě příjemné páky na ovládání mas přinesla navíc i nesmírné možnosti v oblasti průmyslové špionáže. Protože o udržení dolaru jako světové měny jde až v první řadě, že.

Ochrana ekonomiky

BIS kritizuje jeden z největších nešvarů parlamentní demokracie. Politický horizont většiny politiků je ve skutečnosti limitován volebním cyklem, aniž by pociťovali odpovědnost za chod státu v dlouhodobém výhledu. Tedy zcela naopak od zneužívaných proklamací o odpovědnosti vůči dětem atd. BIS výslovně kritizuje „setrvalou nekoncepčnost a nelegitimní snahy ovlivňovat výslednou podobu strategických materiálů“.

Všichni, kdo se snaží upozorňovat na množství různých účelových spříseženství – od dlouhodobých až po ryze oportunní –, se již dlouhé roky setkávají s pokusem o dehonestaci, motající se kolem přihlouplé věty o podléhání „konspirativnímu vidění světa“. Nikoliv, právě lidé s otevřenýma očima žádná vidění nemají, ale mluví o realitě doprovázející lidskou společnost od úsvitu dějin.

Podle BIS jsou kritickým jevem také snahy o proniknutí a získání vlivu v energetice. Škoda, že se mluví pouze o ruských snahách.

Nově zní varování týkající se dezinformování dozorčích rad managementem společností se státní účastí. A jsme již u samé podstaty kauzy Chodorkovskij! Vsadím boty, že až se urodí a bude někomu sděleno obvinění za zkreslování hospodářských výsledků, ozve se řev některých (jím dříve sponzorovaných) osob o „politickém procesu“. Ale věřím tomu, že se i ten kapitalismus nějak naučíme. Bude to ale dlouho trvat a bude to fuška!

BIS dále kritizuje dvě banky za financování rizikových projektů. Zdá se, že by bylo dobré se seznámit s některými principy „islámského bankovnictví“. Bude pochopitelnější, čím je tento nekonvenční systém pro čím dál více Evropanů tak atraktivní.

Dalším kritickým jevem podle BIS jsou snahy o proniknutí a získání vlivu v energetice. Škoda, že se mluví pouze o ruských snahách. Jistěže budou v některých případech netransparentní. Rusové ale nejsou jedinými hráči na energetickém parketu! Co ostatní, ti hrají fair? Když poslouchají celý svět, „transparentních“ snah Westinghousu se netýkalo? Když americký velvyslanec hlásil při nástupu dvě priority své mise – energetiku a farmacii? Nějak se této části zprávy BIS nechce věřit bez výhrad!

Organizovaný zločin

Zdá se, že v případě organizovaného zločinu BIS vhodně doplňuje činnost trestněprávních orgánů, respektive snaží se jí předcházet, být v „předpolí“ zejména boje s kriminalitou bílých límečků. Ve zprávě se o příliš nemluví o skutečných beneficientech této obludné a jako rakovina společnost žeroucí kriminality. Doufejme však, že to v poznatkovém portfoliu BIS nechybí a že je toho využíváno transparentně – i když, pravda, je těžké předávat informace kamarádům sledovaných zločinců...

Velmi užitečný je důraz BIS na outsourcing jako jednu z možných metod „cévkování“ státního rozpočtu

Jako chybné je třeba hodnotit argumentační využití neskončených kriminálních případů. Například kauza Davida Ratha skutečně neprokazuje vůbec nic, přinejmenším do jeho pravomocného odsouzení. Tady bohužel prosakuje určitá zaujatost a nedostatečně kritická oponentura při sepisování výroční zprávy.

Velmi užitečný je důraz BIS na outsourcing (modlu zastánců „malého státu“, který si může všechno „lacino nasmlouvat“) jako jednu z možných metod „cévkování“ státního rozpočtu (podobně jako projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru a další způsoby).

Špionáž

„Ryze kontrarozvědná“, špionská pasáž zní tradičním nápěvem, naštěstí se však nevyčerpává „ruským nebezpečím“ a – v souladu s reflexí VZ – pojednává i „čínské nebezpečí“. Ačkoliv se snaží vnuknout čtenáři myšlenku o propojení krajanských spolků se zpravodajskými službami rodné země, naštěstí to – alespoň v ruském případě – jako nelogické zavrhuje. Je těžké hrát s Rusy šachy.

Zdá se, že není větší chyby než vystavovat krajany v zahraničí nebezpečí zpravodajskými kontakty z rodné země. Vidíte, můžete zaslechnout, a někteří jsou tak prefíkaní, že právě na toto vyhodnocení spoléhají, a své krajany využívají. Na takový „argument“ těžko najít jiný, aniž by člověk převzal tuto těžko vývratnou logiku (a zůstal psychicky zdráv).

Autoři výroční zprávy BIS si nastrojili pěknou léčku. Snažili se popsat úskalí kontaktů českých úředníků s příslušníky ruských zpravodajských a bezpečnostních složek, přičemž použili příklad FSB, pokračovatelky KGB, která je ozbrojeným sborem zpravodajským s policejními pravomocemi.

Pro lepší pochopení špionážní problematiky by BIS mohla zdůraznit, že ve stejném postavení jako FSB je i jakási FBI

Při oficiálním kontaktu prý ti prohnaní Rusové často zdůrazňují, že jsou policisté, a přitom to jsou současně zpravodajci a mohou plnit zpravodajské úkoly pod policejní legendou. Pro lepší pochopení problematiky by však BIS mohla zdůraznit, že ve stejném postavení jako FSB je i jakási FBI. Pak by mohlo být mnoho věcí mnoha lidem mnohem jasnějších!

Extremismus

Pod zkratkou extremismus se skrývá problematika ochrany ústavnosti a demokratických základů státu. BIS konstatuje ústup aktivit „profesionálních“ aktivistů. Jednak stárnou, jednak se také pokoušejí kultivovat a vstoupit na politickou scénu. Dlužno dodat, že místo jejich přivítání na k tomu určeném kolbišti se pravidelně dočkají odmítnutí, doprovázeného snahou vytlačit je zpět do podzemí.

Společnost si ale bude muset vybrat – zda má „kulky“ na to vidět realitu, anebo zda si zase chce hrát adolescentní hry na to, že co není vidět, není. První cesta je tvrdší, ale bezpečnější, důstojnější a svobodnější. Druhá cesta je pohodlná, a vede příslušným směrem.

První způsob má tu výhodu, že otevřeně indikuje závažnost problému velikostí příklonu obyvatelstva k „extrémním“ názorům. Tento jev lze zkusit odinterpretovat demagogií o „přitažlivosti extremistických ideologií“, nebo dehonestací intelektuálních kapacit voličů. Anebo jej lze vidět jako indikátor skutečného problému ve společnosti, kolem kterého už nelze alibisticky chodit, ale který je nutno vyřešit.

Mnoho se v této souvislosti mluví o Tomio Okamurovi. Tento politik si začal budovat kariéru již před dlouhými roky, kdy po internetu kolovaly jeho „prostořeké“ komentáře k situaci. Naprostou většinou dobré, výstižné, tvrdé. Poměrně úděsné je množství velice zkreslených reakcí na Okamurův politický vzestup (a mluvíme teď o něm, nikoliv o jeho straně).
Naopak pozoruhodný je Okamurou citovaný výrok Jefima Fištejna, dlouhodobého pracovníka Svobodné Evropy, jehož jistě můžeme řadit do té civilizované části světa. Tomio, řekl mu prý „Fima“, až tě začnou nazývat populistou, věz, že jim pouze došly protiargumenty.

„Politicky“ riskantní řeč

BIS zde volí opravdu dobrou, byť „politicky“ riskantní řeč. BIS tu ale není od politiky, a může si dovolit poradit myšlenku „vzít extremistům trochu větru z plachet“. To znamená vzít extremisty a jejich vzrůstající podporu vážně, protože to naznačuje existenci skutečného problému. Politická korektnost je sice nutná, ale často zavání spíše alibismem a bezradností.

BIS dalekosáhle pojednává pravicový a levicový extremismus, přičemž konstatuje přežitost pravo-levého dělení

Zde je třeba něco udělat, a BIS k tomu dává své slovo. Pokud se totiž nevypustí pára, papiňák jednoho dne bouchne. A to vypuštění páry by v podání extremistů znamenalo něco hodně škaredého. Stát však z pohledu snad většiny občanů má velký legální prostor k onomu „vypuštění páry“. Dokonce by se dalo říci, že by to nejen neznamenalo atakovat meze zákona, ale přímo naopak, naplňovat dikci zákona!

BIS dalekosáhle pojednává pex i lex (pravicový a levicový extremismus), přičemž konstatuje přežitost pravo-levého dělení. A můžeme jen dodat, že zdánlivě „nemocná“ společnost se svými viditelnými extremisty obou křídel vlastně vykazuje znaky společnosti zdravé. Protože jen v nemocné společnosti nejsou vidět extremisté. A ta nemoc je zčásti způsobena i tím, že jejich absence nedráždí společenský organismus k budování protilátek. Udržování zdraví je náročná věc!

Terorismus, proliferace a kyberprostor

Ohledně terorismu neměla BIS naštěstí tolik běhání, ale o to více přemýšlení. Monitorovala vývoj ve světě a sledovala jeho dopad na místní dění. Teroristickému činu (typu Burgas) zabránit prostě nelze. Společnost se s tím musí naučit žít. Hysterčit strachem znamená hrát podle vnucených not. Výroční zpráva BIS je v tomto veledůležitém bodě věcná a důstojná.

Proliferací se rozumí nekontrolované rozšiřování větších množství konvenčních zbraní, jakož i jakýchkoliv technologií a komponent zbraní hromadného ničení. BIS se kromě standardních činností zaměřuje na úplně nové technologie (nanotechnologie), a především ji to táhne do kyberprostoru. To je freneticky se rozvíjející vesmír, který je každý den jiný, a i odborníci mají problém byť jen krátkodobě odhadnout vývojové trendy. Natož bezpečnostní experti (o politicích raději nebudeme mluvit vůbec).

Závěrem lze konstatovat, že výroční zpráva BIS za rok 2012 opět přispěla k poznání reality, a navíc nabídla i určitá řešení. Nyní je na politicích, aby tento podklad pro svá rozhodování vzali vážně. A na občanské společnosti, aby jim dýchala na krk a šlapala na paty. Neboť, jak zdůrazňuje výroční zpráva BIS, jde o budoucnost nás všech.