„Zlé“ ratingovky jen zvířily toxické bahno

Věrohodnost ratingových agentur je nyní podstatně vyšší než věrohodnost vlád a centrálních bank jižního křídla Evropské unie.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Agentura Standard & Poor’s (S&P) zvířila v pátek toxické bahno, kterým nechávaly evropské kontinentální velmoci tiše zanášet evropský, již tak dost bahnitý rybník až po hladinu. Snížila rating hned devíti zemím eurozóny. Jejich představitelé patrně doufali, že rybník přes zimu zamrzne, horké bublající bahno do jara nevystřelí a dál se to bude nějak zatloukat. Ale nestalo se.

Reakce politiků jsou smíšené. Například německý minstr financí Wolfgang Schäuble dělá z agentury blbce: „Nevěřím, že v S&P vůbec pochopili, co všechno jsme na cestě (snad ke stabilitě a prosperitě? – pozn. red.) v Evropě přinesli.“ Celkem nic, jako by odpovídala agentura pátečním ratingovým masakrem. Schäuble se však sám uklidňuje a říká: „Pro příští měsíce a nadcházející úkoly to, na co má Evropský fond finanční stability (ESFS) garance, vystačí.“

Ministr sám ví, že tyto výroky jsou jen hlasitým pískáním si při zkratce cesty přes noční hřbitov. Je mu jasné, že právě EFSF je ohrožen. Ostatně i tento fond přišel v pondělí večer o nejlepší úvěrové hodnocení – S&P mu ho snížila o stupeň.

Německo 50 na 50

Schäubleho poradce Clemens Fuest – trochu odlišně – tvrdí, že snižování ratingů v Evropě může pokračovat a Německu samotnému dává šanci, že mu agentura rovněž nesníží hodnocení jen 50 na 50. To je ovšem již faktické přiznání, kam věci směřují. Odhadovaná ztráta bonity EFSF k získání fondů se odhaduje na 180 miliard eur.

Ze 17 zemí, které garantují záchranný fond EFSF, mohou na konci zůstat jen Německo, Nizozemsko, Lucembursko a FinskoPotvrzují to zástupci soukromé finanční sféry. Hlavní ekonom Deutsche Bank Tom Mayer obavy o EFSF vyjádřil pregnantně v neděli: „Vypadá to, že ze 17 zemí, které garantují tento záchranný fond, zůstanou na konci jen Německo, Nizozemsko, Lucembursko a Finsko.“ Vymalováno!

Francouzské oficiální reakce jsou realističtější. Ministerský předseda François Fillon hlásí: „Podnikneme vše, abychom kladné hodnocení získali nazpět.“ Jeho ministr financí François Baroin rovněž mluví spíš o potřebě většího napnutí sil, než aby kritizoval agenturu za vlastní rozhodnutí. Vědí asi, že verdikt S&P je spíš jen reakcí na dosavadní nicnedělání a mlžení v eurozóně, a tím i v EFSF, než hodnocením francouzské ekonomiky.

Naděje Francie na udržení nejvyššího ratingu u Moody’s jsou prý stabilní a beze změny, ovšem jen do předem ohlášeného nového ocenění v prvním čtvrtletí letošního roku. O něco silněji deklarovala úmysl nesnížit francouzský rating agentura Fitch. (Nemá zde náhodou velkou sílu francouzský vlastnický podíl?) Ani ve Fitch si však nemohou dovolit neponechat zadní vrátka – tedy s podmínkou rebus sic stantibus, že se věci v eurozóně nezhorší, řekla mluvčí agentury.

EU dělá, co je třeba

Jiným způsobem hlasitě komentují ratingové dění představitelé Evropské komise (EK). Její mluvčí Olivier Bailly označil rozhodnutí S&P za podivně načasované, zejména když EK přináší tolik pozitivních zpráv: „Máme víc informací než ratingové agentury... Myslíme si, že EU společně a členské země eurozóny jednotlivě dělají, co je třeba.“

Komisař pro vnitřní trh Michel Barnier zůstal „v úžasu nad tím, jaký okamžik si agentura Standard & Poor’s zvolila ke svému hodnocení, neboť nebere v potaz současné pokroky“. Jeho kolega, eurokomisař Olli Rehn (zodpovědný za měnu), dokonce hovoří o „scestném“ rozhodnutí, když už teď EU nově dělá takové pokroky na cestě k vlastnímu polepšení.

Při vší úctě k bruselským hodnostářům, kteří tak spanile kritizují ratingové agentury a dojímají se nad vlastní pílí a jejími papírovými výsledky, nelze s agenturami než souhlasit. Již dřívější vyhrožování vlastní ratingovou agenturou bylo jen potřebou postavit si vlastní ministerstvo propagandy EU.

To už tu bylo

V páteční změně ratingu se odráží pokračující zastírání navršeného problému – katastrofálního zadlužení eurozóny a jejích nepoctivých periferních součástí. Obnažila i fakt, jakým způsobem se představitelé EU snaží maléry (ne)řešit – kodifikací grandiózních plánů na novou a tentokrát určitě poctivou fiskální disciplínu a utužením federalismu prostřednictvím navrhované fiskální unie.

Agentury rozhodně mají dost zkušeností a údajů, aby mohly vydat svůj názor, který uznají komerční odběratelé za objektivníTo už tady ale bylo, aniž by se kdokoli cítil zavázán plněním pravidel typu maastrichtských kritérií či Paktu stability a růstu. EU názorně světu předvedla, že neplatí, co bylo slíbeno. Žádná „druhá šance“ neexistuje, pokud nebude rozhodnuto, jak vyřešit trosky včerejších experimentů a nevěrohodných slibů. Řecké, italské a jiné dluhy samy nezmizí, tím méně pravděpodobně a vstřícně je smažou samy dotčené státy.

Nejlepší obranou je v propagandě vždy útok a zpochybňování věrohodnosti agentur. Možná nemají k dispozici takovou řadu relevantních údajů, jakými asi disponuje EK, ale tají je. Rozhodně však mají dost zkušeností a údajů, aby mohly vydat svůj názor, který uznají komerční odběratelé za objektivní. Sliby budoucí disciplíny fiskální unie včetně případných soudních sankcí za její nedodržování dluhy nesplatí. Ani nikoho o ničem nepřesvědčí.

Zpochybňování oprávněnosti ratingových agentur být ratingovým agenturami jde nyní až do konspiračních teorií. Klasické „kdo hlídá hlídače, kdo vlastní hlídače, kdo jim nakazuje výroky?“ je nasnadě.

Ratingové agentury jistě zaslouží kritiku za svou liknavost ve vynášení výroků během finanční krize z roku 2008. Za současné krize jim však lze vyčítat jen nadmíru prodlužovanou trpělivost a vkládání pozitivních očekávání do činnosti EU. Věrohodnost ratingových agentur je nyní podstatně vyšší než věrohodnost vlád a centrálních bank nezodpovědně zadlužených a neseriózních dlužnických zemí na jižním křídle Evropské unie.

Počet příspěvků: 2, poslední 17.1.2012 10:15 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.