Zlato za cenu zlata?

Svět se zbláznil do žlutého kovu, jehož cena 1400 USD za troyskou unci je však po započtení inflace stále jen na polovině hodnoty z roku 1980

Co se děje za mřížemi bankovních sejfů? foto: © ReutersČeská pozice

Co se děje za mřížemi bankovních sejfů?

Svět se zamiloval do zlata a celá věc nabírá na rychlosti a intenzitě. Ještě před čtyřmi roky se jeho cena pohybovala pod 600 dolary a najednou stojí troyská unce kolem 1400 USD. Až tam se dostala mánie s investicemi do zlata po dvou letech krize důvěry na  finančních trzích vyvolané „nečekaným“ pádem Lehman Brothers.

„Svět se řítí do nejistoty a záhuby, jenom zlato vám dá jistotu ceny zlata. Kupujte, kupujte!“ znějí slogany. Bankám nestačí dosavadní trezory na uschování nových nákupů zlatých cihliček svých klientů! Poptávka stoupá -  investiční fondy se předhánějí v krytí zlatými investicemi (tedy svými vnitřními a s vlastní definicí „zlatosti“ aktiv). Centrální banky údajně omezily prodej zlata! Snad ano, ale většinou nikdy neprodaly většinu svých zlatých zásob (bohužel až na tu naši – té zbylo už jen na expozici).

 „Kupujte i trezorové prostory, malá safes-šuplata, svěřte nám své zlato!“ Svět se zbláznil do zlata. Teď nebo nikdy. „Kupte si slitky, uncové mince nebo jakékoliv kulaté předměty se zlatým leskem – zbohatnete!“ V méně šťastnějším případě  snad nezchudnete,  nebo budete mít pocit, že jste se pojistili proti světu a jeho bohům  - trhům. Pravda či iluze?

Blyštivá manipulace

Jistě to druhé. Ve skutečnosti se pojistili jen ti, kdo investovali do zlata v desetiletích před rokem 2005 - za ceny od 300 do 400 dolarů. Nynější cena téměř 1400 dolarů za unci připomíná situaci z konce sedmdesátých let, tedy ještě před „zázračnými“ investičními rozhodnutími centrálních bank prodávat za 300 USD. Tehdy, v lednu 1980, cena strmě vystoupala na 850 dolarů.

Nebyl to výstřelek; z dnešního pohledu šlo o přehledný rychlý růst v deklarované mezinárodněpolické a ekonomické krizi. A také o investiční bublinu. Při vynásobení ceny z doby před třiceti lety inflačními multiplikátory (i nejmírnějších kalibrů) nám vyjde, že by zlato mělo dnes stát ke třem tisícům dolarů za troyskou unci. Není to ta cena? Není!

Ani po odstranění ostré špičky z 22. ledna 1980 stále nejsme na průměr roku 1980. Jsme na polovině inflačním multiplikátorem vážené ceny z před 30 lety. A je to opět bublina. Zlato je svými charakteristikami zvláštní a jedinečná komodita, ale stále jen komodita.

Jsme svědky a mnozí i účastníky největší zlaté manipulace uplynulého století (1910 – 2010). Zlata je na trhu více než  kdy bylo, těží se ho třikrát tolik než před čtvrt stoletím. Nová ložiska se otevírají a stará vytěžují kvůli ceně (i  ten nešťastný/šťastný starý zlatý důl v Chile).

Zlato se totiž jako jediný prvek na světě těží proto, aby nebylo spotřebováno v naprosté většině. Ropa, uhlí, platina se odtěží -  zpracují se  na benzín nebo na katalyzátor pro spalovací motory. Spotřebují se, další se musí vytěžit. Nikoliv zlato - to se hromadí a přeceňuje.

Investor za mříží

Dlouhodobě vydělají obchodník, překupník, světový investor, podniky poskytující úschovu. Dnešní kupující jsou ti, co drží krátký konec lana. Pochopitelně ten viditelný. Stejná investiční zběsilost panovala v souvislosti s blížícím se miléniem roku 2000. A ono nic. Naprosto nic katastrofického ani přelomového se nestalo. Jenom Mezinárodní měnový fond vyzýval centrální banky k výprodeji zlatých zásob. A teď?

Nyní jde také o formu a způsob držení nezničitelného zlata - kde, u koho, jak. No přece v bankovních sejfech ve Švýcarsku, stejně jako v jiných zemích, garantují jejich nedotknutelnost i v případě kolapsu banky. Je to ale skutečně tak?

Expert na zlato Franz Pick mně osobně v roce 1981 popisoval, jak banky zavírají v pátek v 17 hodin a otevírají v pondělí v devět ráno – pokud vůbec otevírají. Mezitím probíhají „norimberské zákony“, „křišťálové noci“, „mnichovy“, „únory“ a „Zápotockého měnové reformy“. Malý investor zůstává jen na vnější straně bankovní mříže a přihlíží pokrčení ramenou chápavého člena bankovní ochranky nebo policie či vojska. Případně v dnešní době teroristů – ať už opravdových nebo kyberprostorových. Co pak se zlatem tam uvnitř?

Ještě lepší jsou „zlaté“ investiční fondy, banky, které vám prodají zlato s podmínkou, že jej u nich musíte uschovat. A co likvidita? Kdo vám vyplatí za vaše slitky cokoli užitečného –  tady a teď. Někde jinde a jindy, někdo jiný snad, ale tady a teď? Ještě horší je perspektiva s „investičními“ diamanty.

Výprodeje pošetilých

Ne, nejsem pesimista ohledně zlata. Naopak, vždy jsem byl jeho zastáncem i obdivovatelem. O zlato investiční, měnové a vůbec se zajímám čtyřicet let. Napsal jsem dvě knihy a množství článků. Vypustil jsem  mnoho mediálních výroků. Spravoval jsem československé zlaté rezervy šest let. Vždy jsem zlato doporučoval jako investici státní, národní i soukromou.

Národní a státní zlato je však pryč a soukromé investice za dnešní ceny jsou přemrštěné. Pamatujte na cenu roku 1980 váženou investičním multiplikátorem. V horizontu desítek let klesla v průměru o 60 procent. Vynutila si výprodeje pošetilých ve druhé polovině 90. let. Dnešní investor není ten, kdo vydělá násobky. Jde o výkyv, jako byl ten před třiceti roky.

Trochu jsem zlatu i rozuměl. Za poslední roky mě oslovilo několik společností, lidí s prosbami o radu ohledně rozjetí byznysu se zlatem. Na jejich konferencích jsem pak potkal manažery, kteří žijí z multilevel marketingů.

Zlato a zbohatnutí na něm však leží mimo čas a prostor individuálního investora. Za 1400 dolarů za troyskou unci nekupovat. Bude levnější – i pod 1000 USD – po roce 2012 určitě. Zkuste do té doby termínové obchody a trochu spekulujte. Neprodávejte ale víc než polovinu a také nekupujte více než polovinu.