Ceska Pozice

Živnostníci jako paraziti? Daňové úniky jsou větší problém.

Bouřlivé reakce na výroky Jana Mládka jen odvádějí pozornost od diskuse o budoucnosti českých daní, píše Jaroslav Ungerman.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

O názor na nedávný projev stínového ministra financí ČSSD Jana Mládka jsme požádali dva ekonomické odborníky z protilehlých pólů politického spektra. Kromě následujícího článku makroekonoma Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslava Ungermana přinášíme na jiném místě i polemiku předsedy Strany svobodných občanů Petra Macha.

Výrok Jana Mládka o parazitujících živnostnících vzbudil celkem nezaslouženou pozornost. Příliš mnoho lidí začalo mít najednou pocit, že se jím cítí dotčeno. Když ale před nějakou dobou jeden ze současných vládních činitelů označil zelené aktivisty za magory, kupodivu se žádný mediální povyk nestrhl. Proč? Že by se to nikoho nedotklo?

Možná, že když jde o daně, jsme všichni citlivější. Přitom Mládkův výrok nepřináší nic nového. Je však asi jinak přijímán v naší zemi, kde někteří politici tvrdí, že daně jsou trestem pro úspěšné. Jde o zvláštní pojetí daní i fungování státu. Ale proti tomu také nikdo neprotestoval.

Výroky Jana Mládka na adresu OSVČ a reakcemi na ně se ČESKÁ POZICE zabývala v těchto článcích:

O tom, že zdanění osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) a zaměstnanců je nerovné, chcete-li nespravedlivé, jsme v analýzách publikovaných na webu Českomoravské konfederace odborových svazů popsali v uplynulých pěti a více letech mnoho stránek. Připomenu jen poslední výsledky naší analýzy z roku 2011.

Přínosnější pro rozpočet

Vyplývá z nich, že máme-li OSVČ a zaměstnance s průměrným platem 25 000 Kč, pak rozdíl v tom, kolik odvádí zaměstnanec do státního rozpočtu a na zdravotním pojištění, tedy do soustavy veřejných rozpočtů, přesahuje v porovnání s OSVČ měsíčně 10 000 korun.

Každý zaměstnanec s průměrným měsíčním platem znamená zhruba o 130 000 korun ročně vyšší příjem do rozpočtu než OSVČ se stejným příjmemDo tohoto propočtu přitom zahrnujeme celkové náklady na zaměstnance – při 25 tisících měsíční mzdy i 34 procent, která odvádí zaměstnavatel. Celkem tedy jde o mzdu zaměstnance 33 500 Kč a OSVČ se stejným měsíčním příjmem. Propočet je komplikován tím, že část odvodů na sociální a zdravotní pojištění nejde „přímo“ z platu zaměstnance, ale odvádí je zaměstnavatel. Proto je tato část odvodů na první pohled neviditelná.

Podíváme-li se na tuto situaci z pohledu veřejných financí, pak každý zaměstnanec s průměrným měsíčním platem, respektive takzvanou superhrubou mzdou ve výši 33 500 korun, představuje příjem do rozpočtu zhruba o 130 000 korun ročně vyšší, než OSVČ se stejným měsíčním příjmem.

Copak zaměstnanci nemají stres?

Je celkem logické, že strážce veřejných financí – ať budoucí či současný – má zájem na co největším příjmu do rozpočtu. I Miroslav Kalousek nedávno mluvil o tom, že nynější stav není zcela spravedlivý. Kdybychom byli všichni OSVČ, asi nikdo si neumí představit, jak bychom s takovým rozpočtem hospodařili.

Přirozeně je dobré uvědomit si situaci obou skupin. OSVČ nemá nic jistého a musí se často hodně starat, aby získala zakázky. Pracuje nejen osm, ale často deset i 12 hodin denně – například když je stavební sezona –, začíná v 7:00 ráno a končí večer v 19:00, minimálně šest dní v týdnu. Je to nesporně stresující.

Liší se v něčem postavení zaměstnance? Pořád si myslíme, že přijde do práce, uvaří si kávičku, „profláká“ půl směny, pak odejde na oběd, po něm je „padla“ a utíká domů? Copak zaměstnanec nezná, co to je, když si na něj zasedne šéf? Nečeká snad s obavami na konec měsíce, zda náhodou nedostane výpověď (okamžitá výpověď vůbec není tak složitá, jak se nám líčí)? Nemusí například pracovat bez nároku na odměnu za přesčas? A kolik je těch, kdo si stěžují na neexistenci ochranných pomůcek při práci a tak dále? I zaměstnanci tedy prožívají stres.

Rozdíl jen na první pohled

Tímto způsobem bychom mohli pokračovat donekonečna. Chci jen upozornit, že obě skupiny možná nemají od sebe tak daleko, jak to na první pohled vypadá. Možná je to jen rétorikou, že je tomu zdánlivě naopak.

Važme si práce OSVČ a pokusme se jim ji ulehčitAsi by bylo dobré debatu o rozdílech mezi OSVČ a zaměstnanci více strukturovat a podívat se například na nákladové paušály, které jsou jedním z hlavních problémů. Jejich hranice by měla být podle mého soudu maximálně milion korun ročně. Do úrovně ročního příjmu kolem 250 až 300 tisíc korun ročně by mohly zůstat současné paušály, i když s korekcí o deset bodů níže. Nad touto hranicí by již měla být úroveň odpočtů snížena zhruba k původní úrovni před rokem 2005. Ale to by bylo nutné ještě propočítat. Nákladové paušály by zásadně neměly existovat v případech zaměstnávání dalších osob a tak dále.

 Do roku 20042005-2008Rok 2009Od roku 2010
Zemědělci50 %80 %80 %80 %
Řemeslné živnosti25 %50 %60 %80 %
Ostatní živnosti25 %50 %60 %60 %
Příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů25 %40 %60 %40 %
Autorská práva30 %40 %60 %40 %
Nezávislá povolání25 %40 %60 %40 %
Znalci a tlumočníci25 %40 %60 %40 %
Insolvenční správci25 %40 %60 %40 %
Pronájem20 %30 %30 %30 %

Také bych považoval za nutné, aby platba zdravotního pojištění pro zaměstnance i OSVČ se stejným příjmem byla stejná. Dostávají přece oba ze zákona stejnou péči a nemáme oddělené zdravotnictví pro OSVČ a zaměstnance. Zda si bude OSVČ platit nemocenskou, je jeho věc.

Osobám samostatně výdělečně činným bychom přeci jen možná měli dát určité zvýhodnění na daních. Važme si jejich práce a pokusme se jim ji ulehčit. Ale takové zvýhodnění by mělo být výsledkem propočtů a diskusí, nikoli náhlého politického rozhodování od stolu.

Kam vlastně chceme patřit?

Z mého pohledu je však daleko horší skutečnost, že emocionální výkřiky o tom, kdo je či není „parazit“, odvádějí pozornost veřejnosti od zásadní debaty o daleko větších problémech české daňové soustavy.

I kdybychom se velmi snažili, pak vyšším zatížením OSVČ možná získáme osm, možná deset miliard korun do veřejných rozpočtů. A to za situace, kdy daňové úniky se v současnosti budou pohybovat při skromném odhadu kolem 30 až 40 miliard korun. Není právě toto daleko vážnější námět k debatě?

Jan Mládek upozornil na reálný problém, který tu existuje, a je nutno hledat jeho řešeníNemáme se také spíše zabývat tím, kam naše daňová soustava bude směřovat? Zda k východní Evropě s její rovnou daní z příjmu a vysokým podílem DPH a také neschopností pořádně vybrat daně? Anebo se budeme blížit zavedené a praxí prověřené daňové soustavě vyspělých evropských zemí? Kam vlastně chceme patřit?

Právě to by mělo být jádro diskuse o budoucnosti českých daní, nikoli v podstatě nevelký problém zdanění OSVČ. Diskusi o daních bychom měli začít od těch největších problémů, nikoli ji rozmělnit do detailů a pokusit se odbourat jakoukoli další debatu strašením voličů tím, jak bude po příštích volbách špatně.

Proto bych Janu Mládkovi tolik nevyčítal jeho expresivní vyjádření. Upozornil na reálný problém, který tu existuje, a je nutno hledat jeho řešení. Ovšem největší témata daňové diskuse jsou teprve před námi. A s nimi i debata o tom, kam tyto daně mizí.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.