Ženy a muži žijí rozdílně. Jak sladit jejich zájmy ve městech?

Strategie s nepřeložitelným názvem „gender mainstreaming“ znamená, že se při každém rozhodnutí o dalších úpravách, přestavbách či rozvoji veřejného prostoru zohledňuje, jaká budou mít opatření vliv na rovné postavení žen a mužů, jak změní jejich běžné životy. Jak vypadá v praxi ve Vídni a Berlíně, píše Zuzana Lizcová.

„Požadavky žen a mužů se liší na základě jejich sociálních rolí,“ říká Eva Kailová z vídeňského magistrátu. foto: David Bohmann/Wien, montáž Richard CortésČeská pozice

„Požadavky žen a mužů se liší na základě jejich sociálních rolí,“ říká Eva...

Skoro každý se do té situace dříve nebo později dostane. Něco se přihodí a vaše životní perspektiva se změní. Zlomíte si nohu a uvědomíte si, že supermarket je příliš daleko a nedá s k němu dojet jinak než autem. Tlačíte kočárek s novorozencem – a do metra vedou jen obyčejné schody. Cesta k dětskému hřišti vede přes rušnou křižovatku, trasa k domovu ztemnělým parkem...

Mávnete nad tím rukou a nějak si poradíte? Pak jsou to pro vás výjimečné situace a běžně vás netrápí. Někteří, převážně ženy, je však řeší dennodenně. Dá se jim nějak pomoci? Ve Vídni a Berlíně aktivně hledají odpovědi už čtvrt století.

Řeč je hlavně o ženách, protože v dnešní společnosti přes všechny alternativní životní formy stále většinově přežívají tradiční vzorce

Řeč je hlavně o ženách, protože v dnešní společnosti přes všechny alternativní životní formy stále většinově přežívají tradiční vzorce: „Požadavky žen a mužů se liší na základě jejich sociálních rolí,“ říká Eva Kailová z oddělení vídeňského magistrátu, které se ve městě zabývá výstavbou a jejím plánováním. „Ženy se stále ještě ve výrazně vyšší míře věnují péči o domácnost a rodinu. I placené sociální služby, například péči o staré a nesoběstačné v jejich domovech, vykonávají skoro výlučně ženy.“

Příslušnice něžného pohlaví se po městě prý i jinak pohybují, častěji chodí pěšky, jezdí na kole nebo hromadnou dopravou. A pokud mají auto, využívají jej alespoň ve Vídni o pětinu méně často než muži. Z toho vyplývá, že mají na okolí svého bydliště mnohem komplexnější nároky než jejich partneři, kteří s nadsázkou potřebují jen volné místo k zaparkování před domem či squashovým klubem. Samozřejmě existuje mnoho výjimek, zde ale mluvíme o rozdělení rolí, které je ve společnosti nejběžnější.

Kromě toho, že ženy každodenně obstarávají nákupy, vodí děti do kroužků či zaopatřují starší příbuzné, mají také jiné nároky na své okolí z hlediska bezpečnosti. Liší se podle toho, zda žijí v rušných ulicích nebo na periferii i podle úrovně veřejného osvětlení. Pokud si nejsou jisté, „některé cesty vynechávají, a jiné absolvují jen se špatnými pocity“, říká Kailová. Lze města změnit tak, aby se v nich ženy, potažmo jejich rodiny cítily lépe?

Nejde o smazání rozdílů

Strategie, která v tomto smyslu pomáhá, má nepřeložitelný název „gender mainstreaming“. V praxi znamená, že se při každém rozhodnutí o dalších úpravách, přestavbách či rozvoji veřejného prostoru zohledňuje, jaká budou mít opatření vliv na rovné postavení žen a mužů, jak změní jejich běžné životy. Například náměstí – bude sloužit jako parkovací zóna, nebo na něm bude dětské hřiště a komunitní centrum? Nebo výstavba nového podchodu – bude bezbariérový? Jak silně bude osvětlený a bude do něj přístup jen z vedlejší ulice?

I dívky a chlapci mají často jiné zájmy a priority. V metropolích sousedních zemí se to snaží zohlednit při výstavbě nových dětských hřišť.

Gender mainstreaming se zakládá na poznání, že politická a administrativní opatření ovlivňují životy žen a mužů často zcela rozdílným způsobem. Jeho cílem není smazávat rozdíly mezi pohlavími, ale přispět k tomu, aby obě měla na veřejnosti stejný hlas a v ideálním případě mezi ně byly spravedlivě rozděleny například i veřejné prostředky. Jeho zastánci tvrdí, že se díky němu zlepšuje kvalita politických rozhodnutí a zvyšuje jejich akceptace ze strany veřejnosti.

Ale zpět do běžné praxe. Rozdíly mezi muži a ženami se nevytvářejí až v dospělosti, i dívky a chlapci mají často jiné zájmy a priority. V metropolích sousedních zemí se to snaží zohlednit při výstavbě nových dětských hřišť. „Nyní se v Berlíně přesně zkoumá, jak se hřiště využívají. Faktor rovnoprávnosti se projevuje v hodnocení jejich kvality,“ říká Christiane Rabeová, pověřenkyně pro rovné příležitosti z městské části Charlottenburg-Wilmersdorf.

Ve Vídni na základě rozsáhlé studie zjistili, že od věku 10 až 12 let z veřejných parků „mizejí“ dívky: „Hrací a sportovní nabídky se většinou orientují na chlapce. Jsou také poměrně silnější skupinou, která se prosadí při zmenšených prostorách nebo konkurenci o využití,“ říká Kailová s tím, že klasickým případem je oplocená „klec“, ve které se hrají míčové hry. Všechny parky by tak podle ní měly do budoucna být ve Vídni přestavovány a nově zakládány tak, aby odpovídaly potřebám jak dívek, tak chlapců.

Důsledně uplatňovaný genderový přístup nemusí při plánování a rozvoji měst vést ke zbytečným průtahům a komplikacím

Zájmy a životní okolnosti žen a dívek byly nově zohledněny například i při výstavbě kulturního centra ve Vídni-Simmeringu, kde se řešily například lepší ochrana před pohledem zvenčí do tělocvičny či zvětšené čekací prostory pro matky s malými dětmi, které do kroužků doprovázejí své starší potomky. Město pracuje i na identifikaci míst, na kterých je kvůli bezpečnosti potřeba lepší osvětlení, podporuje vznik sousedských komunit a pozitivní sociální kontroly v ulicích. Snaží se ženám pomoci i se skloubením profesního a rodinného života – například situováním škol a školek, vytvářením vhodných veřejných prostranství pro setkávání a podporou chodců.

V Berlíně se naopak „ženské“ hledisko podle Rabeové uplatnilo například při uzpůsobování sítě příměstské dopravy.

Co z toho vyplývá? Důsledně uplatňovaný genderový přístup nemusí při plánování a rozvoji měst vést ke zbytečným průtahům a komplikacím, ale naopak ke sladění zájmů jejich obyvatel a v konečném důsledku k jejich větší spokojenosti a zájmu podílet se na veřejném životě. Může zvýšit bezpečnost i kvalitu života ve městech a v neposlední řadě třeba i ušetřit veřejné peníze. Nestálo by za to se u sousedů trochu inspirovat?

Počet příspěvků: 2, poslední 1.8.2014 03:14 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.