Zeman vztyčí uzbecký prostředník na humanrightisty

Prezident velebí ekonomickou diplomacii na úkor „havlovské“ lidskoprávní linie zahraniční politiky, leč jeho „pragmatismus“ ani nevynáší.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ČTK, REUTERSČeská pozice

Koncem února zavítá do Prahy na oficiální návštěvu uzbecký prezident Islam Karimov, jehož režim vyniká i mezi ostatními středoasijskými despociemi svou brutalitou. Vzhledem ke strategické poloze nejlidnatější turkické republiky bývalého „sovětského podbřišku“ na křižovatce transkontinentálních energetických produktovodů a konvojů NATO vracejících se z Afghánistánu nad ním nelámou hůl ani v Bruselu a Washingtonu.

Pro hlavy států v západních demokraciích je ovšem věcí základní politické hygieny, civilizační sebeúcty a obecného vkusu nešpinit vlastní úřad návštěvami, které vaří lidi zaživa – alespoň pokud to není diplomaticky nevyhnutelné či ekonomicky spásonosné.

Západní státy nezvou politiky typu Karimova, pokud to není diplomaticky nevyhnutelné či ekonomicky spásonosnéNěkdejší generální tajemník komunistické strany Uzbecké SSR Karimov je proto vítaným hostem zpravidla spíše v Turkmenistánu, Ázerbájdžánu, Rusku, Číně a Bělorusku. Občas ho na návštěvu pozvou i asijské demokracie jako Japonsko, Indie či Jižní Korea, ale ty mají pochopitelný „národní zájem“ vyvažovat vliv Pekingu na odvrácené straně sousedství čím dál rozpínavější, nastupující čínské supervelmoci.

Karimova před třemi lety přijali v Bruselu předseda Evropské komise José Manuel Barroso a generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen, ale to jsou vysocí úředníci mezivládních organizací, nikoli hlavy států (šlo o první Karimovovu návštěvu na Západě od roku 2005, kdy nechal postřílet stovky demonstrantů ve městě Andižan). Do Taškentu sice sem tam doputuje na konzultace nějaký západní ministr, ale sám Karimov se musí spokojit s tím, že si s americkým prezidentem „jen“ telefonuje – pozvánky do Bílého domu se jen tak nedočká. Nyní se však dočkal potvrzení pozvánky na Pražský hrad.

Hlas pro lidská práva

Od nástupu do prezidentského úřadu neopomněl Miloš Zeman při sebemenší příležitosti zdůraznit primát ekonomické diplomacie nad ostatními ohledy zahraniční politiky. Proto je nasnadě, že se nejspíš uvolil poctít jinak ostrakizovaného krutovládce kvůli českým podnikatelským zájmům. Ale postoj to prý není samoúčelný. „Prezident Zeman vyznává tezi o vzájemném podporování se lidských práv a agendy ekonomické diplomacie. Pouze tam, kde jsme obchodně významní, máme pak také hlas v oblasti lidských práv,“ upozornil ČESKOU POZICI ředitel prezidentova zahraničního odboru Hynek Kmoníček.

Proč chce Zeman utrácet politický kapitál „demokratického státníka“ na počest protějšku s jednou z nejhorších pověstí na světě?Uzbecké lidskoprávní aktivisty by tudíž uvítání jejich trýznitele na Pražském hradě mělo zřejmě naplňovat nadějemi. Vzhledem k tomu, že vyšší protokolární trumf než pohoštění vzácného hosta už Zeman k dispozici nemá, by se totiž nabízelo, že je ve hře minimálně protlačení české firmy do finále nějakého velevýznamného tendru, který nám v Taškentu dodá kýžený hlas i v oblasti lidských práv.

Jenže zdroje ČESKÉ POZICE na ministerstvu průmyslu a obchodu ani v Komoře pro hospodářské styky se zeměmi SNS nevědí o žádné konkrétní obchodně-podnikatelské příležitosti, kvůli níž by český prezident měl jako hostitel právě nyní utrácet politický kapitál „demokratického státníka“ na počest protějšku s jednou z nejhorších pověstí na světě.

Stát náchylný vyvlastňovat

Jedním ze zásadních důvodů, proč se ani veskrze „pragmatičtí“ podnikatelé a investoři do Uzbekistánu nehrnou, je volná nesměnitelnost tamní měny (som). Co si vydělají, musejí většinou buď směnit při oficiálním (nevýhodném) kurzu, anebo utratit na nekonkurenceschopném uzbeckém trhu.

V praxi to často znamená „barterový“ nákup bavlny, kterou z místních plantáží sklízejí místní občané na sezonních nucených pracích (včetně dětí). Právě z tohoto důvodu je však uzbecká bavlna na významné části světového trhu neprodejná, neboť k mezinárodnímu bojkotu přiměl už 136 oděvních řetězců (včetně značek H&M, GAP, Levi’s, Nike, C&A, Marks & Spencer, Timberland či Abercrombie & Fitch).

Další zásadní svízelí byznysu v Uzbekistánu je empiricky doložená praxe svévolného vyvlastňování perspektivních podniků lidmi napojenými na vládnoucí režim. „Když se podnik úspěšně rozjede, tak hrozí, že se někomu mocnému zalíbí, načež bývají zahraniční investoři vystaveni kriminalizaci,“ vylíčil ČESKÉ POZICI neblahé zkušenosti zdroj z MPO, který si nepřál být jmenován. Oficiální český exportérský portál businessinfo.cz eufemisticky hovoří o „nestabilním právním prostředí“, které spočívá „v náchylnosti státu direktivně a často měnit podmínky hospodářské činnosti, byť je to formou zákonů a jiných právních předpisů. Uzbecké předpisy nezřídka zcela konjunkturálně upravují určitou právní materii.“V Uzbekistánu je empiricky doložená praxe svévolného vyvlastňování perspektivních podniků lidmi napojenými na vládnoucí režim

Nenasycený třicetimilionový trh proto mnozí raději oželí. Nedávno ohlásila stažení z uzbeckého trhu britsko-kanadská společnost Tethys Petroleum , jež začala čelit účelovým obviněním z krádeže ropy. Uzbeckých investic se rozhodla zbavit i malajsijská státní ropná společnost Petronas.

Když se ochrany investic nemohou dovolat ani velcí hráči ropného byznysu, lze si rizika pro běžné české podnikatele snadno domyslet. Ostatně, ve svého času největší české investici v Uzbekistánu (pivovaru Andižon Praha) přišli Češi nezákonně o majoritu shodou okolností už za vlády premiéra Miloše Zemana. O věci jel tehdy do Samarkandu jednat tehdejší náměstek ministra zahraničí Hynek Kmoníček...

Možná proto dnešní ředitel Zemanova zahraničního odboru ospravedlňuje pozvání hlavy kleptokratického režimu i (neobchodními) pragmatickými důvody. „Mezi Prahou a Taškentem byla zřízena přímá letecká linka, je tedy rovněž nutné řešit návaznou vízovou problematiku. Tématem je i uzavření readmisní dohody s Uzbekistánem. Sledujeme výrazný nárůst počtu uzbeckých studentů v České republice,“ vyjmenoval Kmoníček pro ČESKOU POZICI agendu, kvůli které se rozhodně nemusejí scházet prezidenti, ale hravě by ji zvládlo projednat i pravidelné zasedání česko-uzbecké Mezivládní komise.

Políček pražské kavárně?

„Uzbekistán rovněž hraje nezanedbatelnou úlohu v boji proti mezinárodnímu terorismu a islámskému extremismu vzhledem ke své poloze na hranicích Afghánistánu,“ připomněl Kmoníček ČESKÉ POZICI potenciál prezidenta Zemana profilovat se na světové scéně jako nevybíravý protiteroristický jestřáb. České islamofoby, kteří by mu kvůli tomu chtěli za družbu s Karimovem zatleskat, však možná zklame, že Uzbekistán v rámci potírání „nezákonných“ náboženských aktivit stíhá své občany i za kontakty s křesťanskými misionáři.

Nelze vyloučit, že oficiálním přijetím svého uzbeckého protějšku se i Zeman uvolil vyhovět neznámému zákulisnímu naléhání spojencůDíky své úloze v boji proti mezinárodnímu terorismu a islámskému extremismu byl Karimov nedávno na návštěvě i v lotyšské Rize. Pobaltský přístav je však na rozdíl od Prahy alespoň konečnou stanicí transkontinentálního pozemního konvoje pro stahování vojenské techniky NATO z Afghánistánu, jehož je Uzbekistán první tranzitní zemí. A z toho dočasně „nadstandardní“ vztahy jaksi vyplývají. V případě vyhraněně euroatlanticky orientovaného Lotyšska se dokonce nabízí, že se uctěním postsovětského tyrana obětuje pro Severoatlantickou alianci.

Nelze pochopitelně vyloučit, že oficiálním přijetím svého uzbeckého protějšku se i česká hlava státu uvolila vyhovět neznámému zákulisnímu naléhání spojenců. Konkrétně v případě Miloše Zemana se však bohužel nabízí i jiné vysvětlení: nemilované „pražské kavárně“, potažmo útlocitným světovým humanrightistům chtěl zkrátka okázale předvést, jak moc je bezskrupulózní, a jízlivě tak připomenout, že navzdory dílčím vnitropolitickým nezdarům je na Hradě pánem on.

Snad v předtuše, že smysl chystané návštěvy bude odhalen jako obchodně-ekonomicky i politicky sporný, vyviňuje teď Kmoníček Zemana z odpovědnosti za její konání poukazem na skutečnost, že Karimova recipročně pozval do ČR ještě prezident Václav Klaus v roce 2004. Návštěva tehdejší české hlavy státu v Uzbekistánu ovšem předcházela andižanskému masakru z následujícího roku, od kterého už se Karimovovy zakrvavené ruky chápou na Západě z vlastní vůle už jen hodně otrlí zoufalci.

Dan Macek Prostředník se nevztyčí... ... 11:17 13.2.2014
gustafa Zkuste Zkuste... 6:14 13.2.2014
křivan bingo bingo 21:19 11.2.2014

Počet příspěvků: 41, poslední 28.4.2014 12:53 Zobrazuji posledních 41 příspěvků.