Zeman tlačí na Rusy. Abramovičův Evraz může zhatit jejich šance v Temelíně.

Prezident Miloš Zeman dává najevo svou nevraživost nejen vůči Bakalovi, ale i ruským manažerům oceláren.

Jan Žižka 23.10.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

Když jeden z nejbohatších Rusů Roman Abramovič zamířil na konci srpna do Prahy na utkání fotbalového Superpoháru mezi svým londýnským týmem Chelsea a Bayernem Mnichov, možná se měl kromě fotbalu více věnovat českému průmyslu a politice. Tedy pokud nechce být jednou obviňován z toho, že společně s dalšími spolumajiteli ostravské ocelárny Evraz (sám Abramovič drží 31 procent) a jinými ruskými podnikateli způsobil konec ruských šancí v boji o 250miliardovou zakázku při stavbě dalších dvou bloků jaderné elektrárny v Temelíně. Ve výběrovém řízení tam proti sobě stojí ruský Rosatom a americko-japonský Westinghouse.

Podobná obvinění sice vypadají divoce, ale faktem je, že na české politické scéně – nota bene na Pražském hradě, jehož současný vládce Miloš Zeman se netají svojí nezdvořilostí – jsou ekonomické problémy Evrazu dávány do souvislosti s širším kontextem česko-ruských hospodářských vztahů. Už na květnové ruské recepci ke státnímu svátku se Zeman podle očitých svědků pustil do kritiky ruských manažerů a zjevně mířil právě na Evraz. A při nedávném jednání Zemana se zástupci tří moravskoslezských podniků, které se ocitly v krizi – kromě vítkovického Evrazu také OKD a ArcelorMittal – údajně zaznělo varování znovu. I když se jako obvykle objevují různé verze toho, co měl Zeman na mysli…

Dobře informovaní pozorovatelé si nicméně Zemanovo poselství vysvětlují právě tak, že pokud se v Česku Rusové „nebudou chovat slušně“, mohou na Temelín zapomenout. Otázkou je, co znamená „chovat se slušně“. Nenechat Evraz padnout, případně neuzavírat jednotlivé provozy? Takto to zajisté myšleno je.

Už na květnové ruské recepci ke státnímu svátku se Zeman podle očitých svědků pustil do kritiky ruských manažerů a zjevně mířil právě na EvrazObava o ztrátu pracovních míst se zdaleka netýká pouze těžařské firmy OKD. V centru pozornosti je ale i skutečnost, že největší ruská ocelárna Evraz chystá do konce roku prodej české pobočky. Aspoň trochu se jí tak uleví v době, kdy se potýká s globální krizí celého oboru – za první pololetí vykázala čistou ztrátu 122 milionů dolarů a bojuje s obrovským dluhem ve výši sedmi miliard dolarů. Může jít tedy také o tlak na to, aby ostravské ocelárny prodala někomu „rozumnému“, nebo případně aby Rusové vůbec neodcházeli a spláceli zde své dluhy.

Ve skutečnosti ale vše nasvědčuje tomu, že situaci už dnes nemá ve svých rukou mateřská skupina Evraz. Řízení její ostravské pobočky totiž fakticky ovládla ruská státní banka Vněšekonombank jako největší věřitel. Tamních bankéřů by se ostatně vzkazy z Hradu mohly týkat jakbysmet. I hledání budoucího vlastníka vítkovických oceláren už zřejmě bude v jejich rukou.

ArcelorMittal, který před časem projevoval o Evraz zájem, už nejspíše ve hře není. Takže spíše český podnikatel a majitel šrotárenské firmy Zdeněk Trojek, případně další byznysmeni Martin Ulčák a Vladimír Bail, který už ocelárnám před časem šéfoval.

Vzkaz do Kremlu

Lze samozřejmě pochybovat, zda takového Abramoviče budou podobné české politické tanečky vůbec zajímat. Oproti Zdeňku Bakalovi, spolumajiteli OKD, ho kromě brankáře Chelsea Petra Čecha nepojí s Českem prakticky žádné další aktivity. Záleží spíše na tom, zda si slov o klesajících ruských šancích v Temelíně všimnou v Kremlu, s nímž by si to Abramovič jistě rozházet nechtěl.

Šéf Odborového svazu Kovo Josef Středula, který sám přišel z vítkovické odborářské organizace, považuje za logické, že k podobným spojením – jako v případě Evrazu a Temelína – dochází. Temelínský tendr je podle něj tak obrovský, že se logicky posuzuje i to, jak se Američané či Rusové chovají v zahraničí. U Rusů se navíc předpokládá, že se do podobných podnikatelských záležitostí zapojuje také tamní politický establishment.

Záleží na tom, zda si slov o klesajících ruských šancích v Temelíně všimnou v Kremlu, s nímž by si to Abramovič jistě rozházet nechtělStředula rozumí rovněž tomu, že se tendr využívá i ve prospěch jiných subjektů na českém trhu. Zároveň zdůrazňuje, že by měl být stejný metr uplatňován i na Američany. Upozorňuje, že americká firma TRW hodlá uzavřít českou pobočku TRW Volant Horní Počernice a propustit 150 zaměstnanců. „Nezajímá mě, jakou má kdo národnost, ale jak se chová. Všichni by si měli uvědomit, že Česko není žádná banánová republika,“ přibližuje Středula své úvahy, které jsou ale podle všeho dost blízké i současnému vedení země.

Podle informací ČESKÉ POZICE byl podobně rozčílen i ministr průmyslu Jiří Cienciala poté, co ruský vicepremiér Arkadij Dvorkovič v létě mluvil o tom, že by kunovická společnost Aircraft Industries – ovládaná ruskými majiteli – mohla přenést výrobu českého letounu L-410 do Ruska.

Jestliže mnozí předpokládají, že ruská účast na dostavbě Temelína by měla jít ruku v ruce s otevíráním novým možností pro podnikatele obou zemí, v posledních měsících jsme toho poměrně dost slyšeli spíše o průšvizích českých firem pod ruskými majiteli. Před Evrazem to byly plzeňské hutě Pilsen Steel, ovládané podnikatelem Igorem Šamisem, které procházejí insolvenčním řízením. Také tam převzala hlavní roli při přípravě reorganizace Vněšekonombank. A ještě můžeme připomenout loni přerušené dodávky ropovodem Družba. Poněkud hloupě tím sice házíme všechny Rusy do jednoho pytle, ale leckdo se zeptá: Jaké to jsou všechno vzkazy pro Temelín?

Láska, či nenávist?

Vraťme se nicméně k postoji Miloše Zemana. Má vůbec smysl zabývat se tím, jaké je jeho stanovisko k temelínskému tendru? O vítězi výběrového řízení rozhodne firma ČEZ, jejímž většinovým akcionářem je stát. Důležitou roli tedy bude hrát vláda. Prezidentův vliv na temelínský tendr se bude odvíjet od toho, jaký bude mít vliv na vládu po příštích volbách.

A v ruském případě je tady zvláště patrná souvislost: Pokud si mnozí dělali naděje – ať už oprávněně či neoprávněně –, že by Zeman mohl pomoci Rosatomu, dá se předpokládat, že by mu mohl také uškodit. Třeba jen tím, že od něj dá ruce pryč.

Proč by to ale dělal? Možné vysvětlení z řad spíše Zemanových příznivců zní zhruba takto: „Jestliže je prezident vnímán jako přítel Ruské federace, dává všanc svou reputaci a čelí obviněním, že táhne zemi na východ. Proto očekává, že ruští podnikatelé či manažeři tady nebudou přidělávat potíže.“ ČESKÁ POZICE dokonce zaznamenala – snad přehnané – tvrzení, že od lásky k nenávisti nebývá daleko.

Ať už si ale myslíme o Zemanově roli cokoliv, střízlivé hodnocení situace kolem účasti Rosatomu v temelínském tendru ukazuje, že téma ruských podnikatelů v Česku v celé debatě kolem jihočeské elektrárny zcela opomenout nelze.

  • Odpůrci ruské nabídky pro Temelín zatím přinášeli spíše politické argumenty, odvolávali se na přílišnou závislost Česka na Rusku v energetice a případně také nadměrnou aktivitu ruských tajných služeb na českém území.
  • Zastánci ruské nabídky – tedy především velká část českého průmyslu – naopak vidí v Temelínu možnost, jak získat další zakázky při budování jaderných bloků v Česku i zahraničí a celkově rozšířit podnikatelské příležitosti na ruském trhu.

Pochybnosti o úspěšnosti česko-ruské spolupráce v byznysu, byť by se v tomto případě týkaly tuzemského trhu, by mohly argumentaci advokátů ruského řešení pro Temelín opravdu nahlodat.