Zeman mlží stejně jako jezuita ze Shakespearovy doby

Prezident na sjezdu SPOZ tvrdil, že nebude zasahovat do předvolební kampaně. Jak se s tím slučují billboardy této strany s jeho vyobrazením?

foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTK Česká pozice

Českou republiku zaplavily před několika týdny stovky billboardů Strany práv občanů – Zemanovců (SPOZ), na nichž je poštovní známka s Milošem Zemanem a vedle ní nápis: „Já dám hlas Zemanovcům.“ Na březnovém sjezdu SPOZ přitom prezident prohlásil, že straně sice dá svůj hlas, nicméně že je nadstranický prezident, a proto si bude muset SPOZ získat další statisíce hlasů bez jeho přičinění – do předvolební kampaně se aktivně zapojovat nebude.

Jak lze dát do souladu billboardy SPOZ a proklamovanou Zemanovu nadstranickost v souvislosti s předvolební kampaní? Stačí znát dílo anglického jezuity ze Shakespearovy doby Henryho Garneta (Shakespearem v tragédii Macbeth z roku 1606 zparodovaný) o mlžení – A Treatise of Equivocation – a pozorně se podívat na billboard. Drobným písmem je na něm napsáno „březen 2013“, což by zmíněný jezuita velice ocenil.

Zeman může říct: „Na sjezdu SPOZ jsem nelhal, zemanovce v kampani nepodporuji, ani nepodpořit nehodlám. Jsem přece nadstranickým prezidentem dolních deseti milionů!“ Však také prezidentova mluvčí Hana Burianová už dříve média ujistila: „Pan prezident jasně řekl, že se osobně ve volební kampani SPOZ angažovat nebude, a nečiní tak.“ Burianová má pravdu – Zeman v březnu nelhal, a ani teď nelže. Je jen rodným bratrem Henryho Garneta.

Nauka o mlžení

Garnetův spisek byl myšlen jako návod pro katolíky, kteří se museli bránit represím protestantů. Garnet v něm proto řeší kardinální otázku: Jak zapřít pod přísahou katolicismus, což v tehdejší Anglii byla leckdy pro katolíka nutnost, ale svým zapřením se současně neznelíbit Bohu a nedopustit se smrtelného hříchu?
Garnet byl chytrý a cestu našel – mlžení. Katolík může pod přísahou lhát, jako když tiskne, ale jeho výrok ať lze vyložit i v opačném smyslu než v tom zjevném. A pokud se mu to podaří, bude uchráněn i před muky pekelnými.

Miloš Zeman možná Garnetův spisek nezná, ale znát jej ani nepotřebuje, praktikuje totiž jeho myšlenky. Dokonce by mohl napsat podobný spisek, a možná i sofistikovanější.

Garnetův smutný osud Zemanovi nehrozí

Výrok Zemana o nadstranickosti, nevměšování se do předvolební kampaně a billboardy SPOZ jsou příkladem mlžení par excellence. Zeman říká jednu pravdu dotěrné „inkvizici“ (médiím), a druhou – tu důležitější – si nechává pro Boha (pro sebe). Do pekla by rozhodně nepřišel – vždyť přece nelže! Jeho výrok je pravdivý ve všech možných kontextech. Garnet by zatleskal a možná, kdyby chtěl uvést nějaké příklady mlžení, použil by i ten Zemanův.

Zemanovy dvě pravdy: jedna pro dotěrná média, druhá – ta důležitější – pro sebe a své blízké

Nehodláme však Miloši Zemanovi zatajit osud jeho duševního blížence, a možná i učitele. A není věru veselý. Shakespeare popisuje Garneta v Macbethovi (napsaném rok po Garnetově smrti) následovně: „Věru, toť obojetník, kterýž do každé váhy proti každé váze své přísahy kladl, kterýž ve jménu božím dost zrady napáchal, a přece svou obojetností do nebe se nedostal…“

Henry Garnet se tedy podle Shakespeara nedostal do nebe, ale prezidentu Zemanovi dopovíme celý Garnetův smutný osud – navzdory svému mlžení se klidného pozemského života nedočkal a po takzvaném spiknutí střelného prachu proti Jakubovi I. byl v roce 1605 popraven. Toho se Miloš Zeman bát nemusí – doba se změnila. Bez mistrovsky zvládnutého umění mlžení by dnes politika nikdo nebral vážně. A lze nebrat vážně takového garnetovského mistra, jako je prezident Zeman?

Počet příspěvků: 8, poslední 23.9.2013 10:28 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.