Zelená úsporám jako boxovací pytel

Kolem Zelené úsporám jsou problémy, protože organizátoři dopustili převis poptávek. Noví šéfové by měli mít ambice program zachránit.

Vývoj počtu přihlášek v programu Zelená úsporám. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Vývoj počtu přihlášek v programu Zelená úsporám.

Jak snadno se dá z velkého úspěchu přesahujícího státní hranice vytvořit boxovací pytel? Příkladem je program Zelená úsporám.

  • Když za dva měsíce po jeho startu v dubnu 2009 přišly jen dvě žádosti o podporu, spustila se nedůvěřivá kampaň, která měla i ambice rodící se podporu zatratit.
  • Když v říjnu 2010, za jediný týden před zastavením přijímání dalších přihlášek, dorazilo 10 425 žádostí, opět to bylo na zprávu označenou záporným znaménkem. Tentokrát za nezvládnutý příliv přihlášek. Převis žádostí se odhaduje až na pět miliard korun.

Tváří tvář průšvihu se nový ministr životního prostředí Tomáš Chalupa nechal unést a šmahem odsoudil celou historii programu: „Mám zásadní pochybnosti o manažerském zvládnutí projektu ze strany vedení Státního fondu životního prostředí, a to od samého spuštění,“ prohlásil Chalupa.

To se dotklo zakladatelů programu a svolali soukromou tiskovku. Hlavní iniciátor Zelené úsporám, exministr Martin Bursík, na ní Chalupovi kontroval: „Problém, ve kterém se program Zelená úsporám objevil, není v nastavení parametrů tohoto programu. Problém je v tom, že program byl ukončen příliš pozdě.“

Ti, kdo měli příjem přihlášek včas zabrzdit, na celé čáře selhaliJe vyloučeno, že by si přehřívání programu nikdo ze zodpovědných na Státním fondu životního prostředí (SFŽP) ani na ministerstvu nevšiml. Ti, kdo měli příjem přihlášek včas zabrzdit, na celé čáře selhali. Že program byl zastaven v první den po druhém kole senátních voleb, je asi sotva náhoda. Shrnuto: Zelenou úsporám zkrátka poznamenala Drobilova éra na ministerstvu životního prostředí. Odpovědní lidé buď trestuhodně zaspali, nebo podřídili svou odpovědnost politickému zájmu v předvolebním období.

Bursík na tiskovce vyzval své kolegy k věcnému, apolitickému vystupování ve prospěch dalších osudů programu. A pojal úmysl ve stejném duchu oslovit i současného ministra životního prostředí Tomáše Chalupu. Program by podle něj měl nejen důstojně překonat současnou krizi s přebytkem žádostí, ale měl by vyřešit budoucí financování a pokračovat dál.

Český model inkasuje nejvíc

Zakladatelé programu a schopní ministerští úředníci sehnali na podporu Zelené úsporám už kolem dvaceti miliard korun. Odkud? Z úspěšného prodeje kjótských kreditů.

Přebytky těchto kreditů mají i další středoevropské a východoevropské země. Některé, jako Rusko či Ukrajina, neskonale víc. Přesto jen v Česku byl vynalezen a zaveden takový model, jenž se líbí nejen Evropské unii, ale především kupujícím státům a firmám, takže nám permanentně vynášel nejen největší prodeje, ale až na drobné výjimky i nejlepší ceny.

Bývalí vysocí ministerští úředníci, kteří se již necítí být vázáni mlčenlivostí, uvádějí, že to bylo až devět eur za kredit, tedy za oprávnění vypustit tunu oxidu uhličitého. Zatímco na Slovensku či v Maďarsku museli být ve stejné době rádi za pět eur za kredit a za tunu. Hlavní příčinou dobré ceny byl právě způsob využití získaných prostředků v Zelené úsporám.

O mechanismu prodeje si přečtěte v článku: Při zateplování vsaďte jen na dvojí výhru.

Drahé ministrovo prohlášení

Nynější atmosféra nedůvěry k Zelené úsporám, jež panuje v resortu životního prostředí, může programu ublížit. Myslí si to bývalý náměstek ministra životního prostředí Aleš Kuták. Je mu známo, že Česko by rádo ještě prodalo patnáct milionů kreditů, tedy oprávnění vypustit patnáct milionů tun oxidu uhličitého. A tvrdí, že ministrovo prohlášení, že Zelená úsporám stojí na vodě, může české zájmy při prodeji kreditů poškodit. Kuták upozornil, že úspěch prodeje stojí na dlouhodobé důvěře, která může být podobnými výroky snadno podkopána.

Nejistota by mohla prodloužit vyjednávání. Po zkušenostech z jednání s japonskou vládou, která je dlouhodobě nejlepším zákazníkem při prodeji kreditů, Bursík tvrdí: „Čím déle se vyjednávání protahuje, tím nižší je dojednaná cena!“ A podobné je to i u japonských společností, které u nás rovněž samostatně nakupují kredity.

Každopádně o devíti eurech si už naši vyjednavači mohou nechat jen zdát. Prodejní cena kjótských kreditů citelně poklesla, ale u právě probíhajících transakcí je opět utajená. Možná poloviční, než bývala.

Komplexnější bilance

Zelená úsporám vychází jako úspěšný počin při ochraně životního prostředí i v domácím měřítku. Předseda správní rady společnosti SEVEn (Střediska pro efektivní využívání energie) Jaroslav Maroušek považuje program za velice úspěšný – zájem o něj předčil i snahu obcí a měst o zateplení.

Podpora není nároková, a tak proti rozhodnutí, jež přijde, nebude odvolání.

Navzdory nepříjemnému převisu je závěrečné číslo 75 tisíc žádostí svědectvím o úspěšné kampani. Že při tom žadatelé sledovali i vlastní profit lepšího životního komfortu, je jen ku prospěchu věci. Lidé se přesvědčili, že úsporná opatření jim šetří náklady na energie, a to i dvacet třicet let do budoucna, kdy budou ceny za energii nepochybně ještě vyšší než teď.

Program přišel do doby krize. A byl záchranou pro mnohé malé a střední firmy. Teprve na zakázkách pro Zelenou úsporám se mnohé z nich naučily správně zateplovat, usazovat okna bez průduchů a podobně. Ekonom Miroslav Zámečník (NERV) spočítal, že tento program vytvořil 19 tisíc pracovních míst, podpořil lokální ekonomiku a posílil konkurenční prostředí.

Ze 75 tisíc žádostí, které přišly do programu, je zatím jen 37 tisíc schváleno. Ostatní teprve čekají. Podle Ireny Plockové, bývalé náměstkyně ředitele SFŽP, sníží Zelená úsporám energetickou náročnost 112 tisíc rodinných domů a 172 tisíc bytů v bytových domech a panelácích.

Napětí vrcholí

Program stojí a většina žadatelů je v nejistotě. Dostanou podporu, jaká byla podle předem nastavených pravidel spočtena, nebo se musejí připravit na krácení? Podpora není nároková, a tak proti rozhodnutí, jež přijde, nebude odvolání.

Zakladatelé Zelené úsporám jsou z obliga. S možným vyschnutím prostředků před předpokládaným termínem ukončení počítali a zájemce vyzývali, aby nenechávali přihlášky až na poslední chvíli. Aby urychlili čerpání, nově zavedli i podporu na zpracování projektů a auditů.

Bývalý ředitel SFŽP Petr Štěpánek upozornil, že mezi řádnými žadateli jsou i takzvaní nosiči teplé vody. Tedy vykukové, kteří si podali neúplnou přihlášku s vírou, že jim ji úředníci umožní časem doplnit. Jenže to se nestane a převis žádostí se tedy o něco sníží. V polovině ledna bylo neprověřených žádostí ještě devět tisíc, kolik z nich bude pro neúplnost vyřazeno, není nikdo schopen odhadnout.

Na pořadu jsou nyní i kontroly provedených prací na místěNa pořadu jsou nyní i kontroly provedených prací na místě. Až dosud vše spočívalo v kontrole dokladů. Při prověrce v terénu se mohou najít i stavebníci, kteří proti svému vlastnímu dlouhodobému zájmu při stavbě šidili a třeba instalovali slabší vrstvu izolace, než uvedli v projektu. Ani těm nebude podpora vyplacena nebo ji budou muset vrátit.

To může zlepšit konečnou bilanci, leč zásadní změnu to nepřinese. Při odhadovaném přesahu až pět miliard korun není rozhodující ani miliarda, která v lednu přibyla z nového prodeje kreditů. Bude na současném ministru Chalupovi, jestli schválí částečné překlenutí chybějících prostředků z vlastních zdrojů SFŽP. A na tom, jak bude vyjednávat o penězích získaných z aukcí emisních povolenek. Polovina výnosu by mohla jít na eliminaci vícenákladů obnovitelných zdrojů, druhá na likvidaci emisí pomocí Zelené úsporám.

Bursík se ministrovi nabízí jako konzultant. Věří ve společný nepolitický zájem na udržení vysoké důvěryhodnosti tohoto programu. A to i v budoucnu, až definitivně skončí prodej kjótských kreditů.