Zelená antikoncepce. Jak zadusit drobné výrobce elektřiny.

Sněmovnou projednávaný zákon o podporovaných zdrojích energie má zásadní vadu - obnovitelné zdroje nejenže nepodporuje, ale ohrožuje.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Česká republika se v oblasti podpory obnovitelných zdrojů ubírá opačným směrem než ostatní vyspělé evropské a světové ekonomiky. Shodly se na tom všechny asociace obnovitelných zdrojů. Místo aby Česko přechod k obnovitelným zdrojům podporovalo, chce se i nadále spoléhat převážně na jádro a uhlí. Této koncepci odpovídá i vládní návrh zákona o podporovaných zdrojích energie. Aby fungoval, musí se změnit.

  • Především je třeba odstranit umrtvující strop pro připojování dalších instalací obnovitelných zdrojů, který se na příklad u fotovoltaiky zastavil na loňské hodnotě, která by měla strnule vydržet až do konce roku 2020 (dohromady 1600 megawattů instalovaného výkonu solárních elektráren). Ten strop je stanoven ve schváleném Národním akčním plánu.
  • Návrh zákona také velice oslabuje garance pro uplatňování elektřiny z obnovitelných zdrojů na trhu. Dosud platilo, že veškerou elektřinu vyrobenou v obnovitelných zdrojích musel distributor odebrat.
  • Za velkou chybu do třetice je považováno odnětí podpory pro nové ostrovní systémy, vyrábějící elektřinu bez potřeby napojení do sítě.
  • Zákon opomíjí výrobu tepla z obnovitelných zdrojů a naopak podporuje spoluspalování tuhých biolpaliv v kondenzačních elektrárnách a teplárnách. Velké zdroje tak široko daleko vykoupí malým zájemcům veškerou dřevní štěpku, aby ji za příplatek spálily spolu s uhlím v topeništích s nízkou účinností. Podpora spoluspalování by se však podle návrhu asociací měla v budoucnu vztahovat jen na cíleně pěstovanou biomasu. Kritizovaných míst je v zákoně víc.
Spojeni v odporu

Zdrcující tlak nepřátelsky naformulovaného zákona o podporovaných zdrojích energie na drobné a ještě drobnější výrobce elektřiny má jeden velice pozitivní aspekt: Skončily drobné nevraživosti mezi představiteli různých způsobů výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Tváří v tvář ohrožení ze strany státu pocítili sounáležitost, jež se musí projevit především společným tlakem na úpravu nepřátelského zákona z dílny ministerstva průmyslu. Předloha v současné době prochází schvalovací procedurou v Poslanecké sněmovně.

Jestli se takový postup povede a zákon přestane bránit malým a středním výrobcům v produkci elektřiny, mohla by sounáležitost časem přerůst ve spolehlivou „virtuální elektrárnu“, poskládanou z nejrůznějších malých zdrojů. Ta by rovnoměrně dodávala do sítě elektřinu podle potřeby odběratele, využívajíc při tom jejich specifických vlastností. Jindy a jinak fouká vítr, než svítí slunce, jednou je vody v potocích a řekách dost a jindy málo. Výrobu elektřiny z bioplynu lze zapnout otočením knoflíku a je možné ji kdykoli podle potřeby dávkovat, proud z geotermální energie může přispívat rovnoměrným chodem a suma sumárum – chytrá síť spotřebiteli v klidu dodá, co je potřeba.

Úspěch se dostaví

Ředitel Centra pro využití litosféry Martin Kloz je přesvědčen, že společný postup producentů elektřiny z obnovitelných zdrojů proti pokusu zabrzdit jejich rozvoj skončí úspěchem. „Už v minulosti se vyplatilo vsadit na společný postup. Podařilo se to i při projednávání změn zákona o výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů – vznikl kvalitní zákon, který umožňuje rozvoj,“ soudí Kloz. A dodává: „Kdyby každá asociace postupovala samostatně, ničeho by nedosáhla.“

Společné iniciativě na návrhu zákona nejvíc vadí, že likviduje transparentní tržní prostředí pro malé a střední podniky v energetice Klozem zmíněný zákon pamatoval i na to, aby fotovoltaika, která se předtím vymkla úředníkům, byla usazena do obecně přijímané polohy. Její další rozvoj v nově stanovených mezích se tím stal stejně žádoucím, jako rozvoj ostatních obnovitelných zdrojů.

Bez dlouhých řečí ustavily všechny oborové asociace výrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů Společnou iniciativu. Jsou v ní zastoupeni všichni významní hráči: provozovatelé malých vodních elektráren ze Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů, budovatelé geotermálních elektráren z Centra pro výzkum energetického využití litosféry, České sdružení pro biomasu a samozřejmě i dvě asociace, které si před nedávnem prošly tou největší kalvárií, Česká fotovoltaická průmyslová asociace a Česká společnost pro větrnou energii.

Největší zrada

Společné iniciativě na návrhu zákona nejvíc vadí, že likviduje transparentní tržní prostředí pro malé a střední podniky v energetice. Návrh zásadně ohrožuje jak provoz už zavedených malých zdrojů, tak rozvoj nových instalací.

Patronát nad Společnou iniciativou asociací obnovitelných zdrojů energie v ČR přijal exministr životního prostředí Martin Bursík, který byl klíčovým autorem dosud platného zákona na podporu obnovitelných zdrojů. Zdůraznil podstatný rozdíl mezi oběma zákony – přestává platit, že účelem zákona je trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie na primární spotřebě elektřiny. Bursík upozornil: „O ovládnutí perspektivního oboru výroby energie z obnovitelných zdrojů usilují velcí energetičtí hráči. Chtějí z trhu vytlačit decentralizované výrobce a výrobny. Naším společným cílem je ubránit se těmto tlakům,“ sdělil Bursík.

„Vidím vzrůstající zájem ČEZ o energetickou výrobu i ve zdrojích, které dosud byly doménou malých provozovatelů.“

„Do hlav kapitánů ČEZ nevidím, zato vidím vzrůstající zájem této firmy o energetickou výrobu i ve zdrojích, které dosud byly doménou malých provozovatelů. Připadá mi, že téhle firmě je jedno, kde a jak elektřinu vyrábí, ale hlavně, že je to v jeho zdrojích,“ komentuje Kloz. Po velice slibném namlouvání se s konceptem využití geotermální energie však ČEZ svou iniciativu stáhnul a Kloz toho lituje: „Byl to velice slibný investor.“

Jak na to reaguje skupina ČEZ? Odpověděla tisková mluvčí Eliška Nováková: „ČEZ jednoznačně preferuje cestu pestrého energetického mixu, kde mají své místo všechny typy energetických zdrojů tak, aby byl zajištěn dostatek energie pro potřeby ČR. Pestrý energetický mix, tedy včetně jádra, nízkoemisních uhelných elektráren, obnovitelných zdrojů či malých kogenerací je cestou k největší míře energetické nezávislosti České republiky.“

Malí výrobci energie z obnovitelných zdrojů však nemohou využívat mix jako ČEZ. Mají povětšinou jen ten jeden druh elektrické výroby, jehož uplatnění záleží na energetické síti a preferencích státu. S obojím – s připojováním do sítě i s preferencemi státu – je takřka konec.

Zákon nadržuje velkým

Návrh ruší zaručený výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů, a tím znemožňuje financování projektů formou bankovních úvěrů

Vládní návrh zákona upravuje hřiště pro soutěž o obnovitelné zdroje takovým způsobem, že „mužstvo malých“ je dopředu diskvalifikováno. Návrh ruší zaručený výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů, a tím znemožňuje financování projektů formou bankovních úvěrů. A tak by s úspěchem mohli investovat jen ti, kteří mají dostatek vlastních prostředků. Mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) Jiří Sochor však takový úmysl předkladatelů zákona popírá.

Účastníci společné iniciativy vytýkají MPO, že k rozvoji obnovitelných zdrojů přistupuje jen jako k evropské povinnosti, místo aby obnovitelné zdroje využilo k vytváření budoucích výhod čisté energie, nových pracovních míst a k čerpání vlastních energetických zdrojů. Sochor k tomu uvádí, že MPO předložilo Evropské komisi analýzu českého potenciálu obnovitelných zdrojů a ta ji akceptovala. „Pokud teď nastavujeme podporu v souladu s naší dlouhodobou pozicí, nelze hovořit o tom, že chceme pouze plnit závazek jen do výše povinnosti. Chceme využívat obnovitelné zdroje tak, aby Česká republika byla dále konkurenceschopná,“ uvádí Sochor.

Taková všeobsažná odpověď ovšem výrobce elektrické energie z obnovitelných zdrojů není s to upokojit. Martin Bursík je nadále přesvědčen, že ministerstvo jen hledá cestu, jak formálně vykázat Evropské komisi dosažení podílu 13 procent výroby energie jinak, než skutečnou výrobou ekologické, čisté energie.

Této politice odpovídá i současný právně sporný stav, kdy jakýkoli obnovitelný zdroj nelze z rozhodnutí distribučních společností připojit do energetické sítě. Rozvoj obnovitelných zdrojů se tím prakticky zastavil – a návrh zákona tento stav neřeší. Po fotovoltaice a větrné energii se stop stav připojování rozšířil i na nové bioplynové stanice.

Těm ministerstvo zemědělství na poslední chvíli zaškrtilo i přislíbené dotace. „Je to tím, že se do bioplynového byznysu nepodařilo vstoupit velkým společnostem, takže toto odvětví nejsou schopny kontrolovat. Přece všechno jde u nás na ruku těm velkým a vlivným,“ tvrdí Jan Habart, předseda Českého sdružení pro biomasu CZ-Biom. „Bioplyn je pro velkou energetiku špatně uchopitelný. Je k němu potřebná infrastruktura podobná zemědělské živočišné výrobě, nejméně 500 hektarů polností, zemědělská technika a zemědělsky zkušený personál,“ vysvětluje Habart. Ať je tomu tak nebo jinak, rozvoj využívání bioplynu se po umrtvené fotovoltaice a větrné energii rovněž přiblížil k absolutní nule.

Narážejí i boží mlýny

S velkými současnými problémy se překvapivě potýká i vodní pohon, jehož se v těchto končinách využívalo po staletí. Před válkou bylo v Československu 15 000 menších vodních děl. V Česku jich je nyní využíváno 1400. Ne všechna místa, co po vodních dílech na českém území zbyla, jsou vhodná k obnově. Ale na některá už probíhala jednání o územním rozhodnutí nebo dokonce už stavební řízení. Z vůle úřadu však u nás během tří let nepřibyla žádná malá vodní elektrárna.

Před válkou bylo v Československu 15 000 menších vodních děl, nyní se jich v Česku využívá 1400„Gandalovičem počínaje už třetí ministr zemědělství trvá na tom, že pro umísťování vodních elektráren je nejprve nutné vytvořit koncepci, a teprve pak povolit jejich výstavbu. Tři roky se na ní údajně pracuje, ale pořád nic. Ani žádný dotaz ještě z ministerstva nevzešel. Nemohu se zbavit dojmu, že je v tom nějaká zákulisní politika,“ stěžuje si předseda Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů Jiří Vrba. A vypočítává. „Nečinností ministerstva zemědělství byl znemožněn program eko-energie bezmála za 150 milionů korun,“ tvrdí Vrba.

V průběhu let se na každého ministra zemědělství Vrba obrátil osobním dopisem. Psal i premiéru Nečasovi. „Všichni zdvořile slíbili, že se budou otázkou zabývat. Ale nechali to být. Současný ministr napsal, že budu vbrzku vyrozuměn. Od té doby uplynul rok. Nevím, co pro takového ministra znamená vbrzku,“ poznamenává Vrba.

Věří, že se dočká uvolnění výstavby vodních elektráren? „Současnou politickou garnituru a její úředníky už asi těžko přesvědčím. Zbývá mi čekat na boží mlýny, jestli další volby přinesou změnu k lepšímu,“ říká Vrba.

Nabídka na nový Hučák nepřichází

Kvůli netečnému postoji ministerstva zemědělství projektování malých vodních elektráren zamrzlo

Také společnost ČEZ–obnovitelné zdroje, která sídlí v secesní elektrárenské budově na královéhradeckém jezu Hučák, marně čeká na nabídku projektu další malé vodní elektrárny. Kvůli netečnému postoji ministerstva zemědělství projektování malých vodních elektráren zamrzlo. Na atraktivní místa pro větší elektrárny z těch malých (do 10 megawattů), které by rád nakoupil ČEZ, si nejspíš dělají zálusk samy podniky povodí. Není právě tohle příčinou zdržování výstavby vodních elektráren?

Jednatel dceřiné společnosti ČEZ-obnovitelné zdroje Libor Kičmer každopádně odmítá, že by aktivity jeho „dcery“ jakkoli omezovaly rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku. V potížích s malými vodními elektrárnami je na tom úplně stejně. Od účasti na rozvoji geotermální energie odradilo firmu velké riziko, že se vrt do pětikilometrové hloubky nezdaří. A vysoké očekávané náklady by se ještě zvýšily nad síly malé dcery.

S elektrárenským gigantem za zády se Kičmerovi snadno kritizují dotace malým vodním elektrárnám a bioplynovým stanicím. Je přesvědčen, že by zaručenou patnáctiletou návratnost mělo řešit stanovení správné výkupní ceny. Ale protože na něm rozhodování nezáleží, pouhé vyslovení názoru ničemu neuškodí. Škrtnuté dotace v rozběhnutém projektu ovšem mohou mít smrtící účinek. A to je teď pro mnohé malé podnikatele velký problém.

Velké máslo na hlavě má ovšem firma po spekulativním nákupu fotovoltaických polí. Je největším českým vlastníkem solárních panelů. Zatímco jiná dcera téže Skupiny ČEZ se za solární boom, způsobený úředníky, mstí nepřipojováním malých solárních instalací na střechách občanů.

Mluvčí Eva Nováková k pozici Skupiny ČEZ dodává: „Zákon dopadne stejnou měrou na ČEZ jako na jakékoliv jiné subjekty. Sami provozujeme obnovitelné zdroje, dokonce je ČEZ největším výrobcem z obnovitelných zdrojů v ČR. Nejsme nadšeni ze spekulací, které jsme v některých médiích zaznamenali. Motivaci k takovým tvrzením přikládáme oblíbenému efektu ‚strašení ČEZem´, který se projevuje v tom, že kdokoliv potřebuje k některému tématu přitáhnout mediální pozornost, využije naši společnost či naše pracovníky. Viz například nedávné stop dotací bioplynkám a mýty o tom, že ČEZ chce takto ovládnout české zemědělství.“ 

Na malé výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů ovšem dopadají zcela jiné starosti, plynoucí nejen  ze stop stavu připojování do sítě,  ale z celkového postoje státu, který se k nim obrací zády. Nejsou mezi nimi principiální rozdíly a neplynou z nich pro nikoho žádná omezení. Omezený je návrh zákona, ideově postavený na zastaralém čerpání neobnovitelných surovinových zdrojů. Jak to trefně charakterizoval Vrba: „Ze strany státu je to antikoncepce.“

P.S. Pohřeb stop-stavu?

Pondělní kulatý stůl (19. září) distribučních společností s asociacemi obnovitelných zdrojů vzbudil naděje, že skončí plošný zákaz připojování obnovitelných zdrojů. Uvítala to zejména Česká fotovoltaická průmyslová asociace, kterou stop-stav zcela ochromil. Odhaduje, že kvůli protiprávnímu stop-stavu, který trval více než rok a půl (od 14. února 2010 do 19. září 2011), nebyly realizovány střešní instalace v celkovém objemu několika desítek megawattů. Tato asociace uvádí, že stop-stav způsobil zrušení 3 000 pracovních míst – tedy zhruba poloviny pracovních míst v tomto sektoru, krach stovek drobných podnikatelů, zejména instalačních firem. České firmy ztratily také část know how, které si vypracovaly během doby, kdy byla Česká republika na špičce sektoru. Přesunul se do zemí, ve kterých se nyní naopak oblast fotovoltaiky prudce rozvíjí.

Důležité je, že občané budou moci opět zažádat o připojení své malé střešní elektrárny do sítě a snížit si tím náklady na elektrickou energii a zejména svoji závislost na velkých energetických firmách a na každoročním zdražování elektrické energie. Obrovskou výhodou pro občany je dostupnost této technologie - fotovoltaickou instalaci lze umístit téměř na každý rodinný dům, panelák či provozní halu firmy. Zároveň stále stoupá efektivita instalací spolu s tím, jak klesá jejich pořizovací hodnota. Propočty Asociace ukazují, že již kolem roku 2016 bude cena elektřiny vyrobené ze slunce levnější než z tradičních zdrojů a nebude tedy nutná její další podpora.

Podaří-li se ovšem změnit špatný návrh zákona.

Počet příspěvků: 2, poslední 22.10.2011 04:06 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.