Ceska Pozice

Zdolají Američané do konce letošního roku svůj rozpočtový útes?

Problém federálního dluhu USA byl odsunut tradičním způsobem – odkopnutím plechovky dopředu. Možnosti jeho řešení jsou zatím tři.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Federální dluh USA dosahuje zhruba sta procent HDP této země. Jeho řešení má v současné době formu takzvaného rozpočtového útesu (fiscal cliff). Ten se týká dopadu několika zákonů, jež – pokud se nezmění – budou mít za následek zvýšení daní, snížení federálních výdajů a počínaje rokem 2013 odpovídající pokles rozpočtového deficitu. Mezi tyto zákony patří například zvýšení daní kvůli ukončení daňových úlev z doby vlády George W. Bushe či škrty ve výdajích v důsledku zákona o kontrole rozpočtu z roku 2011 (Budget Control Act).

Konkrétně je třeba do půlnoci 31. prosince 2012 kupříkladu změnit zákony o snížení daně pracujícím z loňského roku (v opačném případě se jim zvýší o dvě procenta), o daňových úlevách pro byznys, o poklesu daní z let 2001 až 2003 za Bushovy vlády a zejména o daních pro nový systém zdravotní péče, takzvaný Obamacare. Současně budou sníženy výdaje na téměř tisíc federálních programů, například na obranu.

Pragmatická opatření

Američané již od hospodářské krize ve třicátých letech vědí, že se vyplatí ekonomiku stimulovat. Přitom vycházejí z principu, pomoz si sám a svět ti nějak přispěje, protože stejně závisí na dolaru. Američtí národohospodáři příliš nezkoumají, zda jsou pragmatická opatření jejich hospodářské politiky pravicová, či levicová, jsou-li, nebo nejsou-li keynesiánská. Místo řečí konají. Loni v létě se objevily téměř apokalyptické vize, co se stane, bude-li překročen limit amerického federálního dluhu. Ani tehdy se však nezhroutila nebeská klenba. Limit se stejně jako ty předchozí ukázal pouhým hausnumerem.

Američtí národohospodáři příliš nezkoumají, zda jsou pragmatická opatření jejich hospodářské politiky pravicová, či levicová. Místo řečí konají.

Centrální banka Fed si totiž nemůže dovolit noblesní evropské sledování vývoje inflace. Musí dbát o pohyb ekonomiky a současně sledovat inflační hrozby. Možná také proto letos v únoru šéf Fedu Ben Bernanke prohlásil, že je třeba od roku 2013 řešit tento „rozpočtový útes“ zvýšením daní a snížením výdajů.

Podle rozpočtového výboru Kongresu by totiž jeho nevyřešení mohlo znamenat sražení ekonomiky až o tři procenta. Ani výbor, ani prezidentští kandidáti ani staronový prezident Barack Obama však dosud nedali jednoznačně najevo, co je oním řešením. Situace je sice patová, protože republikáni mají ve Sněmovně reprezentantů po listopadových volbách většinu, ale Američané pragmatické řešení najdou. Nejde totiž o vítězství jedné ze stran, ale jen o pokračování hry a hospodářského pohybu.

Tři možnosti

Problém federálního dluhu USA byl zatím odsunut tradičním americkým způsobem – odkopnutím plechovky dopředu. Přitom odklad by měla zajistit takzvaná sekvestrace – nucená správa nad určenými armádními i jinými položkami rozpočtu a jejich zmrazení zhruba na úrovni roku 2012. Ono odkopnutí však skončí letos na Silvestra. Ti, kdo varují před „útesem“, hrozí i desetiletými brzdícími dopady, zejména na zpracovatelský průmysl.

Diskutované možnosti řešení jsou zatím tři:

Krugman ani Stiglitz radu neposkytují

Zdá se, že USA v neschopnosti najít řešení rychle dohání dekadentní Evropskou uniiJasnou a použitelnou radu nejsou schopní poskytnout ani dva známí laureáti Nobelovy ceny za ekonomii – Paul Krugman ve svých článcích v deníku New York Times ani Joseph Stiglitz v rozhovoru pro agenturu Reuters. Krugman hovoří o „jestřábech a pokrytcích“, aniž by se pregnantně vyjádřil, odkud kam se vydat. A radí Obamovi nevycházet Kongresu příliš vstříc: „Dodržení rozpočtového útesu nemusí být žádnou okamžitou katastrofou. Kongres ztratil hodně ze své síly, a proto není třeba vše dodržet… (Obama) by měl říct ne a překročit útes, jen když to bude nutné. Pro zdraví amerického politického systému je prospěšné nestát se rukojmím. Držte pozici, pane prezidente, a nepodlehněte výhružkám. Žádný deal je lepší než špatný.“

Joseph Stiglitz v rozhovoru pro Reuters zase obhajuje dřívější dohodu s Kongresem o rozpočtovém útesu, přičemž tvrdí, že bohatí, kterým se nezvýší daně, nebudou investovat, ale přesunou své peníze do finančních rájů, například na Kajmanské ostrovy. A také trochu straší Američany podobnými problémy, s nimiž se potýká EU. Jednoznačné řešení však také nenabízí.

Zdá se, že USA v neschopnosti najít řešení rychle dohání dekadentní EU. Jako by se opakoval minulý fin de siecle, tentokrát zejména v politice, vyčerpaly se impulsy a pravidla pro morálku společnosti a nastal ústup od zdánlivého ancien régime k novému jakobínství a totalizujícímu myšlení.

Pozitiva tržního přístupu

Lepší a odpovědnější přístupy než oba nositelé Nobelovy ceny přinášejí zodpovědní politici. Například americký ministr financí Timothy Geithner navzdory avizovanému odchodu z tohoto postu nabízí svoje služby státu i po prezidentské inauguraci v lednu 2013. Kevin Jacques, jenž sloužil na americkém ministerstvu financí za prezidentů George W. Bushe a Billa Clintona, o Geithnerovu rozhodnutí prohlásil: „Velmi dobře finančnímu útesu rozumí a má kontakty na Wall Streetu. Zná trhy a má jejich důvěru.“

V půli cesty k řešení však zůstává John Boehner, předseda Sněmovny reprezentantů a republikán za stát Ohio. Nechce zvýšení daní, nabízí vyjednávání, ale s řešením nepřichází: „V roce 2013 máme vyřešit rozpočtové problémy daňovou i nárokovou reformou.“ A navrhuje zdánlivě jednoduché řešení: „Odmítnout rozpočtový útes, dokud se vláda nechopí našich hlavních problémů.“ Stále to vychází na odkopnutí plechovky kupředu.

Dle analytiků a poradců, kteří hledají dobré investiční příležitosti, je reálný nový start ekonomiky, a s tím i vyšší daňové odvody

Komentátor serveru MarketWatch David Weidner má realističtější představu řešení: „Není to ani politický, ani ekonomický problém. Řešení má mnoho zádrhelů, ale není nemožné. Wall Street by to mohl zařídit. Zvládl už těžší, i když menší problémy. Rozpočtový útes podle zákonodárců od 1. ledna 2013 způsobí drakonické úspory ve výdajích. Bude to jako opravovat staré auto s přetaženým tachometrem zbavením benzínu.“ Weidner však spatřuje v tržním přístupu pozitiva. Dle něho je na řešení dost času, i když se dluh zvyšuje.

Nepředpojaté hodocení

Americké federální dluhopisy jsou totiž stále mezi nejlepšími na světě s úrokovým výnosem/nákladem méně než dvě procenta ročně. Ve Weidnerově případě nejde o stejně „předpojaté“ hodnocení jako u ekonomů Krugmana a Stiglitze, ale trhu samého. Dvě třetiny federálního dluhu jsou totiž v „přátelských“ rukách amerických investorů včetně vlády. Zbytek drží Čína – 8,1 procenta – a Japonsko – sedm procent, přičemž obě tyto země jsou nejen konkurenty, ale i partnery USA. A bohatství Číny současně závisí na hodnotě dolaru.

Dle analytiků a poradců Wall Streetu, kteří hledají dobré investiční příležitosti, je reálný nový start americké ekonomiky, a s tím i vyšší daňové odvody. Pokud však americké firmy zjistí, že „finanční útes“ je zažehnán, vrátí se k odloženým projektům a pozastaveným fondům na ně a zaměstnají nové lidi.

Přístupy k řešení i to skutečné budeme v příštích týdnech sledovat prakticky v přímém přenosu. A bude to také výzva pro stereotypně se opakující EU. Nemluvě o inspiraci pro české ústavní řešitele podobného problému.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.