Zastřelení Čečenci v Istanbulu: Ruská odplata za Domodědovo?

Rozhodně by to byla inteligentnější, efektivnější a účinnější odpověď na terorismus než americká vojenská tažení „s kyjem na komára“.

Jan Schneider 27.9.2011

Sebevražedný atentátník po svém útoku 24. ledna 2011 zanechal na letišti Domodědovo 37 mrtvých. Premiér Vladimir Putin den poté slíbil odplatu. foto: © ReutersČeská pozice

Sebevražedný atentátník po svém útoku 24. ledna 2011 zanechal na letišti Domodědovo 37 mrtvých. Premiér Vladimir Putin den poté slíbil odplatu.

Dne 16. září 2011 byli v Istanbulu zastřeleni tři Čečenci. Berg-Chaž Musajev (známý pod svým válečným jménem Emir Chamzat) byl blízkým spolupracovníkem Doku Umarova. Rustam Altemirov byl v červnu tohoto roku v nepřítomnosti obviněn z účasti na teroristickém útoku na moskevském letišti Domodědovo v lednu 2011. Zaurbek Amrijev neměl žádné další spojení s osobami podezřelými z terorismu, kromě toho, že s nimi byl ve špatný čas na špatném místě.

Z vražd turecká policie podezírá 55letého Rusa Alexandra Žarkova. Ten do Turecka přijel s dalšími dvěma osobami počátkem září. Policie našla v jeho hotelovém pokoji pas, pistoli s tlumičem a masku se zařízením na noční vidění. Nalezená pistole byla údajně použita k zastřelení oněch tří Čečenců.

Z místa trojnásobné vraždy pachatel odjel vozem pronajatým u společnosti, která běžně spolupracuje s hotelem, v němž Žarkov bydlel. Podle údajů v pasu měl být Žarkov v Istanbulu údajně i v roce 2009, kdy byl v téže čtvrti zabit Musa Atajev (známý jako Ali Osajev), jehož v pozici mudžahedína takzvaného Kavkazského emirátu nahradil zmíněný Musajev.

Teroristický útok na Domodědovo

Dne 24. ledna 2011 zasáhl Rusko první teroristický útok na letiště. Sebevražedný atentátník se odpálil u kavárny v prostoru mezinárodních příletů na letišti Domodědovo jihovýchodně od Moskvy. V důsledku útoku zemřelo 37 osob. Mezi 180 zraněnými byla i slovenská herečka Zuzana Fialová.

Dne 7. února 2011 oznámila FSB (Federalnaja služba bezopasnosti, ruská bezpečnostní a kontrarozvědná služba), že zjistila identitu ingušského sebevražedného teroristy z letiště Domodědovo. Následně byly zatčeny další osoby pro podezření ze spoluúčasti na útoku, po jiných bylo vyhlášeno pátrání.

Dne 8. února 2011 se k odpovědnosti za teroristický čin přihlásil Kavkazský emirát v čele se samozvaným emírem Doku Umarovem (rezolucí číslo 1267 Rady bezpečnosti OSN zařazeným na seznam osob spojených s al-Káidou). Ve videonahrávce, kterou zveřejnil islamistický server www.Kavkazcenter.com, současně pohrozil dalšími útoky.

Koncem března 2011 speciální ruská protiteroristická jednotka při operaci v Ingušsku zlikvidovala nejen Doku Umarova, ale pravděpodobně i jeho pobočníka Aslana Bjutukajeva, který vycvičil atentátníka pro útok na letišti v Domodědovu.

Možná vysvětlení

Ti, co mají ve všem jasno nejdřív, po vraždách v Istanbulu hned přispěchali s variantou o dlouhé ruce ruských tajných služeb. Vedl je k tomu podivný nález v Žarkovově hotelovém pokoji. Žarkov nejprve zcela profesionálně zavraždil tři Čečence za bílého dne a z místa činu uprchl. A pak udělal takovou chybu, že nechal na pokoji cestovní pas i s pistolí? Lze vůbec brát vážně podezření z Žarkovovy účasti na vraždě v roce 2009, když byl do Turecka letos opět normálně vpuštěn? Nota bene s pasem, kde měl zaznamenán vstup do Turecka v inkriminovaném období?

Každopádně tuto variantu, ať je jakkoli podivná, definitivně vyloučit nelze. Dokonce se může stát, že i kdyby ruské tajné služby s trojnásobnou vraždou Čečenců neměly nic společného, mohou udržovat tuto variantu při životě, bude-li se jim to hodit ke zvýšení své odstrašující pověsti a k demotivování případných dalších teroristických rekrutů.

Vynořila se i trochu románová varianta, že Žarkov patří do „berlínské skupiny likvidátorů“ sponzorované tajemným ruským oligarchou a vzdáleně dozorované ruskou tajnou službou. Kromě vysoce kreativní teorie listu Izvestija nejsou pro tuto variantu žádné další známé indicie.

Co do logiky je asi nejzajímavější „prosté kriminální“ vysvětlení, že šlo o vyřizování účtů mezi rivalskými čečenskými gangy v Istanbulu. Berg-Chaž Musajev byl totiž též podezřelý z vydírání a pašování drog. V tomto případě mohlo jít o spor, kdo bude kontrolovat finanční pomoc pro Čečence. Nejméně jeden ze zavražděných byl v tomto byznysu účasten. Tato varianta však brzy ze světového tisku vyšuměla. Možná i proto, že se z ní nedal uplést protiruský bič.

Chirurgicky čistá práce

„Ruská varianta“ této kauzy vzdáleně připomíná odvetu izraelského komanda za teroristický útok v mnichovské olympijské vesnici v roce 1972. Rozhodně by to byla inteligentnější, efektivnější a účinnější odpověď na terorismus než americká vojenská tažení „s kyjem na komára“. Po nich zůstávají obrovské počty civilních obětí, což motivuje další osoby, aby se daly do služeb teroristických organizací. Buď si to američtí stratégové neuvědomují, nebo naopak chtějí rozdmýchat terorismus.

V Istanbulu zůstalo po střelci na zemi devět prázdných nábojnic. Nikdo nic neslyšel, byla použita pistole s tlumičem. Útok to byl vůči civilnímu obyvatelstvu maximálně šetrný. (Sporná zůstává kvalifikace vraždy třetího zabitého Čečence. Zda šlo o osobu zcela nesouvisející, nebo zda lze důvodně předpokládat, že by se ti dva podezřelí z terorismu jen tak s nějakým pacifistou nebavili.)

USA vynakládají na „protiteroristické válčení“ ročně částky několikanásobně vyšší než rozpočty států velikosti České republiky

Nikdo další však už nebyl ani zraněn, dokonce ani vystrašen střelbou. Nikdo si ničeho nevšiml. Téměř chirurgicky čistá práce. Má však jeden zásadní háček. Na těchto akcích se skutečně vojenskoprůmyslový komplex neuživí. USA vynakládají na „protiteroristické válčení“ ročně částky několikanásobně vyšší než rozpočty států velikosti České republiky. Pointu americké strategie „boje proti terorismu“ je tedy záhodno hledat tímto směrem.

Další úskalí

I tato „čistá práce“ však má svá úskalí, byť jsou zcela jiného druhu. Literatura i filmy o izraelské odvetě za mnichovský masakr se popisu tohoto nebezpečí nevyhýbají. Je to na jednu stranu až příliš chladná, profesionální práce, z níž se vytrácí lidský moment, a protagonisté si to uvědomují, protože se nechtějí stát chladnými zabijáky. Potom ovšem začínají dělat chyby. Kromě vlastních ztrát se také mohou nechat navést na zcela nevinné cíle jako v norském Lillehammeru.

Pokud se však tito mstitelé zcela podřídí požadavkům této specifické „profese“, může nastat chvíle, kdy začnou konat podle svého vidění světa a už nepůjdou zastavit. Případů, kdy se z původně docela dobrého sluhy stal zlý pán, je mnoho. USA by mohly vyprávět, třeba o mudžahedínech a al-Káidě.

Proto by asi bylo „nejlepší“, kdyby platila verze kriminálnická. Možná ale nebylo příliš od věci říci si pár důvodů, proč. Dvousečný je terorismus, dvousečným může být i boj proti němu.