Záporné úrokové sazby aneb Kam až může zajít měnová politika

Úrokové sazby vyspělých centrálních bank jsou již pár let téměř na nule a kýžený efekt zatím nepřinesly.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Zatímco v Polsku probíhá diskuse o tom, zda je měnová politika tamní centrální banky dostatečně uvolněná nebo zda se mají úrokové sazby dále snižovat, zbytek vyspělého světa včetně české kotliny je v tomto směru o krok „napřed“. Řeší, jak dále uvolnit měnovou politiku, když jsou sazby téměř na nule, nebo dokonce úplně na nule. Možností je několik, zmíním tři:

  • přímo oslabit domácí měnu pomocí kurzových intervencí, a to jak verbálních, tak skutečných, včetně stanovení maximálně přípustné hladiny směnného kurzu k jiné měně (například Česká republika či Švýcarsko);
  • kvantitativní uvolňování, to znamená výkup cenných papírů centrální bankou, nejčastěji státních dluhopisů (například USA, Velká Británie, Japonsko);
  • zavést záporné úrokové sazby (Dánsko). A právě třetí, zatím nepříliš probádané možnosti se budu věnovat.

Nejprve ale ve zkratce nastíním, proč vlastně centrální banky snižují sazby a co si od toho slibují. Logika věci je zhruba následující: snížení sazeb ze strany centrální banky se projeví poklesem tržních úrokových sazeb, což zvyšuje poptávku po úvěrech a ochotu podniků a domácností k investicím a spotřebě. Výsledkem je růst poptávky, HDP a snížení nezaměstnanosti. Centrální banka tedy vyšle prostřednictvím snížení sazeb impuls do ekonomiky a vyvede zemi z recese na cestu hospodářského růstu. Tolik teorie.

Jaká je realita? Úrokové sazby vyspělých centrálních bank jsou již pár let téměř na nule a kýžený efekt zatím nepřinesly. Takže jinak. Pokud nepomohou nulové sazby, mohly by pomoci záporné sazby? A tak se začíná stále více diskutovat o nich. Zde je však třeba zmínit, že diskuse se vedou především o zavedení záporné diskontní úrokové sazby centrální banky, což je sazba, za kterou si mohou komerční banky uložit u centrální přebývající likviditu. Nejde tedy o uvalení záporných sazeb na klientské vklady, i když v menšině se i takové názory objevují. Dále je důležité zmínit, že jde o nominální sazbu, to znamená oficiálně stanovenou, nikoliv sazbu reálnou, která je vypočtena jako rozdíl mezi sazbou nominální a mírou inflace.

Nejde o uvalení záporných sazeb na klientské vklady, i když v menšině se i takové názory objevujíZavedla již nějaká centrální banka zápornou diskontní sazbu? Ano. Příkladem budiž Dánsko, uvažují o tom ve Švýcarsku a poměrně nově i Evropská centrální banka. Chvíli se zápornou sazbou slovně koketovala i Česká národní banka. Cílem záporných sazeb je stimulovat komerční banky, aby levně půjčovaly podnikům a domácnostem a neseděly jen nečinně na penězích a neukládaly je u centrální banky.

Jaký je však rozdíl mezi nulovou diskontní sazbou a zápornou? V podstatě žádný, protože komerčním bankám se nevyplatí ukládat peníze u centrální banky ani v prvním ani ve druhém případě. A pozitivní dopad na úvěry je také sporný, protože dnes jsou sice extrémně nízko sazby centrálních bank, ale sazby na úvěry malým a středním podnikům se nacházejí o poznání výše. Přetrvává tak vysoká prémie za riziko a úvěry pro podniky jsou těžko dostupné, což se týká nejen jihoevropských zemí.

Nulové, či dokonce záporné úrokové sazby nejsou a nebudou lékem na současné ekonomické problémy vyspělého světa, pokud z nich nebudou moci těžit malí a střední podnikatelé, kteří jsou motorem růstu každého hospodářství. 

Počet příspěvků: 4, poslední 11.6.2013 03:06 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.