Západní civilizace ničí sama sebe

V minulosti udržoval v západní civilizaci svobodu a rovnost morální řád vztahující se k národnímu a státnímu kolektivu. Jakmile byl zpochybněn stát, národ a rodina, začalo to mít nezamýšlené důsledky – morální řád se neměl k čemu vztahovat. Dnešní problém pak jako vždy spočívá v omylu.

V případě komunistické ideologie se chybně předpokládalo, že lidé budou s nadšením pracovat pro režim, protože prý pro sebe. Za současného znehodnocení státních a rodinných kolektivů se západní lidé spoléhají na morální řád, aniž by věděli, proč existuje a čemu slouží. Tento omyl se mstí stejně jako ten komunistický – pokud kolektiv není důležitý, společenská pravidla se stávají zbytečnými.

Levicová posedlost rovností

Za svobody a rovnosti, původně kolektivních ideálů doprovázejících občanství spojené s demokratickým státem, se staly ideologické vize vztahující se pouze k jednotlivci. Už neslouží kolektivu, ale ten musí sloužit zájmu nového člověka být „sám sebou“. Hlavní problém současného levicového pokrokářství spočívá v prohlášení státu za služku, která však ztrácí úctu, a tím i funkčnost.

Pozitivističtí a liberální filozofové, například John Stuart Mill (1806–1873), Edmund Husserl (1859–1938), Jan Patočka (1907–1977), Karl Popper (1902–1994) či Jürgen Habermas, se předháněli ve vytváření ideálu „osamoceného jednotlivce“ a prohlásili kolektivy za „konstrukt“, protože omezují jeho svobodu. Nedomysleli však, co jejich zrušení znamená v praxi. Konzervativci neměli argumenty proti této zhoubě, a pokud se zastávali národa, státu a rodiny, byli osočovaní jako nacionalisté a xenofobové.

Levicový světový názor vznikl ze selhání pravice, protože nedokázala reagovat na násilné rasistické projevy a na hmotné rozdíly a chudobu. Humanistický aktivismus se dostal do rukou levice, jež očekávala úspěch sovětského bloku. Šokovaly ji však zločiny komunismu a neschopnost komunistických států vyrovnat se s lidskými právy, demokracií a ekonomickým vývojem.

Totalitní komunisté, počínaje Josifem Vissarionovičem Stalinem (1878–1953), se odloučili od marxismu a začali uznávat rodinu a stát, protože pochopili, že bez nich a přirozené sounáležitosti k nim nelze existovat. Stalin obnovil stát a vlastenectví, čímž zachránil komunistický režim před zánikem. Pouze nebylo jasné, jak pokračovat, protože totalita znemožňovala vývoj. Vládnoucí kamarila se obávala změn, a proto se zakonzervoval nefunkční kompromis.

Západní levice si začala pozvolna uvědomovat, že tržní ekonomika vytváří blahobyt, ale současně vyvolává nerovnost. Proto ekonomickou rovnost zavrhla a jejím tématem se stala rovnost ras, muže a ženy či kultur. Levici posedla rovnost – všichni lidé by si měli být rovni. Rovnosti, cíle levicového aktivismu se pak má dosáhnout relativizací hodnot, potlačováním hodnotného a vyzvedáváním nehodnotného.

Vytváření skupin

Nerovnost je přirozená, rovnost nepřirozená, a proto vnáší do lidských vztahů chaos. Jakýkoliv čin přinášející rovnost je proti evoluci, proto ji lze uskutečnit pouze iluzí prohlášenou za ideál a prosazenou diktátem. Přirozený vývoj vytvořil rodinu, národ, stát, které po jednotlivcích vyžadují úctu a sebeobětování. Západní levicoví relativisté neuznávají úctu ke kolektivu, pouze k jednotlivci.

Pravice považovala pochod levice institucemi za neškodný, protože se nedotýkal zisku, nebránil blahobytu a navíc s levicí víceméně souhlasila v omezování státu a v teorii otevřeného světa. Proto Popperovu „otevřenou společnost“ přijímaly obě skupiny. Evropská civilizace vytvořila svobodu a rovnost, jež se však stala velkým problémem, protože antropologická rovnost neexistuje.

Původní liberální rovnost znamenala rovnost postojů ke člověku, tedy vztahů a příležitostí. Žena nikdy nedosáhne výkonů muže a muž nikdy nebude rodit a kojit dítě. Černoši obvykle, i když mnozí ano, neuspějí ve společnosti, kterou vymysleli bílí. Homosexuálové neplodí děti, a proto je nemohou mít. Jedna kultura je vyspělá, jiná primitivní. Mají odlišná, mnohdy neslučitelná pravidla, jež ve smíšené společnosti vyvolávají agresivitu a prosazování „svého“.

Současné aktivistické pojetí marxistické rovnosti vede k rasismu a vytváření skupin, a to na rozdíl od liberální rovnosti, která skupiny rušila a vyžadovala jednotný postoj ke všem. Podle marxistické rovnosti by homosexuálové měli mít sňatky a děti jako heterosexuálové, jinak je to diskriminace.

Ženy by pak měly mít stejné platy a chovat se jako muži. (Muž rodit nemohou, což vnáší do rovnosti zmatek, proto se o porodech nemluví, a nejlépe, aby nebyly). Černoši musejí vydělávat stejně jako běloši a mít shodný počet zločinců (proto se zločiny černochů chápou jinak než bělochů). Kultury by měly zůstat samy sebou a tolerovat se ve smíšené společnosti, což však je nesmysl, protože mohou platit jen jedna pravidla.

Směřování k totalitě

Marxistická rovnost vyžaduje rozdílný postoj k antropologickým skupinám, proto je černochům třeba zvýšit příležitosti oproti bělochům. Lidé se začínají rozeznávat podle barvy kůže, čímž se vrací rasismus. Ženy mají mít větší práva než muži, aby se vyřešilo domácí násilí. To vytváří chaos pravidel, jenž možná nastal globalizací, oslabením států, ztrátou pravomocí zvolené reprezentace a jejich přenosem na globální kapitál s neznámými vlastníky, kteří chtějí otevřenou západní civilizaci a obávají se národních států.

Kampaň Me Too a hnutí Black Lives Matter upozorňují na vítězství ideologie rovnosti skupin nad hodnotami, jako je rovnost příležitostí, demokracie, stát, morální řád či spravedlnost. Tento vývoj je možný, protože zanikla morálka a úcta k rodině, národu a státu a dostal se do opačného extrému – nerovnosti, diskriminace skupin, myšlenkového chaosu, ve kterém existuje pouze právo silnějšího.

Pokud ideologie neodpovídá přirozenému vývoji a obsahuje neuskutečnitelné iluze, směřuje k totalitě – musí potlačovat pravdu a omezovat svobodu projevu, protože selhání iluzí nelze kritizovat. Musí se hledat nepřítel a vést boj s vnitřním i vnějším, jímž jsou civilizace, jež by se mohly stát vzorem. Od těch je třeba se oddělit a neustále je pomlouvat. Vnitřním nepřítelem jsou agenti vnějších nepřátel a vyznavači nepřípustných myšlenek, především kolektivistických, jako je nacionalismus, jímž je téměř vše, aby byl každý vinen a musel se kát.

Odmítnutí pýchy rozumu

Západní civilizace ničí sama sebe. Evropská unie se namísto obrany své tradice snaží přizpůsobit levicovým vizím. Černošská kultura v USA usiluje o výhody, aniž by si uvědomovala, že si pod sebou podřezává větev. Ekologické výzvy mohou vyřešit jen lidé v rámci národních kolektivů, vlastenci, kteří chtějí zachovat nejen přírodu, ale i národ, a tím i civilizaci, a jsou ochotní se obětovat ve prospěch budoucnosti svých dětí.

Někteří tvrdí, že ekologické problémy může vyřešit pouze levicová totalita, jež odmítá jakoukoliv jinou vůli. Ta však bude mnohem horší než komunistická především v důsledku chaosu. Lze očekávat poměry jako v Sovětském svazu za Stalinova teroru. Konzervativci by při obraně západní civilizace měli vyjít z tradičních ideálů a nadčasového humanismu. A zejména odmítnout pýchu rozumu a uvědomit si, že lidská rozhodnutí jsou nedokonalá a že se nelze řídit ideologiemi, ale jen zkušenostmi a vizemi respektujícími realitu.

Podpora přirozenosti by měla spočívat v úctě k rodině, národu, státu a jejich tradičnímu řádu. Nová pravidla musejí být demokratická. Vládnout musí lid, nikoliv kapitál nebo kamarila menšiny. Je třeba prosazovat zachování přírody i zdravého lidského druhu, což není ideologie, ale přirozený princip.