Zákon o úřednících – „vzorový“ příklad, jak se plní protikorupční strategie

Legislativní rada vlády má řadu výhrad k návrhu zákona o úřednících. Přesto vládě doporučila, aby ho přijala.

Hlavně ať máme „odfajfkováno“. Tímto heslem se zřejmě řídí vláda v přístupu k protikorupční strategii na roky 2013 a 2014, kterou kabinet Petra Nečase přijal letos v lednu. Na jednání vlády, které se konalo 22. května, předložila vicepremiérka a koordinátorka boje proti korupci Karolína Peake materiál pojednávající o plnění úkolů, jež jsou v protikorupční strategii obsaženy. Statistika nevyznívá na první pohled vůbec špatně. Ze 74 úkolů bylo již zcela nebo částečně splněno 12, v řádných termínech se plní 57 úkolů a pouhých pět úkolů zůstalo nesplněno.

Jenže je tu „malý“ zádrhel, který ukazuje, jak svědomitě asi kabinet k plnění protikorupční strategie přistupuje. Mezi splněné úkoly, což u návrhů zákonů znamená, že byly předloženy vládě k projednávání, zařadila Peake i zákon o úřednících. Kdo ale pozorně sleduje peripetie spojené s přípravou této normy, musí považovat její umístění do kolonky splněno za špatný vtip.

Předkladatelem návrhu je ministerstvo vnitra, jež protlačilo připomínkovým řízením až třetí variantu návrhu. Z 858 doručených připomínek se jich resortu nepodařilo vypořádat 58, a na vládu tedy dorazí materiál s rozpory.

Již v polovině května se předlohou zabývala Legislativní rada vlády a vrátila ji vnitru, aby provedlo několik technických úprav. Znovu se členové rady zabývali materiálem již pouze per rollam, tedy písemně. ČESKÁ POZICE získala konečné stanovisko Legislativní rady vlády k předloženému návrhu zákona o úřednících. Mimo jiné se v něm konstatuje:

  • Evropská unie dlouhodobě požaduje, aby v členských státech fungovala stabilní a efektivní státní správa, přičemž v současné době se tento požadavek stále více znovu objevuje vzhledem k problémům spojeným s čerpáním prostředků z fondů Evropské unie. Přestože se jedná o soft-law požadavek, je možno předpokládat, že nedostatečné nastavení systému by mohlo mít dalekosáhlé důsledky finančního rázu.
  • Legislativní rada vlády poukazuje na přetrvávající pochybnost, zda je navrhovaný systém schopen skutečně zajistit stabilitu a efektivitu veřejné správy. Návrh obsahuje množství nových povinností pro úředníky, oproti tomu jim neposkytuje dostatečné záruky, ať již ve formě odměňování či jistoty pracovního místa.
  • Za určitý nedostatek předloženého návrhu zákona lze též považovat to, že spolu s návrhem zákona nebyl předložen k projednání takzvaný doprovodný změnový zákon, z něhož by měla být patrna nejen institucionální, ale i osobní působnost návrhu zákona. Legislativní rada vlády v této souvislosti nebyla s to odpovědně posoudit, na které instituce, respektive úřady státní správy, a na které osoby se bude návrh zákona vztahovat, a na které nikoli.
  • Legislativní rada vlády upozorňuje na skutečnost, že návrh zákona bezdůvodně rozšiřuje provádění takzvaných lustrací uchazečů o zaměstnání ve státní správě i na řadová pracovní místa.
  • Legislativní rada vlády považuje za poněkud spornou a problematickou koncepci institutu bezúhonnosti, a to zejména s ohledem na to, že navrhovaná právní úprava je nedůvodně přísná.      
  • Za zcela vágní dále Legislativní rada vlády považuje pojetí institutu spolehlivosti, a to zejména z toho důvodu, že například díky drobnému pochybení na úseku občanského soužití může být z procesu výběru úředníků vyloučen kvalitní odborník z důvodu přímo nesouvisejícího s jeho výkonem práce.
  • Legislativní rada vlády se dále domnívá, že v rámci změnového zákona k návrhu zákona o státních úřednících by měla být odstraněna úprava smluvního platu obsažená v zákoníku práce.
  • Legislativní rada vlády též upozorňuje na problematicky koncipovaný zákaz konkurence.

Po výše zmíněných obecných připomínkách je ve stanovisku Legislativní rady vlády zmíněno ještě šest konkrétních paragrafů, ke kterým mají členové rady výhrady.

Pointu příběhu o přípravě zákona o úřednících nalezneme v závěru stanoviska: „Legislativní rada vlády doporučuje vládě schválit návrh zákona o státních úřednících.“ Je tedy všem jasné, jak se hodnotí úkoly v protikorupční strategii vlády a proč v kolonce nesplněno je jen pět úkolů?