Zákaz kouření: Zdraví nebo svoboda podnikání?

Sněmovna by měla hlasovat o novele „protikuřáckého zákona“ v první polovině roku 2013. A prý schválit. Pokud tomu nezabrání tabáková lobby.

Jan Charvát 10.12.2012

Česká republika je v několika věcech výjimečná. Ponechme stranou unikátní pražské stavby, jako je Karlův most, nebo vysokou koncentraci kvalitních hokejistů na počet obyvatel. Česko je však také téměř poslední civilizovanou zemí, v níž je dosud povoleno kouřit v restauracích i v době obědů, pokud to samy nezakážou. Kouření z nich vyhnaly i státy, od kterých by to čekal málokdo – třeba Ukrajina, Bulharsko nebo s výjimkou dýmkových a cigaretových klubů Litva.

Přitvrzení zákona doposud naráželo u provozovatelů barů a restaurací, u odpůrců státní regulace z řad ODS, ale i opozice. U poslanců se proti zákazu kouření v restauracích „přimlouvají“ i někteří výrobci a dovozci cigaret.

Podpora poslanců

To je zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč Poslanecká sněmovna při hlasování o návrhu Borise Šťastného (ODS) na zákaz kouření v restauracích schválila mírnější variantu – majitel restaurace si může vybrat, zda se u něho bude, nebo nebude kouřit. To si ale mohl i předtím, takže se vlastně vůbec nic nezměnilo, kromě toho, že na dveře restaurací přibyly kýčovité cedule.

Tentokrát návrh podává vláda a ministerstvo zdravotnictví a má prý mnohem širší podporu nejen poslanců, ale podle průzkumů veřejného mínění i občanůDo sněmovny však míří další návrh novely zákona, který má zakázat kouření nejen v restauracích, ale i v barech či diskotékách. Oddělit jednotlivé provozovny ale nelze, protože české zákony nerozlišují podnikatelské licence na provoz barů, hospod či bufetů. Tentokrát návrh podává vláda a ministerstvo zdravotnictví a má prý mnohem širší podporu nejen poslanců, ale podle průzkumů veřejného mínění i občanů. K tomu by poslanci měli v ideálním případě přihlédnout.

Proti tomuto návrhu však vystupují majitelé restaurací, obhájci svobody podnikání a část kuřáků. U těch to lze pochopit, je jich ale menšina. Méně už lze rozumět argumentům obhájců svobodného podnikání. Představují si je totiž jako bez pravidel – dělat si, co chci. Tak to ale přece není.

Druhý pokus Borise Šťastného

Každé podnikání i každou lidskou svobodu omezují stovky zákazů, příkazů, nařízení a zákonů. Ty ukládají, co se smí, nebo nesmí prodávat či dělat, aby ochránili zbytek společnosti. Zákaz kouření ve veřejných prostorech, což restaurace bezpochyby jsou stejně jako čekárny u doktora, je proto jen dalším z mnoha již existujících omezení, kterými stát chrání poškozování zdraví ostatních občanů i státní pokladnu. Léčení důsledků tabákovým kouřem totiž není zadarmo.

Novela zákona, pro který se vžilo označení „protikuřácký“, měla jít do sněmovny už letos v listopadu. Kvůli metanolové kauze ale byla odložena. „Do vlády jde v únoru a ještě v prvním pololetí 2013 i do Poslanecké sněmovny,“ říká Boris Šťastný.