Opět cesta nikam - pokračování

Dalším problémem je pak

vůbec smysl takové výroby, do které jen produkce vstupní suroviny - tedy vypěstování

kukuřice - se spotřebuje v průměru okolo 160 l/ha, navíc se kukuřice musí

nejdříve silážovat. Zbytkem po výrobě biometanu je tzv. digestát, to je odpad z

výrobního procesu, který by se teoreticky mohl uplatnit jako tekuté hnojivo, má

to ale háček. Digestát obsahuje kromě popelovin okolo 7 procent dusíku, dále

fosfor a draslík, ale také těžké kovy (např. molybden a olovo), takže by se

musel složitě čistit. Spíš by však byl vyvezen na pole, kde by ke kvalitě půdy „přispěl“

úplně stejně, jako chemická hnojiva.

Re: Opět cesta nikam - pokračování

To podstatné ovšem je, že výroba je

neproduktivní, ztrátová a bez dotací se neobejde. Prostě další nesmyslná cesta

nikam! Všechny prostředky vynaložené na bionáhrady klasických paliv by se měly

vložit do výzkumu využití vodíku!

Opět cesta nikam

Výroba biometanu má

několik podstatných nevýhod, jednak nestačí shromažďovat jen tak nějaký

biologický odpad, protože jednotka musí jet a produkovat plyn nepřetržitě. Z toho

důvodu je potřeba mít dostatek vstupní suroviny, nejčastěji kukuřice, která se

jeví jako nejvhodnější a nejproduktivnější. Jaký neblahý a devastující vliv na

kvalitu půdy má velkopěstování řepky a kukuřice víme, půda se pak musí

saturovat chemickými hnojivy a hubí se půdní organismy, které mají na kvalitu

půdy nezastupitelný vliv.