Zachovat nižší DPH u tepla by byla chyba

Snížení závislosti na rostoucích cenách energie lze docílit jen podporou úspor. Nižší DPH by naopak podporovala spotřebu.

Plán vlády na sjednocení daně z přidané hodnoty (DPH) ve výši 20 procent pro většinu komodit, pro něž doposud DPH byla nižší, vyvolal vcelku předvídatelnou reakci. Nejrůznější zájmové skupiny se nyní vládě i veřejnosti snaží vysvětlit, že právě jejich produkt či služba jsou společensky prospěšné, a měly by tedy být zatíženy nižší sazbou. Například požadavek tepláren na zachování nižší DPH pro teplo pro domácnosti se zalíbil i vládním Věcem Veřejným.

Nápad je to na první pohled rozumný. Energie patří mezi komodity s nízkou elasticitou poptávky a cenové šoky proto nejvíce dopadají zejména na nízkopříjmové domácnosti. Jistě by tedy bylo správné těmto domácnostem ulevit nezvyšováním DPH. Nebo snad ne?

Růst cen se nezpomalí

Problém je, že zvýšení ceny o nějakých devět procent (striktně vzato nikoli o deset procent, protože cena vzroste ze 110 % na 120 %, tedy o 9 %) je jen jedním stupněm na obrovském schodišti zvyšování cen, které je ještě před námi. Za posledních deset let ceny energií rostly za rok průměrně o více než šest procent nominálně a téměř o čtyři procenta reálně. Nelze realisticky předpokládat, že by se růst cen zpomalil, či snad dokonce zastavil. Zabráníme-li dnes zvýšení DPH, vyřešíme tím symptomy. Posuneme tak nevyhnutelné zdražení maximálně o nějaké dva tři roky, ale vůbec tím nevyřešíme podstatu problému. Za deset, dvacet, třicet let budeme stejně za energie platit několikanásobně více, ať se nám to líbí, nebo ne.

Systémovým řešením problému je snížit spotřebu energií, což dokážeme poměrně razantně i bez omezení svého komfortu

Jediným systémovým řešením tohoto problému je zaměřit se na druhou stranu rovnice: spotřebu. Tu dokážeme dnes snížit poměrně razantně, aniž bychom kvůli tomu museli významně omezovat svůj komfort. V některých případech, jako je zateplení domů, jdou dokonce úspory a zvýšení komfortu ruku v ruce. Nízkopříjmové domácnosti tak mohou dostat cílenou podporu, která jim skutečně pomůže vymanit se z kolotoče rostoucích plateb za energie, dluhů a zdravotních problémů způsobených tím, že si nemohou dovolit si doma udržovat přijatelnou teplotu – v Británii na to mají zavedený i zvláštní pojem „fuel poverty“, tedy palivová chudoba.

Jistě, počáteční investice může působit jako bariéra, zejména pro nízkopříjmové vrstvy obyvatel. Při chytře nastavených podpůrných mechanismech však lze tyto překážky překonat. V Británii například dodavatelé energie mají povinnost část obratu přesměrovat na úsporná opatření domácností; ty nejchudší dokonce mají tato opatření v rámci sociální politiky zadarmo.

Snížení závislosti na rostoucích cenách energie lze docílit podporou úspor. Podporovat skrze nižší DPH místo úspor spotřebu, by bylo naproti tomu chybným krokem; ač vedeným dobrým úmyslem.