Za stávky nelze blokovat ulice a pohyb nezúčastněných osob

Co se týká politických stávek a norem shromažďování, měli bychom se inspirovat v přísném Německu. 

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

S důvody pro stávku sice zcela nesouhlasím, ale uznávám, že u nás se obecně právo na politickou stávku připouští. V tomto ohledu patří Česká republika do skupiny zemí, jako je Francie či Itálie. A liší se od Německa, kde není stávkování kvůli politickým účelům povoleno. Důvodem je zejména lpění na principu demokratické formy vládnutí, kdy se vůle vytváří jasně daným procesem.

Otázkou je, zda by se ČR neměla spíš inspirovat Německem a stávku povolit pouze v případě řešení vztahů zaměstnanců a zaměstnavatelů. Stávka kvůli jiným účelům totiž nesměřuje přímo proti zaměstnavateli, ale pouze ho poškozuje a staví do pozice rukojmího, který nemá možnosti obrany. Nestačí k vyjádření jasného názoru na určité politické téma demonstrace?

Limity

Nemohu se však ztotožnit s názory, že v rámci stávky lze „živelně blokovat“ ulice a pohyb nezúčastněných osob. Tento výklad dle mne nemá oporu v žádném z právních předpisů a nelze jej dovodit ani z Listiny základních práv a svobod. I Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, o nějž se odboráři často opírají, v článku 8, kterým se smluvní státy zavázaly právo stávky umožnit, ačkoli nijak pojem stávky nedefinuje, stanoví, že toto právo musí být vykonáváno v souladu se zákony dané země.

Je tedy důležité si uvědomit, co to je stávka. Například dle Wikipedie „je formou protestu spočívající v hromadném dočasném odmítnutí vykonávání práce v jednom nebo více podnicích ze strany zaměstnanců“. Stávka tedy automaticky neznamená shromáždění.

Je třeba respektovat právní předpisy, dbát na oprávněné zájmy dalších osob a nepřiměřeně je nenarušovat

Právo shromažďovat se samozřejmě patří mezi ústavně zaručená práva a svobody, upravuje je však již poměrně podrobněji zákon o právu shromažďovacím. Shromaždování většího počtu osob je povoleno, kvůli ochraně veřejného pořádku a práv a oprávněných zájmů dalších osob jsou však stanovené určité limity. Zejména jde o povinnost ohlásit shromáždění dostatečně předem – pět dnů – a povinnost respektovat ústavu a zákony.

Otázka bez odpovědi

Zákon o právu shromažďovacím rovněž stanoví, že příslušný úřad může shromáždění zakázat, má-li se konat v místě, kde by to omezovalo dopravu v rozporu se zájmy obyvatel. Z tohoto zákona a související judikatury, která jeho výklad dotváří, je zřejmé, že právo shromažďovací není bezbřehé. Je třeba respektovat právní předpisy, dbát na oprávněné zájmy dalších osob a nepřiměřeně je nenarušovat.

Je možné uspořádat pokojný průvod městem a na část dne požádat o uzavření příslušné komunikace. Lze se dohodnout s Policií ČR na vhodných dopravních opatřeních, která umožní shromáždění a zároveň i fungování dopravy. Dle judikatury českých soudů by státní orgány měly výkon shromažďovacího práva umožnit a neměly by činit nic, co by jej nepřiměřeně ztěžovalo.

Nelze se však rozhodnout, že se posadím na silnici a zastavím dopravu na klíčové dopravní tepně, na kterou mají chodci vstup zakázán. V tomto ohledu poznamenávám, že v sousedním Německu je i dle judikatury německého Ústavního soudu považovaná takzvaná „Sitzblokade“ v určitých případech za trestný čin útisku, protože jasně a úmyslně omezuje svobody dalších osob.

Vzhledem k uvedenému se proto ptám: Co opravňuje určitou skupinu obyvatel k blokaci velké části města? Odpověď jsem bohužel nenalezl. A jsem přesvědčen, že pozitivní odpověď na ni neexistuje.