Za solárním chaosem před šesti lety je systémové selhání státu

Loni v listopadu vydal Krajský soud v Brně rozsudek v kauze fotovoltaické elektrárny Mrlínek FVE 28. Vyplývá z něj, že na revizní zprávě vůbec nejde stavět, protože žalobce i soud musejí brát v úvahu, že investoři po konci října 2010 nemohli dostát zákonným podmínkám. Stály totiž proti sobě normy, které nebylo možné splnit současně.

Solární elektrárna na Moravě - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Solární elektrárna na Moravě - ilustrační foto. | foto:  František Vlček, Lidové noviny
Solární elektrárna na Moravě - ilustrační foto.

V jedné ze solárních kauz už loni padl zásadní rozsudek, který vydal Krajský soud v Brně poté, co mu případ vrátil olomoucký vrchní soud. Stalo se to bez větší pozornosti, protože na rozdíl od případu bratří Zemků u téhož brněnského soudu v kauze fotovoltaické elektrárny Mrlínek nefiguruje předsedkyně Energetického regulačního úřadu

Verdikt je ale důležitý i pro tento příběh, protože soud ve svém výroku sdělil, že na konci roku 2010 vlastně neexistoval způsob, jak by investoři mohli udělat všechno podle zákona. Selhal stát, protože proti sobě stály normy, které nešlo splnit současně.

Absurdní situace

Problém vznikl po 26. říjnu 2010, kdy začala platit nová pravidla provozování distribuční soustavy, schválená Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Aby sluneční elektrárna dostala připojení do sítě, museli investoři distributorovi doložit revizní zprávu. Jenomže tu nešlo udělat, dokud nebyla elektrárna v síti, neboli pod napětím. Jinými slovy, revizní technik musel ověřit, že zapojená elektrárna je bezpečná pro pracovníky, jinak zprávu nesměl vydat. Současně distributor elektrárnu nesměl zapojit, dokud nedostal zprávu od revizního technika.

Revizní technik musel ověřit, že zapojená elektrárna je bezpečná pro pracovníky, jinak zprávu nesměl vydat. Současně distributor elektrárnu nesměl zapojit, dokud nedostal zprávu od revizního technika.

„Situace byla v předmětné době poněkud absurdní. Společnost E. ON Distribuce formalisticky požadovala před schválením prvního paralelního připojení doložení výchozích revizí, o nichž věděla, že nemohou splňovat náležitosti, které podle příslušných norem splňovat musí. Stát sám svým postupem a právními předpisy znemožnil provádění a vydávání revizních zpráv u nově budovaných fotovoltaických zařízení,“ stojí ve verdiktu brněnské soudkyně Dany Kancírové týkajícím se elektrárny Mrlínek.

Domnělé falšování revizních zpráv je základem obžaloby stejného státního zástupce Radka Mezlíka v případu Mrlínek i toho bratří Zemků a skupiny zaměstnanců ERÚ, mezi nimi úřadující předsedkyně Aleny Vitáskové a bývalé ředitelky odboru licencí Michaely Schneidrové. Jenže podle listopadového rozsudku v případu Mrlínek firmy FVE 28 na revizní zprávě vůbec nejde stavět, protože žalobce i soud musejí brát v úvahu, že investoři po konci října 2010 nemohli dostát zákonným podmínkám, ani kdyby od rána do večera nedělali nic jiného.

Revizní zpráva

Vrchní státní zastupitelství Olomouc zatím nechce nic komentovat. „Kauza FVE 28 dosud není pravomocně skončená, proto se nebudu k otázce hodnocení důkazů vyjadřovat,“ sdělil LN mluvčí VSZ Petr Šereda s tím, že žalobce Mezlík se proti listopadovému rozhodnutí opět odvolal. Součástí rozsudku je i vysvětlení, který úřad za co odpovídá při uvedení fotovoltaické elektrárny do života, to už se opírá o některé judikáty Nejvyššího správního soudu.

Revizní zpráva u Mrlínku ani u elektráren bratří Zemků podle odporujících si norem z konce roku 2010 zákonným požadavkům neodpovídala, ale listopadový rozsudek řekl, že to nejde přičítat k tíži investorům, když neexistoval způsob, jak to udělat správně

Na začátku je stavební úřad, který buď povolí kolaudaci, pokud je všechno hotovo, nebo předčasné užívání či zkušební provoz, pokud elektrárna není úplně hotová. Tím se otřásá i Mezlíkovo tvrzení v kauze Zemků, že ERÚ neměl dát licenci zařízení, které nebylo stoprocentně dokončené. Předpisy výslovně říkají, že pro vydání licence stačí i povolený zkušební provoz – stoprocentní dokončenost tudíž nikdo ani požadovat nesmí.

Vedle toho ERÚ potřebuje doklad o vlastnictví elektrárny, že majitel má dost peněz na provoz a že má technicky zdatné osoby, které se o provoz postarají. A pak vyžaduje také revizní zprávu. Ta u Mrlínku i elektráren bratří Zemků (Saša-Sun a Zdeněk-Sun) podle odporujících si norem z konce roku 2010 zákonným požadavkům neodpovídala, ale listopadový rozsudek řekl, že to nejde přičítat k tíži investorům, když neexistoval způsob, jak to udělat správně. „Dnes se ví, že v roce 2010 to bylo nemožné,“ konstatovala soudkyně Kancírová.

Osobní kontrola

Důležité jsou podle verdiktu obhlídky na místě, elektrárnu si před vydáním rozhodnutí musí přijít prohlédnout lidé ze stavebního úřadu, od připojujícího distributora i od národního regulátora. Pokud tyto osobní kontroly nenajdou problém, musejí povolení dát. „V obecné rovině lze část vyjádření (státního zástupce) označit za smělou teorii komplexní kriminalizace správního řízení,“ napsala soudkyně Kancírová v rozsudku.

Hloubková kontrola Energetického regulačního úřadu v roce 2013 zjistila, že kontrola na místě se uskutečnila jen na u osmi procent ze 183 vybraných solárních elektráren licencovaných v roce 2010

Shrnuto, co vyplývá z kauzy Mrlínek: stát ani soudy nesmějí trestat investory za to, že panovala pravidla, která nešlo splnit. A u správních řízení, jímž je i vydání licence národním regulátorem, se musí zohlednit, co kontroloři viděli, když přijeli na místo. Osobní kontrola zaměstnance ERÚ předcházela vydání licence pro Mrlínek i bratry Zemky. Ve shonu konce roku 2010 to rozhodně nebylo pravidlem, hloubková kontrola ERÚ v roce 2013 zjistila, že kontrola na místě se uskutečnila jen na u osmi procent ze 183 vybraných solárních elektráren licencovaných v roce 2010.

Protože se nestíhalo, běžně se v některých případech národní regulátor spokojil s takzvanými „prohlídkami za plotem“. To znamená, že zaměstnanec úřadu si jen zdálky zkontroloval, že na místě, kde si někdo žádá o licenci, vůbec něco stojí. Při projednávání Mrlínku sdělil soudu pracovník ERÚ Jaroslav Novotný, že se běžně „stávalo, že přijel a viděl pouze holé konstrukce bez osazených panelů“.

Férové, rovné, transparentní?

Rok 2010 byl specifický v mnoha ohledech. Vysoká podpora solárních zdrojů začala od roku 2006, startovala na 15,9 koruny garantované ceny za jednu vyrobenou megawatthodinu s tím, že může každoročně klesnout maximálně o pět procent. Navzdory tomu se až do přelomu let 2009 a 2010 stavělo velmi pomalu, protože ani vysoká výkupní cena nebo zelený bonus nedorovnaly drahý nákup fotovoltaických panelů, v oboru byla malá konkurence.

Chaos na přehlcených úřadech stavebních, distribučních a na ERÚ pak korunoval fakt, že kvůli odporující si legislativě nešlo postupovat dle zákona. Otázka, nad níž se pozastavil i krajský soud, je, do jaké míry pak mohlo být vydávání licencí na konci roku 2010 férové, rovné, transparentní.

V době, kdy vypukl známý solární boom, se poprvé vyvážila cena panelů a výše podpory tak, že investice začala být pro byznysmeny zajímavá. Najednou se začalo stavět tolik čistých zdrojů na sluneční záření, že stát v šoku zjistil, že se rychle přesouvá přes finanční hranici, kterou si na tuto podporu napočítal. Na jedné straně byl fakt, že rostoucí konkurence v oboru podstatně srazila cenu panelů. Na druhé pak fakt, že stát při stanovování podpory zapomněl výši dotací navázat na možnost, že náklady na stavbu fotovoltaické elektrárny prudce klesnou.

Nikdo nepočítal, že se soláry tak rozjedou, vše změnila záplava levných panelů z Číny. Nárůst instalovaného výkonu všech slunečních zdrojů v rámci ČR byl obrovský – v roce 2008 činil 40 megawattů, v roce 2010 vyletěl na 1959 megawattů. Proto stát narychlo vyprodukoval změnu, jíž podporu z roku na rok podstatně srazil. Zatímco výkupní cena pro elektrárny dostavěné v roce 2010 činila 12 150 korun za megawatthodinu s garancí na 20 let, od roku 2011 to už bylo 5500 korun.

Investoři s rozestavěnými projekty proto spěchali, aby měli hotovo před Silvestrem. Chaos na přehlcených úřadech stavebních, distribučních a na ERÚ pak korunoval fakt, že kvůli odporující si legislativě nešlo postupovat dle zákona. Otázka, nad níž se pozastavil i krajský soud, je, do jaké míry pak mohlo být vydávání licencí na konci roku 2010 férové, rovné, transparentní.

Solární kauzy

Kauza FVE 28

  • V kauze elektrárny Mrlínek, patřící firmě FVE 28, nejprve Krajský soud Brno vyměřil čtyřem obžalovaným zhruba desetileté tresty. Po vrácení odvolacím soudem všechny osvobodil.
  • Státní zástupce Radek Mezlík vinil z podvodu jednatele firmy FVE 28, zástupce dodavatelské stavební firmy a dva revizní techniky. Falšovali podle něho revizní zprávu. Proti listopadovému rozsudku se Mezlík odvolal.

Kauza bratří Zemků

  • Krajský soud v Brně uložil v únoru desítce obžalovaných nepravomocné tresty od 5 do 8,5 roku vězení. Případ míří k odvolacímu Vrchnímu soudu Olomouc.
  • Státní zástupce Radek Mezlík viní majitele elektráren Saša-Sun a Zdeněk-Sun a čtyři revizní techniky z falšování revizní zprávy. Zbylí čtyři obžalovaní jsou zaměstnanci ERÚ.

Kauza elektrárny u Borovan

  • Případ začal Krajský soud Brno projednávat minulý měsíc. Mezi obžalovanými jsou majitel solární elektrárny, zástupce stavební firmy, revizní technik a pracovnice stavebního úřadu. Všem hrozí až deset let.
  • Státní zástupce Radek Mezlík čtveřici viní z toho, že se dopustila podvodu a zneužití úřední pravomoci kvůli falešné revizní zprávě.

Alena Vitásková

V čele ERÚ je od srpna roku 2011. Kvůli tomu, že už za jejího působení nebyly odebrány licence z roku 2010 elektrárnám bratří Zemků, byla v únoru nepravomocně odsouzena k 8,5 letům.

Radek Mezlík

Žalobce Vrchního státního zastupitelství Olomouc je nejvýraznějším prokurátorem solárních kauz. Argumenty pro obžalobu z podvodů staví především na dodání zfalšovaných revizních zpráv.

Podvodný ředitel

Během čtyř měsíců připojil Jaroslav Vítek svůj podpis pod skoro tři sta oficiálních dokumentů. Většinou se tituloval jako osoba pověřená řízením odboru licencí Energetického regulačního úřadu, ve třetině případů jako ředitel odboru. Problém je v tom, že nebyl ani jedno. Z postu byl odvolaný jediný den před tím, než do úřadu nastoupila nová předsedkyně Alena Vitásková.

„Od 1. srpna do 1. prosince 2011 nebyla funkce ředitele odboru licencí obsazena, nikdo nebyl ani pověřen řízením. Zjistil to až závěr personálního auditu v listopadu téhož roku,“ sdělil LN mluvčí ERÚ Vladimír Černý. Půl roku nikdo neřídil klíčový odbor a půl roku o tom podle svých slov nevěděla předsedkyně úřadu. Po auditu pak obsadila místo Michaelou Schneidrovou, se kterou je nyní nepravomocně odsouzena za neodebrání licencí bratřím Zemkům.

V roce 2011 se přitom schylovalo k podobnému průšvihu, jako se odehrál o rok dříve se soláry. Ministerstvo průmyslu a obchodu si všimlo, že bioplynové stanice se začínají množit podobně aktivně a živelně, což by zatížilo rozpočet víc, než se předpokládalo, a od roku 2012 se proto plánoval radikální řez. Kdo chtěl bioplynku, musel spěchat.

Vitásková proto nařídila audit, aby se ujistila, že úřad je na tuto zátěž připravený. A zjistila, že stěžejní odbor je bezhlavý. „Jaroslav Vítek vystupoval coby ředitel odboru licencí s vědomím svého přímého nadřízeného Antonína Panáka,“ dodal Černý s tím, že úřad předpokládá, že státní zástupce v tomto případě sám zahájí trestní řízení kvůli podvodu.

Jaroslav Vítek byl ode dne nástupu Aleny Vitáskové jmenován ředitelem jiného odboru, odvolání i jmenování provedl tehdejší místo předseda ERÚ Blahoslav Němeček. Jestli dostal pověření a od koho, si už Vítek podle svých slov nepamatuje. „Jedná se o věc starou pět let. Obyčejně tuto agendu vyřizovalo personální oddělení,“ sdělil LN s tím, že osobně předsedkyni o svém den starém odvolání z odboru licencí neřekl, protože byl na dovolené. A dodává, že předsedkyně mohla o změně vědět, protože měla k dispozici nové organizační řády.

Vítek uvádí, že dokumenty podepisoval jako pověřený řízením odboru licencí (byť nebyl ani to), ale dohledalo se 85 listin, kde si jako post uvedl, že je ředitelem. Poslední je změnový zápis u elektrárny firmy J. P. Morgan Energy Europe a má datum 20. 10. 2011. Němeček ani Panák na dotazy LN nereagovali. Oba dva i Vítek už na ERÚ nepracují, všichni se přesunuli do energetické skupiny poradenské společnosti EY.