Za informace, jež unikly z Renaultu, zřejmě platili Číňané

Špionážní skandál v Renaultu může ovlivnit vývoj elektromobilů i budoucnosti automobilky, která na ně sází.

Tibor Pósa 12.1.2011

Elektromobil Leaf je společným projektem aliance Ranault–Nissan. Od prosince se prodává na japonském a americkém trhu. foto: © ReutersČeská pozice

Elektromobil Leaf je společným projektem aliance Ranault–Nissan. Od prosince se prodává na japonském a americkém trhu.

Vážná věc, tak zhodnotil špionážní skandál, který propukl minulý týden ve francouzské automobilce Renault, ministr průmyslu Éric Besson. A mluvil o „skutečné ekonomické válce“. Tři členové nejvyššího vedení podniku, který zaměstnává 54 tisíc Francouzů, je zčásti v rukou státu a zčásti sestává ze soukromého kapitálu, byli zbaveni funkcí. Francouzský tisk spekuluje, že donášeli Číňanům.

Prověření, dobře placení a věrní

Pozornost firemního „oddělení etiky“ zaujala trojice manažerů již vloni v srpnu a prakticky od té doby byli sledováni. Za to, že se celá věc vůbec dostala na veřejnost, lze vděčit pouze pohotovosti francouzské tiskové agentury AFP. Vedení Renaultu by totiž s největší pravděpodobností vyřešilo celou záležitost raději v tichosti, čemuž odpovídá také fakt, že se ve svých posledních prohlášeních snažilo význam špionážního skandálu bagatelizovat. Na veřejnost se prý nedostaly žádné podstatné informace z vývojářské dokumentace firmy Renault. Mnohé však napovídá fakt, že tajná služba DCRI zahájila na žádost úřadu prezidenta republiky vyšetřování ve věci průmyslové špionáže.

Obzvláště překvapivé na celé věci je především to, že podezření padlo na prověřené, dobře placené a firmě dosud věrné vedoucí představitele, mimo jiné též na jednoho člena výkonného výboru podniku. Tím je Michel Balthazard, který pro Renault pracuje už třicet let, právě tady zahájil svou kariéru a řídil divizi vývoje a služeb, která je klíčovým prvkem strategie firmy. Podezřelým z průmyslové špionáže se stal i jeden z jeho náměstků.

Třetí osobou je Matthieu Tenenbaum, který řídí program elektromobilů. Právě zde je nejspíš třeba hledat nitku celého případu, která tak zajímala zadavatele prahnoucí po tajných informacích. Automobilka Renault ve spojení s japonským výrobcem Nissan pracuje na mimořádně důležitém vývoji stoprocentně čistých elektrických vozů. Cílem skupiny je zajistit si v tomto sektoru autoprůmyslu vedoucí postavení. Až dosud investovala do výroby elektromobilů čtyři miliardy eur, do značné míry se přitom jednalo o státní kapitál, tedy peníze francouzských daňových poplatníků. Proto se také o případ špionáže tolik zajímá úřad prezidenta. První exempláře vozu nazvaného Leaf, společného projektu aliance Ranault–Nissan, se již v prosinci objevily na japonském a americkém trhu. V Evropě bude jeho prodej zahájen letos.

Chce Čína akumulátor či elektromotor?

V USA se elektromobil Leaf distribuuje za 32 780 dolarů. K federální dotaci 7500 dolarů získá zájemce například v Kalifornii další státní podporu ve výši 5000 dolarů.

Duší elektromobilů je akumulátor. Skupina Renault-Nissan uzavřela za účelem zdokonalení zásobníku schopného uchovávat velké množství energie smlouvu v hodnotě 1,5 miliardy eur s obřím japonským výrobcem „baterek“ NEC, jenž měl vyvinout nový revoluční produkt. Cílem bylo zahájit do roku 2013 výrobu pěti set tisíc akumulátorů takovéhoto typu ročně. Elektromobil Leaf je schopen ujet na jedno nabití až 200 kilometrů. Francouzské listy mají podezření, že v pozadí špionáže mohl být právě vývoj akumulátorů. Podle jiných zpráv se mohl rostoucí zájem týkat spíše elektrického motoru budoucnosti, korporace Renault-Nissan si v této věci zažádala o registraci již víc než stovky patentů.

Na prvním místě v seznamu zájemců (a podezřelých z účasti na „organizované mezinárodní síti“, jak uvedl pro list Le Monde provozní ředitel Renaultu Patrick Pelata) stojí Číňané – alespoň tak soudí velké ekonomické magazíny. Také Čína spatřuje v elektromobilech řešení budoucnosti, jelikož ropné deriváty docházejí rychlým tempem. Asijská velmoc nechala vytvořit výzkumný podnik složený z celkem šestnácti divizí čínských automobilek, jenž v následujících deseti letech obdrží za účelem vytvoření plně „zeleného“ vozu patnáct miliard dolarů. Z této částky by se mělo 1,4 miliardy dolarů použít na vývoj akumulátoru.

Dle informací, s nimiž přišel v pondělí deník Le Figaro, nejmenovaná čínská společnost převedla několika transfery přes Šanghaj a Maltu neznámé částky peněz na účty u švýcarské a lichtenštejnské banky, jež si tam otevřeli dva zaměstnanci Renaultu zapletení do aféry. Platby mělo zjistit soukromé vyšetřování objednané firmou Renault. Na švýcarském účtu údajně bylo půl milionu eur a na lichtenštejnském 130 tisíc eur. Čína účast ve špionážním skandálu v úterý důrazně odmítla. Automobilka článek Le Figara nekomentovala.  

Dotační kouzla s cenou

Stěžejním bodem společné strategie skupiny Renault-Nissan je vývoj rodiny plně „zelených“ vozů. Na tomto projektu pracuje již několik let 1700 zaměstnanců vývojového centra firmy ve francouzském Guyancourtu. Podle generálního ředitele Carlose Ghosna a jeho týmu bude v roce 2020 tvořit tento typ vozů deset procent prodeje. Několik dalších velkopodniků v oblasti autoprůmyslu – například Peugeot-Citroën nebo Volkswagen – považují toto číslo za přehnané, ukazatele prodeje elektromobilů podle nich za deset let nedosáhnou ani pěti procent.

Francouzsko-japonská automobilka se však drží svého cíle stát se na poli elektrických vozů nezanedbatelným hráčem, jakým je v současné době Toyota na trhu hybridních automobilů. V následujících dvou letech představí čtyři vozy na elektrický pohon: užitkový vůz Kangoo, rodinné auto Fluence, kompaktní Zoe a městský automobil Twizy.

Vedle výkonu akumulátorů je důležitým faktorem toho, aby se zákazníci rozhodli raději pro elektrický vůz, také jejich cena. Bez nejrůznějších příspěvků od státu by byly elektromobily neprodejné, tvrdí podniky, které v jejich vývoji nevidí komerční možnosti. Společnost Renault-Nissan nicméně sází na to, že díky sílícímu tlaku na ochranu životního prostředí budou státy své dotace na koupi šetrných elektromobilů naopak zvyšovat.

Podívejme se na příklad elektromobilu Leaf. V Japonsku činí jeho oficiální cena 33 300 eur, avšak díky slevě na zelené automobily zaplatí zákazník pouze 26 500 eur. V USA je situace ještě příznivější: Leaf se tu distribuuje za 32 780 dolarů. K federální dotaci 7500 dolarů získá zájemce například v Kalifornii další státní podporu ve výši 5000 dolarů, takže ho vůz v konečném výsledku vyjde jen na něco málo přes 20 000 dolarů. Což už je velmi příznivá cena pro rodinu, v níž oba rodiče ve středním věku pracují a dobře vydělávají, pociťují závazek vůči životnímu prostředí a „zelený“ vůz si koupí jako druhé auto. O čtyři tisíce dolarů dražší je model Volt největšího konkurenta, společnosti General Motors, který je ve skutečnosti hybridem: na elektrický motor dokáže ujet pouze 56 kilometrů, poté se přepne na tradiční spalovací pohon.

Podle Carlose Ghosna musejí akumulátory od společnosti NEC vydržet šest let, a to i při každodenním dobíjení. Předseda korporace Renault-Nissan počítá s významným pádem cen, podaří-li se skupině po roce 2013 dosáhnout roční produkce půl milionu elektromobilů a také výroba baterií se vyšplhá k jednomu milionu. Vkládat tak velké naděje do ekologického povědomí zákazníků je sice riskantním podnikem, nicméně odvážnému štěstí přeje.