Vzpoura profesorů proti euru

Prorazí v německých parlamentních volbách „neideologický středový subjekt založený na selském rozumu“?

Alternativa pro Německo (AfD) foto: © ReutersReuters

Alternativa pro Německo (AfD)

Byla to jen otázka času, kdy něco podobného vznikne. Nejsilnější německé politické strany tak dlouho zdůrazňovaly, že neexistuje žádná jiná možnost, než za každou cenu zachránit euro, až někdo voličům nabídl alternativu – respektive Alternativu pro Německo (AfD).

Dobrou zprávou pro tamější demokracii i Evropu je, že „moc ležící na ulici“ nezdvihla kontroverzní charismatická osobnost, ale skupina tvořená převážně vysokoškolskými profesory ekonomie. Pravicový populismus totiž dokáže mít i mnohem ošklivější a méně smířlivou tvář. Vznik AfD navíc možná veřejné diskusi a politické soutěži jen prospěje.

Kritici společné měny

„Moc ležící na ulici“ tentokrát nezdvihla kontroverzní charismatická osobnost, ale skupina tvořená převážně vysokoškolskými profesory ekonomieNová strana se prezentuje jako neideologický středový subjekt založený na selském rozumu. Podle jiných interpretací však stojí v klasickém politickém spektru napravo od současných vládních křesťanských demokratů (CDU/CSU) a liberálů (FDP). Alternativa pro Německo vznikla letos v půlce dubna na zakládacím kongresu v Berlíně. Zároveň ohlásila svůj záměr kandidovat už v letošních celostátních volbách, které se uskuteční 22. září.

Její představitelé mají nyní před sebou opravdu hektické období. Během několika týdnů musejí vytvořit pro AfD stanovy, napsat program, založit jejích 16 zemských organizací a sestavit kandidátské listiny. Pokud vše stihnou v zákonné lhůtě, mohou se v čele se svými třemi „mluvčími“ Konradem Adamem, Berndem Luckem a Frauke Petryovou pustit do volebního klání.

Z vedoucího trojlístku ztělesňuje prototyp „alternativního“ aktivisty nejlépe hamburský profesor makroekonomie Bernd Lucke. Prezentuje se jako věcný, odborný kritik společné evropské měny. Tu na rozdíl od kancléřky Angely Merkelové nepovažuje za nezbytnou součást unie, ale naopak za zdroj jejího možného ohrožení. Chybou bylo podle něj zejména zavedení eura v ekonomicky slabých jižních státech. Současnou eurozónu by Lucke nyní rozdělil na menší celky, nebo rovnou znovu zavedl národní měny. Jen tímto způsobem, a nikoli prostřednictvím rozjetých (a zároveň škodlivých i nákladných) záchranných mechanismů je prý možné uchovat hlavní výdobytky EU – společný trh, volný pohyb zboží, služeb a osob.

Jak z Luckeho slov vyplývá, nelze jej ani jeho kolegy z AfD jednoznačně onálepkovat jako „euroskeptiky“. Nestavějí se proti evropské integraci jako celku, pouze proti jednotné měně a jejímu tabuizování. Zdůrazňují sice silnou roli členských států a odmítají zbytečné rozšiřování bruselských kompetencí, vyzdvihují ale naopak důležitost celoevropského trhu a podporují vytvoření společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Evropská unie by se podle jejich představ neměla zrušit, ale změnit a zefektivnit.

Kdo by věřil ekonomům...

Mohla by EU (dokonce lépe) fungovat po zániku společné měny? To nikdo neví. Většina vedoucích evropských politiků je přesvědčena spíše o opaku. Kancléřka Merkelová opakovaně zdůraznila, že pokud padne euro, padne i Evropská unie. A obojí bude znamenat konec dnešního stabilního evropského uspořádání a hospodářské prosperity Německa.

Problémem nejen pro Merkelovou je ale fakt, že řada lidí těmto katastrofickým scénářům nevěří. Podle průzkumů by si asi třetina německých voličů přála návrat oblíbené marky. Mnozí jsou přesvědčeni, že Helmut Kohl ji kdysi obětoval jen výměnou za francouzský souhlas se znovusjednocením země a že by pro Německo byla výhodnější než euro. Otázkou ovšem zůstává, zda má tato svého druhu nostalgie reálný základ – a zda bude pro občany dostatečným důvodem, aby kvůli tomu volili právě AfD.

Hlavní handicap nové strany totiž kromě nedostatku času spočívá právě v tom, že má pouze jedno silné téma, které navíc řadu lidí pálí mnohem méně než třeba stoupající nájmy, daňové úniky, sociální nespravedlnost nebo změna celoněmecké energetické koncepce. AfD nepřináší v těchto oblastech nic zásadně nového, relativně opatrně se vyjadřuje třeba i k problematice přistěhovalectví, aby se distancovala od ultrapravice.Kancléřka Merkelová opakovaně zdůraznila, že pokud padne euro, padne i Evropská unie. AfD si to nemyslí.

Navíc straně silně a zřetelně chybějí silné a pro voliče přitažlivé osobnosti. Zapojení mnoha ekonomů, příslušníků vědeckého oboru, který v neustále omílané krizi zklamal na plné čáře, je AfD spíše na škodu. Z průzkumů vyšlo najevo, že stranu podporují spíše muži než ženy a silněji než všichni ostatní dosavadní voliči FDP a Levice.

AfD díky svému „akademickému“ profilu a jednostrannému zaměření zřejmě nepřitáhne masu protestních voličů nebo notorických nespokojenců. Její současná podpora se podle průzkumů pohybuje někde mezi třemi a šesti procenty hlasů, to znamená na hranici volitelnosti do parlamentu. Hlasy odevzdané odpůrcům eura mohou nicméně v případě těsného volebního výsledku citelně chybět současné vládě. Fatálně oslabit mohou hlavně liberální FDP, která by vinou AfD mohla skončit bez poslaneckých mandátů. Merkelová by tím ztratila koaličního partnera a její jedinou další šancí by byla zřejmě velká koalice s SPD.

Zazáří, nebo pohoří?

AfD v Neměcku obrátila pozornost veřejnosti k nedemokratickému rozhodování na evropské úrovni a k problematice euraSkutečnost, že AfD vstoupila na německou politickou scénu, vnímají někteří komentátoři pozitivně. Neznamená to, že by souhlasili s opuštěním eura nebo si byť jen pomysleli, že „euroskeptici“ dokážou své koncepty prosadit v praxi. Vyzdvihují spíše fakt, že se díky AfD obrátila pozornost veřejnosti k nedemokratickému rozhodování na evropské úrovni a k problematice eura. Špičkoví politici kvůli ní zároveň poznali, že musejí v budoucnu v evropských otázkách lépe argumentovat a své postoje vysvětlovat, nikoli je prezentovat jako nezbytnou nutnost.

Jiní (zejména levicoví) intelektuálové však varují, že AfD otevře dveře do vrcholné německé politiky populistům a názorům, které až dosud ve slušné společnosti neměly své místo. Ke cti nové strany slouží, že se snaží vůči extrémistům aktivně vymezovat. Do jejích řad nesmí například být přijati bývalí členové Národně demokratické strany Německa a Německé lidové unie. Kontroverzní výroky nebo akce některých svých sympatizantů AfD striktně hodnotí jako soukromé záležitosti. Ale samozřejmě ne vždycky se jí podaří zamezit dojmu, že své zástupce a příznivce loví v poněkud kalných vodách.

AfD může v nadcházejících německých volbách zazářit i vyhořet. Uvidí se, zda se jí v šibeničním termínu podaří získat slušný personál, zabránit skandálům, udržet jednotu a obstát v předvolebním boji. Hodně bude také záležet na tom, jak se bude vyvíjet situace v Evropě. Mohutným povzbuzením by pro AfD každopádně bylo jakékoli zakolísání „krizového managementu“ současné kancléřky či další pohroma podobná té kyperské z letošního jara.