Významný indický exportní artikl: CEO

Jaké faktory rozhodují o tom, že se Indové stávají šéfy globálních firem?

Jeden z Indů v čele nadnárodní firmy: Ajay Banga šéfuje od loňského července společnosti MasterCard. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jeden z Indů v čele nadnárodní firmy: Ajay Banga šéfuje od loňského července společnosti MasterCard. | foto: © ReutersČeská pozice
Jeden z Indů v čele nadnárodní firmy: Ajay Banga šéfuje od loňského července společnosti MasterCard.

Znáte je? Ajay Banga, Vindi Banga, Vikram Pandit, Indra Nooyiová, Sanjay Jha nebo Ajit Jain. A samozřejmě Lakshmi Mittal. Co mají společného? Jsou to Indové a šéfují velkým nadnárodním společnostem jako MasterCard, Citigroup či PepsiCo. Není to zřejmě náhoda. Podle analytické firmy Egon Zehnder International, která prozkoumala index S&P 500, pocházejí CEO těchto společností nejčastěji z USA a právě z Indie. Trend potvrzuje i žebříček Fortune 500 z roku 2009, v němž bylo indických šéfů velkých firem celkem třináct. Nad důvody expanze indických CEO se zamýšlí magazín Time.

Jaké faktory rozhodují o tom, že v Indii trénované mozky se stávají lídry globálního byznysu? Je to proto, že se rozvíjely v zemi, kde tito topmanažeři nabyli zkušeností, a ty jsou v dnešní době rozhodující? Je za tím multikulturalismus? Konkurenční prostředí? Omezené zdroje rozvíjející se ekonomiky a s tím související nutná flexibilita a kreativita? Či angličtina, jazyk světového byznysu, který všichni tito Indové ovládají? Všechno je správně, domnívá se Time.

Ale je samozřejmě ošidné zobecňovat u tak velké země, jako Indie, subkontinentu s 1,2 miliardy obyvatel. Podobně zjednodušující je stereotyp bosse ze Západu nebo čínského byznysmena. Například generální ředitel Motorola Mobility Sanjay Jha či Ajit Jain, jeden z horkých kandidátů na nástupce Warrena Buffetta v Berkshire Hathaway, uspěli hlavně díky svému talentu, píli a „drivu“, nikoli primárně proto, že jsou z Indie. A třeba CEO PepsiCo Indra Nooyiová strávila rozhodující roky kariéry v zahraničí.

Pro indické šéfy „proplout nejistotami představuje výzvu a umění, nikoli důvod ke stížnostem“

Přesto není pochyb o tom, že nadnárodním firmám se vyplatí mít šéfy se zkušenostmi z expandujících asijských zemí. Indie nebo Čína jsou navíc pro ně významným trhem, pochází odtud mnoho jejich zaměstnanců a je to nejspíš i místo hlavních budoucích zisků. Takže proč by šéfové neměli pocházet právě z těchto nastávajících hospodářských velmocí?

Kreativní a etický Ind

Na rozdíl, řekněme, od Švéda či Němce, indický vedoucí pracovník vyrostl v multinárodnostní, multináboženské a multijazykové společnosti, ne nepodobné současnému globálnímu byznysu. Proti Američanům jsou Indové zase zběhlí v domovské monumentální byrokracii, což je zároveň klíčová dovednost i pro další rozvíjející se trhy. Jak se to projevuje ve srovnání kupříkladu s Číňany? Ti, pokud něco potřebují zařídit, jdou za byrokratem a politikem – a je to. Ind udělá totéž, ale musí to vyřídit ještě s dalšími stovkami lidí, kteří mají všichni svůj vlastní názor na věc... Jestliže manažer v Indii toto překoná, uspěje. Když ne? Je nahrazen ze zástupu čekajících. Ind si neustále vytváří vztahové sítě, lobbuje – možná proto je tak dobrý. Šéf ze Západu tohle nechává na podnikových PR odděleních.

Co ještě odlišuje Indy a Číňany? Poté, co Indové začnou stoupat v žebříčku, táhne je to do zahraničí, nebo alespoň do nadnárodních společností v zemi. Číňané tuto potřebu nemají, protože do vrcholných managementů velkých (čínských) podniků jsou většinou jmenováni na základě politického rozhodnutí. A to už má dostatečnou váhu na to, že nemají důvod dělat další kariéru ve vedení britských či amerických firem.

Indové na tutéž nabídku kývnou. Jsou zvyklí potýkat se s problémy, být flexibilní a mít vždy po ruce plán B, C či D. Pro indické šéfy „proplout nejistotami představuje výzvu a umění, nikoli důvod ke stížnostem“. Další výhoda? Jejich původní hendikep: pocházejí ze země, kde většina obyvatel musí vystačit s dvěma či méně dolary na den. A dobře vědí, jak získat i toho nejchudšího zákazníka.

Na druhou stranu tito vysoce postavení Indové jsou přesvědčeni, píše Time, že byznys není jen o vydělávání peněz. Vždy myslí na to, jak firmu zasadit do prostředí, aby z její činnosti těžila celá (často velmi chudá) společnost. Jejich obchodní etika není na Západě obvyklá, avšak funguje i tam. Jen když přesvědčí na svou „víru“ i akcionáře. Ale proč by ne – koneckonců to je pouze jeden z řady problémů, který schopný indický topmanažer musí umět překonat.

Počet příspěvků: 2, poslední 27.7.2011 11:11 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.