Využijeme koronavirovou krizi k nápravě klíčových státních institucí?

Po roce od vypuknutí pandemie je svět zasažen mnohem víc, než jsme čekali. A už vůbec si neumíme představit, co bychom dělali, nebýt zázračně rychlého vývoje vakcín, kterých je však stále obrovský nedostatek.Každá krize je však i šancí.

Koronavirová pandemie zasáhla životy mnoha lidí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Koronavirová pandemie zasáhla životy mnoha lidí. | foto: Pixabay.com
Koronavirová pandemie zasáhla životy mnoha lidí.

Z dnešní tristní situace nevidíme jiné východisko než očkování. Rychlost vývoje vakcín byla nevídaná, přičemž se podařilo minimalizovat dobu jejich testování a schvalování. Zásadní význam mělo, že šlo o nové typy vakcín, jejichž velkovýroba je snazší a že farmaceutické firmy, které se do vývojového závodu pustily, dostaly mimořádně velkorysou finanční podporu z veřejných prostředků, aby nebyly vystaveny nebezpečí ztrát v případě neúspěchu.

V současnosti je ve vakcinace nejdál Izrael (60 procent plně očkovaných), Velká Británie (45), Chile (37) a USA (33). Je smutné, že Evropská unie zaostává, protože zatím nebyla schopná vyjednat lepší dohody o závazných dodávkách od producentů. Věřme, že se problémy s výrobními kapacitami příslušných firem podaří rychle vyřešit a vakcinační zpoždění doženeme. Navzdory tomu, že následné administrování Národního plánu obnovy z unijních prostředků zřejmě bude doprovázet další těžkopádná byrokracie…

Těžký úkol

Hlavní otázka zejména pro Evropu zní: Měli bychom sáhnout i po vakcínách, které dosud Evropská léková agentura neschválila, ale již se leckde ve velkém používají? Tedy po čínských vakcínách a zejména ruském Sputniku? Pokud by záleželo jen na mně, postupoval bych podobně jako některé evropské státy (Maďarsko, Srbsko) a „východní“ vakcíny použil.

Na základě informací například v prestižním odborném časopise Lancet je totiž zřejmé, že tyto vakcíny jsou bezpečností a účinností srovnatelné se „západními“; ostatně, jsou na stejných principech. Obávám se, že ačkoli je odmítání formálně zdůvodněné, u mnoha lidí může vzbudit oprávněné podezření, že se za ním skrývají především politické důvody, což může mít nezanedbatelné vnitropolitické důsledky (již nyní toho využívá třeba prezident Miloš Zeman opakující větu „kvůli politice raději nechávají umírat lidi“).

Pravděpodobnost vzniku a šíření nových variant viru odolných vůči očkování proti těm dosavadním bude tím menší, čím méně viru v populaci zbude. Proto potřebujeme snížit množství viru pomocí vakcinace i běžných protiepidemických opatření na minimum. To je však v situaci, kdy jsou na světě infikované desítky milionů lidí, těžký úkol.

Tento přístup může také posilovat protievropské předsudky. Je neuvěřitelné, že když se snažíme ochránit zdraví a životy tisíců lidí, renomovaní komentátoři hovoří o ruské a čínské vakcíně jako o „nebezpečné zbrani hybridní války“. Pocit úlevy z řešení založeného na vakcinaci narušuje potenciálně závažná komplikace. Začaly se totiž objevovat nejen mnohem infekčnější varianty viru, ale i částečně odolné vůči používaným vakcínám – jedna z nich se označuje jihoafrická (E48K), další brazilská (P.1).

Hrozí tedy, že k dosažení účinné kolektivní imunity bude třeba mnohem vyššího stupně proočkovanosti populace (alespoň 90 procent), než se zatím předpokládalo, a dokonce, že by ani očkovaní lidé nemuseli být v relativním bezpečí, pokud by byli infikovaní variantou koronaviru podobnou té jihoafrické. I to by se ale dalo zvládnout opakovaným přeočkováním, nicméně představa, že by se objevovaly stále nové varianty, vždy odolné vůči předchozím vakcinacím, je chmurná.

Výhodou je, že mutace nejsnáze vznikají při velkém rozšíření v populaci (což je brazilský případ). Znamená to totiž, že pravděpodobnost vzniku a šíření nových variant viru odolných vůči očkování proti těm dosavadním bude tím menší, čím méně viru v populaci zbude. Proto potřebujeme snížit množství viru pomocí vakcinace i běžných protiepidemických opatření na minimum. To je však v situaci, kdy jsou na světě infikované desítky milionů lidí, těžký úkol.

Účinné léky

V každém případě by velkým úspěchem bylo, kdyby očkování sice příliš dokonale nechránilo před opakovanou nákazou, ale „jen“ před těžkým průběhem nemoci. Už to by stačilo k návratu k předcovidovému životu bez nejhorších omezení. O chování viru toho stále víme málo. V některých rozvojových zemích (Indie, většina afrických zemí) je počet covidových onemocnění, především vážných případů a úmrtí, relativně nízký.

Příčinou je asi jiná demografická situace – ve srovnání s vyspělými státy je tam daleko větší podíl mladých, u nichž je průběh onemocnění relativně mírný a mortalita srovnatelná s chřipkou. Roli může také hrát i „promořenost“ těchto populací jinými patogeny, což může „nespecificky“ posilovat imunitu. Jen není jasné, proč to neplatí u jihoamerické populace, kde covid řádí nejméně stejně intenzivně jako v Evropě nebo Severní Americe…

Ideální by bylo, kdybychom proti nemoci covid-19 měli účinné léky, které by zabránily propuknutí těžkých forem onemocnění ve zhruba deseti procentech případů (včetně nediagnostikovaných), čímž bychom zamezili současné dvouprocentní smrtnosti. Pokud by takový lék byl k dispozici, nebyla by potřeba vakcíny natolik urgentní. Žádný „zázračný lék“ však zatím objeven nebyl.

Ideální by bylo, kdybychom proti nemoci covid-19 měli účinné léky, které by zabránily propuknutí těžkých forem onemocnění ve zhruba deseti procentech případů (včetně nediagnostikovaných), čímž bychom zamezili současné dvouprocentní smrtnosti. Pokud by takový lék byl k dispozici, nebyla by potřeba vakcíny natolik urgentní. Žádný „zázračný lék“ však zatím objeven nebyl.

Užitečné a všeobecně v nemocnicích používané jsou kortikosteroidy (dexamethason), jež významně zlepšují vyhlídky pacientů s těžkým průběhem; dobré výsledky poskytují monoklonální protilátky proti virovému S proteinu a určité pozitivní účinky má i remdesivir. U části veřejnosti nedávno nabyl na popularitě ivermektin.

Tento lék, za jehož objev byla před pěti lety udělena Nobelova cena, se v minulosti mimořádně osvědčil nejen proti několika parazitům způsobujícím závažná tropická onemocnění, jako je nilská říční slepota nebo elefantiáza, ale také proti vším, svrabu a veterinárním parazitózám.

Ivermektin jako placebo

Při screeningu řady již schválených léků se nedávno zjistilo, že poměrně vysoké koncentrace této látky potlačují infekci laboratorně pěstovaných buněk virem SARS-CoV-2. To vedlo k pokusům použít ivermektin k léčbě covidových pacientů, které dle některých lékařů byly úspěšné. Neradujme se však předčasně.

Problém spočívá v tom, že po klinických testech dle všech pravidel, včetně placebových kontrol a v takzvaném dvojitě zaslepeném uspořádání, prakticky žádné příznivé účinky oproti placebové kontrole prokázané nebyly. I když nejsou prokázané pozitivní účinky, není důvod se ivermektinu děsit. V situaci, kdy veřejnost a někteří lékaři věří v jeho terapeutický potenciál, lze jeho použití pod lékařskou kontrolou tolerovat. Může totiž působit jako placebo, přičemž jeho nepříznivé účinky jsou téměř zanedbatelné.

I když nejsou prokázané pozitivní účinky, není důvod se ivermektinu děsit. V situaci, kdy veřejnost a někteří lékaři věří v jeho terapeutický potenciál, lze jeho použití pod lékařskou kontrolou tolerovat. Může totiž působit jako placebo, přičemž jeho nepříznivé účinky jsou téměř zanedbatelné.

O status zázračného léku proti covidu se díky hradeckému lékaři ucházel také imunostimulační lék Isoprinosin. Také u něj ale nejsou k dispozici výsledky korektních klinických studií, které by potvrzovaly jeho účinnost nad rámec placebové kontroly. Nedávno vzbudily pozornost pozoruhodné výsledky izraelského imunomodulačního preparátu EXO-CD24, který se aplikuje jako nosní sprej – uvidíme, jak dopadnou standardní klinické studie.

Naděje vzbuzují i studie, ve kterých se laboratorně testuje, zda některé z tisíců léků používaných při léčbě různých chorob nepotlačují rovněž infekci buněk virem SARS-CoV-2. Dosud bylo identifikováno asi 30 nadějných kandidátů (mezi nimi třeba našimi médii zmiňovaný bazedoxifen); i u nich je ale nutné vyčkat na výsledky solidních klinických testů.

V Česku (i v mnoha dalších zemích) je postoj značné části veřejnosti k protiepidemickým opatřením i očkování skeptický, nebo dokonce odmítavý. O slovo se během celého uplynulého covidového roku výrazně hlásili ti, kdo i v nejhorších fázích volali po zrušení opatření.

Sobecký individualismus

Příliš se nedivím, pokud to jsou hostinští, vlekaři nebo další, jejichž podnikání je tvrdě postižené. Nechápu to ale u řady mediálně oblíbených lékařů či ekonomů propagujících mnohokrát odborně popřenou strategii „přirozeného promořování“ mladší a zdravější části populace. Odstrašujícím případem je vystupování exprezidenta Václava Klause vyzývajícího k „občanské neposlušnosti“ a obviňujícího nemocnice z falšování reálného stavu.

V Česku funguje platforma Zdravé fórum, jež měla ještě nedávno na svých webových stránkách motto: „Jsme pro okamžité otevření škol a celé země i s rizikem, protože riziko k životu zkrátka patří. Nemůžeme do nekonečna sedět zavření a čekat na zázrak.“ Je smutné, že členy této iniciativy vyzývající ke zrušení protiepidemických opatření je nejen několik umělců a právníků, ale i řada známých lékařů (například Balík, Beran, Zelená, Adámková, Pollert, Hnízdil, Pirk), ba i několik vědců.

Nepřekvapuje, že pandemii doprovází exploze bizarních dezinformací nacházejících hojnost důvěřivých posluchačů. Tyto „fejky“ však nejsou hlavní příčinou odmítavého postoje velké části (asi ne většiny) naší společnosti. Hlavním zdrojem je až příliš rozšířená filozofie vypjatého a sobeckého individualismu.

Je třeba připomínat, že pod vlivem těchto „špatných rádců“ přijala vláda opožděná a polovičatá opatření, jež vedla k tragické podzimní vlně onemocnění, která stála dosud životy více než 27 tisíc lidí a přinesla těžké ekonomické ztráty. Negativní roli hrála i média, která poskytovala prostor šiřitelům „alternativních“ názorů.

Silná podporu protiepidemických opatření nezazněla od vědeckých institucí, jako je vedení Akademie věd, Konference rektorů či Učená společnost; světlou výjimkou bylo a je intenzivní mediální působení prezidenta Česko lékařské komory Milana Kubka. Bolestně postrádáme působení prestižní a respektované instituce podobné německému Institutu Roberta Kocha.

Nepřekvapuje, že pandemii doprovází exploze bizarních dezinformací nacházejících hojnost důvěřivých posluchačů. Je smutné, že jejich zdrojem jsou nejen internetoví „trollové“, ale třeba i bývalý americký prezident nebo pražský arcibiskup. Tyto „fejky“ však nejsou hlavní příčinou odmítavého postoje velké části (asi ne většiny) naší společnosti. Hlavním zdrojem je až příliš rozšířená filozofie vypjatého a sobeckého individualismu.

Šest pozitivní aspektů

Spousta vzdělaných lidí je přesvědčena, že přehnaně zdůrazňujeme právo na život na úkor svobody, proto je v pořádku, když odmítneme státem nařizovaná její omezení (na shromažďování či nošení roušek) i za cenu úmrtí některých. Úplně stejně tito fanatikové neomezené svobody argumentovali i před lety, když šlo o opatřeních omezujících kouření, v diskusích o zpřísnění dopravních předpisů (bezpečnostní pásy) nebo o zavedení povinného očkování.

V současné situaci se ukazují nejen problematické morální kvality značné části populace (které se mimochodem projevily i v postojích k uprchlíkům), ale i šokující defekty zásadních funkcí státu a jeho orgánů – trestuhodné selhání před nástupem podzimní a novoroční vlny nebo nečinnost policie v případě masivního porušování základních protiepidemických opatření.

Koronavirová krize má i pozitivní aspekty. Za prvé, dala silný impulz k důkladnému prozkoumání dosud neznámých aspektů respiračních onemocnění. Ukázalo, že velmi málo víme o mechanismech poškození respiračního traktu jak přímo virem, tak nepřímým poškozením nevhodně zvolenými zbraněmi imunitního systému.

Tato slabost státu při prosazování a vynucování nařízených opatření vyvolává obavy z anarchizace společnosti, k čemuž přispívá i nezodpovědné chování parlamentní opozice. Koronavirová krize má i pozitivní aspekty. Za prvé, dala silný impulz k důkladnému prozkoumání dosud neznámých aspektů respiračních onemocnění. Ukázalo, že velmi málo víme o mechanismech poškození respiračního traktu jak přímo virem, tak nepřímým poškozením nevhodně zvolenými zbraněmi imunitního systému.

Epidemie zdůraznila i vývoj nových protivirových léků. Ideální by byly s širším záběrem proti těžkým formám respiračních onemocnění způsobovaným různými typy virů (myxoviry, adenoviry, koronaviry, rhinoviry, pneumoviry). Společným jmenovatelem těžkých případů je totiž především špatná regulace imunitního systému.

Velmi málo zatím víme i o příčinách chronických srdečních, cévních a neurologických komplikací choroby covid-19 nebo o důvodech překvapivé heterogenity projevů onemocnění (bezpříznakové versus těžké až fatální). Mezi odborníky nepanuje ani shoda, zda očkovaní lidé mohou být nadále bezpříznakovými šiřiteli viru, a dokonce ani, jakým mechanismem a nakolik vakcína do svalu chrání proti slizniční infekci.

Příklad asijských států

Za druhé, pozitivní je i zájem veřejnosti o relevantní biomedicínské obory. Kdo před dvěma lety něco věděl o struktuře virů, mRNA nebo buněčné imunitě? Většina lidí si uvědomila, jak životně důležitá je věda a praktické využívání vědeckých poznatků. Za třetí, ukázalo se, že lze s dosud nevídanou rychlostí vyvinout a otestovat účinné a bezpečné vakcíny, ale i principiálně nové diagnostické prostředky pro rychlé a levné odhalení infikovaných osob.

Epidemie také ukázala, co občané některých asijských států dávno vědí – roušky a zejména respirátory jsou výborným prostředkem proti epidemiím respiračních onemocnění. Snad si z nich vezmeme příklad, čímž omezíme intenzitu budoucích sezonních chřipkových epidemií, které si vyžádají okolo tisíce obětí ročně.

Za čtvrté, epidemie také ukázala, co občané některých asijských států dávno vědí – roušky a zejména respirátory jsou výborným prostředkem proti epidemiím respiračních onemocnění. Snad si z nich vezmeme příklad, čímž omezíme intenzitu budoucích sezonních chřipkových epidemií, které si vyžádají okolo tisíce obětí ročně. Za páté, epidemie též výrazně urychlila používání online způsobů komunikace a výuky (zejména u vysokoškolských studentů) a ukázala výhody práce z domova a nakupování přes internet.

Jasně se ukázalo, o kolik efektivnější mohou být konference a jednání online ve srovnání s těmi prezenčními, často ve vzdálených lokalitách. Kéž by tato zkušenost vedla i k výraznému pokroku v digitalizaci dalších služeb úřadů a institucí. Současná situace proto může být i silným impulzem k reformám školství – bylo by například dobré opustit zastaralý způsob ukončení středoškolského studia tradiční maturitou…

Za šesté, jasně se ukázalo, jak důležitý je silný a akceschopný stát, který je mimo jiné nejen schopný (a především ochotný) efektivně vynucovat respektování protiepidemických opatření, ale také velkoryse pomáhat podnikatelům i zaměstnancům postiženým situací. V této souvislosti je třeba odmítnout obavy z „neúnosného zadlužování“. Česko je stále jedním z nejméně zadlužených členských států EU a náklady na obsluhu dluhu (placení úroků) jsou i po nevídaném zvýšení státního dluhu velmi nízké.

Zamezit šíření infekce

Koronavirová krize také přinesla devět ponaučení. Za prvé, je nutné zdokonalit globální systém monitorování potenciálních nově vznikajících epidemií, který bude robustní vůči byrokratickým chybám na národních úrovních. Při reakcích na potenciální nebezpečí je třeba spíše trochu přehánět než zaváhat, jak se většině západních států stalo na jaře 2020. Je to pro budoucnost lidstva podobně důležité jako systém detailního mapování potenciálně nebezpečných asteroidů. Asijské státy, včetně demokratických, ukázaly, že to jde!

Za druhé, nelze šetřit investice na základní a aplikovaný výzkum antivirotik a léků regulujících správnou funkci imunitního systému odpovídajícího na infekci. Potvrdilo se, že stejně jako u řady jiných onemocnění může těžké případy způsobit přehnaná, respektive špatně regulovaná funkce imunitního systému. Užitečné podněty mohou přijít ze studia detailů fungování imunitního systému netopýrů, u kterých virové infekce nevyvolávají podobné problémy, protože jejich imunitní systém volí takzvanou strategii tolerance.

Medicínsky i ekonomicky správná strategie boje s budoucími epidemiemi musí být zaměřená na rychlé a, pokud možno, úplné zamezení šíření infekce v populaci, a nikoli na snahy o „řízené promořování“. Musíme maximálně podporovat, respektive vyžadovat, používání roušek a respirátorů od začátku budoucích epidemií respiračních onemocnění.

Žádoucí by byl i systematický vývoj léků zabírajících na širší spektrum respiračních chorob způsobených patogeny, ale s podobnými projevy a mechanismy poškození plic. Na naší národní úrovni je důležité vybudovat vysoce kvalitní specializované virologické pracoviště navrhované již několik měsíců Akademií věd.

Za třetí, jasně se ukázalo, že medicínsky i ekonomicky správná strategie boje s budoucími epidemiemi musí být zaměřená na rychlé a, pokud možno, úplné zamezení šíření infekce v populaci, a nikoli na snahy o „řízené promořování“. Musíme maximálně podporovat, respektive vyžadovat, používání roušek a respirátorů od začátku budoucích epidemií respiračních onemocnění, jak již dávno dělají v Asii.

Za čtvrté, v budoucnu nelze spoléhat jen na ziskově orientované farmaceutické firmy. Je třeba investovat z veřejných prostředků na evropské i národní úrovni do vybudování průmyslové základny výroby vakcín a některých kriticky důležitých léků na neziskové bázi. Je totiž paradoxní, že pokud někdo v akademické sféře objeví potenciálně zásadně důležitý lék a nepatentuje jej dostatečně, zůstane pro farmaceutické firmy nezajímavý.

Legislativní prostředky

V případě spolupráce veřejné a komerční sféry by odpovídající smlouvy měly být vzhledem k předchozím masivním veřejným investicím zcela transparentní. Není přijatelné, aby finanční riziko vývoje nesly státy, zatímco zisk by patřil firmě a byl jejím obchodním tajemstvím.

Je třeba reformovat ministerstvo zdravotnictví a hygienickou službu, aby se nemohly opakovat nynější tragické problémy. Vláda musí mít účinné legislativní prostředky ke zvládání mimořádných situací a omezit možnosti škodlivých, krátkozrace politicky motivovaných zásahů zákonodárců.

Za páté, je nutné mít neustále v pohotovosti jasný epidemický plán a umět jej dobře použít, jak v průběhu současné pandemie předvedla řada asijských států. Za šesté, je třeba reformovat ministerstvo zdravotnictví a hygienickou službu, aby se nemohly opakovat nynější tragické problémy. Vláda musí mít účinné legislativní prostředky ke zvládání mimořádných situací a omezit možnosti škodlivých, krátkozrace politicky motivovaných zásahů zákonodárců.

Za sedmé, je zásadně důležité vzdělávat populaci, aby chápala nutnost protiepidemických opatření a nepodléhala falešným pseudoinformacím. Za současného neomezeného internetového šíření kdejakých chytlavých nesmyslů je to však úkol téměř nesplnitelný. A bohužel už asi vůbec nelze doufat v brzké překonání vlivu filozofie „absolutní svobody“, která nebere ohledy na životy bližních.

Za osmé, zásadní by mělo být i draze získané poučení, že epidemie nejtvrději postihuje lidi, kteří nedbají na zdravou životosprávu. I zde je obrovské pole působnosti jak pro informační aktivitu státu a odborníků, tak pro praktická opatření motivující ke zdravějšímu životnímu stylu. Za deváté, koronavirová krize nemilosrdně odhalila tragické nedostatky a neschopnost řady klíčových institucí našeho státu. Nabízí se unikátní příležitost k nápravě. Využijeme ji?

Počet příspěvků: 2, poslední 19.4.2021 10:56 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.