Všimli jste si, že proběhl sjezd Zelených?

Jak chtějí Zelení vstoupit znovu do velké politiky, když se sami pořádně neotevřou veřejnosti?

Bývala to vládní strana a její hlas je stále slyšet ve veřejné diskusi k různým kontroverzním otázkám. Nicméně víkendový programový sjezd Strany zelených proběhl v ústraní, v tichosti, bez hostí a novinářů. ČESKÁ POZICE se zpětně snaží zjistit, o co na něm šlo.

Sjezd přijal a podle místa svého konání pojmenoval Pardubický manifest k budoucnosti Evropské unie. Vyslovuje se v něm pro větší evropskou demokracii, pro zahájení procesu vedoucímu k užší integraci členských států směrem k politické, hospodářské, fiskální a sociální unii, která zaručí zachování společenské solidarity a ochranu životního prostředí pro všechny generace Evropanů a Evropanek.

Škoda jen, že manifest není k dispozici alespoň na webových stránkách strany, jde o velmi obsáhlý dokument, jen obtížně zachytitelný například  v rozsahu článku. Získat ho však znamená vynaložit značné úsilí a spoléhat se jen na vstřícnost delegátů. Podle informací z vedení strany doposud není připraven v konsolidovaném znění. Předseda strany Ondřej Liška slíbil, že jakmile bude v konečné podobě, poskytne jej ke zveřejnění.

Aktualizace. V úterních odpoledních hodinách předseda Strany zelených Ondřej Liška splnil slib a poslal ČESKÉ POZICI znění Pardubické deklarace. Připojil k němu  text Pařížské deklarace Evropské strany zelených, na nějž se čeští Zelení rovněž odkazují. Dokumenty naleznete v příloze tohoto článku.

Genderové dvojvládí neprošlo

Navíc sjezd z gruntu měnil stanovy. Extravagantní záměr mít po německém vzoru v čele strany předsedu a předsedkyni se stejnými pravomocemi nakonec většina delegátů odmítla. Místo toho byla do stanov zanesena kompromisní varianta, že případný předseda musí mít místopředsedkyni, předsedkyně místopředsedu. „Chceme ukázat, že otázka rovných práv je otázkou rovných příležitostí, a ty je potřeba aktivně vytvářet,“ komentoval to současný předseda strany Ondřej Liška.

Takzvaný genderový princip, který vyžaduje rovnoprávné postavení mužů a žen, měla Strana zelených ve svých stanovách už dlouho. A přestože genderové kvóty v praxi často nešlo při sestavování volebních seznamů naplňovat pro nedostatek ochotných a schopných kandidátek, stanovy budou od nynějška neúprosné. Početně slabší pohlaví nesmí ve stranických orgánech ani na veřejných kandidátkách klesnout pod jednu třetinu.

Od příštího, tentokrát již volebního sjezdu bude mít Strana zelených dokonce ombudsmana. A posílí v ní úloha vnitrostranických referend.

Jak na spravedlivější volby

Člen Strany zelených Jiří Guth se vidí v přijetí nejpoměrnějšího vnitrostranického volebního systému s přenosným hlasem. Když má kandidát na prvním místě dostatek hlasů na zvolení, přebytečný hlas se automaticky přesune na druhého v pořadí na podaném hlasovacím lístku. Žádný hlas nepropadá, všechny se v pořadí, v jakém si přál hlasující, umístí. To se má stát zárukou i pro možnost zvolení menšinových kandidátů uváděných na nižších pozicích hlasovacího lístku. A tím i větší názorové rozmanitosti.

Místopředsedkyně Petra Kolínská je přesvědčena, že změny stanov budou lépe chránit názorové menšiny, než tomu bylo dosud. Umožní lépe předcházet konfliktům, tak častým v krátké historii této strany.  A když to přeci jen někde zabouří, bude tu ombudsman, který se bude muset měkkým způsobem snažit spor utlumit.

Obrozenecké finance

V posledním období se Strana zelených potýká s financováním. A tak se uvnitř zrodil „obrozenecký program“: když si obrozenci mohli ze sbírek mezi lidmi vybudovat Národní divadlo, tak to můžeme dokázat taky. Kolem vedení strany se zrodila iniciativní skupina, která krom stranických příspěvků posílá do stranické pokladny každý měsíc alespoň 100 korun. K té dobrovolné stokoruně vyzval své členy i sjezd. Liška to na Radiožurnálu komentoval: „My si myslíme, že to zvyšuje legitimitu a autenticitu naší politiky a lidem to ukazuje, že má smysl i v dnešní době, kdy kandidují různí oligarchové, kdy politiku ovládají různá ekonomická bratrstva, že je možné stavět na čistých základech.“

A Kolínská doplňuje: “Kdo jiný než členové by měli držet stranu nad vodou! Ale v žádném případě nechceme, aby placení bylo povinné. To je otázka cti, a taky možností každého člena.

Beránčí tvář outsiderů

Ty tam jsou šarvátky předchozích zelených sjezdů. V sále byli i Dana Kuchtová a Martin Bursík, kteří stranu opouštěli z vedoucích postů za dramatických okolností, i když velmi rozdílných. Martin Bursík byl v Pardubicích dokonce vyzván k projevu a příznivě přijat. Strana v nouzi dokázala být vstřícná a připravená naslouchat.

Svou beránčí tvář však Zelení nedokázali ukázat veřejnosti. Ačkoli počítají přibývající hlasy, které se lákavě přibližují pětiprocentní hladině volitelnosti, nedokázali vystoupit z ústraní outsiderů. Stranu nikdo nebude volit jen na základě mlhavých vzpomínek na lepší časy. Stačilo by trochu entuziasmu lidí, kteří měli na starost publicitu o sjezdu. Aby se veřejnost o něm alespoň dozvěděla.

Zvláště když má ambici mluvit do zásadních otázek budoucnosti. V pardubické deklaraci delegáti sjezdu vzkazují vládě: „České republice hrozí, že se v případě očekávaných rychlých změn v jádru EU stane nedůležitou periferií Evropy.“Tvrdí, že vinou krátkozraké a pasivní evropské politiky současné vlády hrozí, že přijde o právo účastnit se vyjednávání a ovlivňovat důležitá rozhodování o důležitých otázkách. Odhodlali se vyzvat vládu ČR, aby změnila svůj přístup a odpovědně se podílela na řešení současné evropské krize a vedla o našem evropanství poctivou debatu s opozicí i s občanskou společností.

Zní to přesvědčivě, ale říkali si to jen sami sobě do ouška v pardubickém sále. Jak chtějí Zelení vstoupit znovu do velké politiky, když se sami pořádně neotevřou veřejnosti?

Počet příspěvků: 1, poslední 18.12.2011 01:54 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.