Vše pro Francii: Nicolas Sarkozy usiluje o návrat

Francouzský exprezident a první muž republikánů Nicolas Sarkozy oznámil, že se pokusí o stranickou kandidaturu na prezidenta. Na evropskou scénu se vrací s balíčkem přísnějších protimigračních opatření. Historie zná spoustu úspěšných návratů. Zda se mezi ně zařadí i Sarkozy, se ukáže za tři měsíce.

Tibor Pósa 3.9.2016
Francouzský exprezident Nicolas Sarkozy | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Francouzský exprezident Nicolas Sarkozy | foto: Reuters
Francouzský exprezident Nicolas Sarkozy

Vzpomínáte na Merkozyho? Toto vtipné spojení dvou jmen, používané jako symbol těsné německo-francouzské spolupráce, vymysleli novináři již před rokem 2012, kdy spolu německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy byli doslova pečení vaření, aby probírali chod světa, potažmo Evropy.

Zvenku to vypadalo jako dokonalý soulad, německo-francouzský motor Evropy melodicky šlapal, i když v pozadí se uplatňovala vůle silnějšího Německa. Na tiskových konferencích se po francouzském prezidentovi nechtělo nic jiného, než aby chytře přikyvoval a přidal ke slovům před ním řečnící kancléřky pár klišé. Sarkozyho nástupce François Hollande už však nebyl schopný ani toho, aby alespoň sehrál roli rovnocenného partnera.

Objekt výsměchu

Dnes už v Berlíně nečekají s otevřenou náručí ani Nicolase Sarkozyho. Nejen proto, že by k přijetí v německém hlavním městě nebyl jako vůdce největší francouzské opoziční strany považován za dost vysokou šarži, ale především kvůli jeho nynějším politickým názorům. To platí především o jeho přístupu k migrační krizi.

Sarkozy se stal v německých médiích objektem výsměchu. Je prezentován jako evropský Donald Trump, demagog, populista, xenofob a v rámci toho pak především islamofob, jenž hraje na nacionalistickou strunu.

Krásné, romantické dny jsou zkrátka nenávratně pryč. Kdepak je ono léto? Kampak se poděla ta stará láska? Vypadá to, že ji pozvolna stravují problémy nahlodávající Evropu, které vidí každý z nich z jiného úhlu pohledu vládnoucí moci a opozice. Dokonce už vše dospělo tak daleko, že se Sarkozy stal v německých médiích objektem výsměchu.

Je prezentován jako evropský Donald Trump, demagog, populista, xenofob a v rámci toho pak především islamofob, jenž hraje na nacionalistickou strunu a s využitím sentimentů národa, který ničemu nerozumí, se pokouší vyšplhat zpět na vrchol moci. Z hlediska německé názorové většiny to není správné, ba naopak škodlivé a podle některých mínění dokonce hodno stíhání.

Nebývalé využití knihy

Odpovídat očekáváním mezinárodní veřejnosti ovšem není Sarkozyho cílem, je jím najít dostatečný počet stoupenců ve své vlasti. Před týdnem proto první muž republikánů (Les Républicains) oznámil, že se pokusí získat stranickou kandidaturu na post prezidenta republiky. A udělal to vskutku neobvyklou formou – ve své knize Tout pour la France (Vše pro Francii).

To, že se politici vyjadřují k dané situaci na stránkách knih, má ve Francii velkou tradici, ovšem ke sdělení takového významu snad dosud knihu ještě nikdo nepoužil

To, že se politici vyjadřují k dané situaci na stránkách knih, má ve Francii velkou tradici, ovšem ke sdělení takového významu snad dosud knihu ještě nikdo nepoužil. Navzdory tomu si byli téměř všichni jistí, že Sarkozy bude kandidovat v pravicových primárkách, což bylo koneckonců důvodem, proč se před dvěma lety vrátil do čela strany.

Boj o získání prezidentské kandidatury má v současnosti třináct účastníků. Samotné dvoukolové hlasování, jehož se za celkem nepatrný volební poplatek může zúčastnit každý pravicově smýšlející občan, se bude konat ve druhé polovině listopadu. Průzkumy veřejného mínění počítají se zhruba třímilionovou účastí.

Protivník Alain Juppé

Na první pohled se zdá třináct kandidátů mnoho, ve skutečnosti však lze očekávat jen bitvu dvou z nich – Sarkozyho s Juppém. Sedmdesátiletý starosta Bordeaux Alain Juppé, bývalý premiér a pozdější ministr zahraničí, je Sarkozyho nejvážnějším protivníkem, zastáncem politiky, jež se sotva liší od levice, a oblíbencem zahraničních médií.

Z pohledu celé francouzské společnosti má větší šance stát se prezidentem Juppé, zatímco u samotné pravice vítězí Sarkozy. Proto velmi záleží na účasti v listopadových primárkách.

Poslední průzkum však oběma kandidátům předpovídal stejné šance. Z pohledu celé francouzské společnosti má větší šance stát se prezidentem Juppé, zatímco u samotné pravice vítězí Sarkozy. Proto velmi záleží na účasti v listopadových primárkách. Podle některých názorů se v oněch dvou podzimních dnech může rozhodnout i o výsledku prezidentských voleb příští rok v květnu – ten, kdo získá kandidaturu republikánů, se stane i příštím prezidentem. Důvod těchto názorů?

Socialisté, ať už bude jejich kandidátem kdokoliv, kvůli své současné vládě ztratili důvěru. Naopak je takřka jisté, že do druhého kola prezidentských voleb postoupí vůdkyně a kandidátka Národní fronty Marine Le Penová. Nicméně ve srovnání s kandidátem umírněnější a společensky přípustnější pravice Le Penová ztrácí, neboť se její strana stále nedokáže zbavit nálepky „extremistická“.

Mnoho změn

Sarkozy oproti tomu čelí obviněním levice, že se svými „brutálními návrhy“ snaží přetáhnout voliče z lovných vod krajní pravice. Není pochyb, že dosavadní neoliberální postoj bývalého prezidenta prošel mnohými změnami, ať už jde o hospodářství nebo o migrační politiku. On sám to zdůvodňuje tím, že měl během dvou let, které strávil mimo politiku, čas přemýšlet.

Dosavadní neoliberální postoj bývalého prezidenta Sarkozyho prošel mnohými změnami, ať už jde o hospodářství nebo o migrační politiku. On sám to zdůvodňuje tím, že měl během dvou let, které strávil mimo politiku, čas přemýšlet.

Ve své kampani se nyní snaží nabídnout upřímnou, jasnou, silnou a nespornou možnost volby. Konec planých řečí, vykrucování a vše otravující politické korektnosti. Právě to je pravděpodobně ve Francii i v Německu hodnoceno tak, že Sarkozy používá rétoriku krajní pravice, i když jde pouze o to, že mluví otevřeně. V čem tyto nové aspekty spočívají? Změn si lze všimnout v bezpečnostní a migrační politice.

Zatímco dříve se Sarkozy v otázce státního občanství stavěl za princip „práva země“, tedy za to, aby každý, kdo se narodí na území Francie, automaticky získal francouzské státní občanství, dnes by tuto podmínku rád upravil a stanovil, aby ho získal pouze ten, kdo v době dosažení plnoletosti v 18 letech, nefiguruje v trestním rejstříku a situace jeho příbuzných nebyla při jeho narození právně neuspořádaná. A také by na určitou dobu pozastavil sjednocování rodin přistěhovalců, což podle liberálů vážně poškozuje lidská práva.

Otázka burkin

Oproti svému dřívějšímu stanovisku by Sarkozy rovněž zrušil bezplatnou zdravotní péči, kterou stát poskytuje uprchlíkům, neboť i ta je podle něho jedním z největších impulsů rostoucí imigrace. Pětiletou lhůtu pobytu, po které může přistěhovalec požádat o státní občanství, by zvýšil na deset let. V následujících pěti letech je třeba dosáhnout toho, aby ve Francii nevzrostl počet ekonomických migrantů. Dále by dal parlamentu za úkol stanovit mez, kolik přistěhovalců může v následujícím roce hlavní město Paříž vpustit na své území.

V otázce burkin se Sarkozy v jednom rozhovoru nechal slyšet, že jde o politickou provokaci, a ženy, které se jdou koupat v tomto úboru, se pokoušejí otestovat odolnost republiky

V otázce burkin se v jednom rozhovoru nechal slyšet, že jde o politickou provokaci, a ženy, které se jdou koupat v tomto úboru, se pokoušejí otestovat odolnost republiky. „Když neděláme nic, hodnotí to tak, že je naše země slabá, republika už beztak v mnohých otázkách ustoupila,“ prohlásil bývalý prezident.

A dodal, že menšina provokuje většinu, obzvlášť co se týče otázky rovnoprávnosti mužů a žen. „Po celá desetiletí bylo třeba menšinu chránit před pokusy o útlak ze strany většiny. Dnes se však situace změnila a menšina chce ovládat většinu.“

Názor lidu

Podle Sarkozyho je třeba obnovit kontrolu hranic země minimálně do té doby, než bude dosaženo dohody o Schengenu II. Právě to je jedním z bodů, o kterém Německo nechce ani slyšet. A je tu ještě další aspekt, který na Berlín působí, jako by ho polili studenou vodou.

Ve svých posledních vyjádřeních Sarkozy nevyloučil, že pokud by se Evropu – „osvobozenou od technokratů“ – nepodařilo reorganizovat, vyžádal by si v této věci názor francouzského lidu

Ve svých posledních vyjádřeních Sarkozy nevyloučil, že pokud by se Evropu – „osvobozenou od technokratů“ – nepodařilo reorganizovat, vyžádal by si v této věci názor francouzského lidu: „Lidu se není třeba bát. Pokud v evropskou ideu nevěří, takže ve zkoušce v podobě referenda neobstojí, pak to byla špatná cesta.“

Zdalipak se Sarkozymu podaří prolomit zdi, které se okolo něho tyčí: špatné ukazatele jeho prezidentského období, bezpočet soudních kauz, které zavánějí korupcí, stejně jako to, že v prezidentských volbách už jednou utrpěl porážku? Z historie je známa spousta příkladů úspěšného návratu. Zda se mezi ně zařadí i Nicolas Sarkozy, se ukáže za tři měsíce.

Počet příspěvků: 2, poslední 5.9.2016 10:53 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.