Volání divočiny aneb TOP 09 na křižovatce slepých ulic

Den za dnem, nenápadně, ale jistě, ztrácí topka svoji vitalitu.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: ©ČTK, koláž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Poté, co si o minulém víkendu hned dvě politické strany vládní koalice vybraly moravskou metropoli za místo, kde veřejnosti zase dokázaly, že není možné hledat hloubku na mělčině, zdá se TOP 09 momentálně nejstabilnější vládní stranou. Ale možná mnohem méně, než si sama myslí.

Topka již existuje dost dlouho, aby se dalo začít bilancovat. Má za sebou jedny relativně velmi úspěšné volby (parlamentní) i volby relativně neúspěšné (krajské). Ujala se vládní odpovědnosti a nakládá s ní, jak patrně nejlíp umí. Od začátku vyhlížela jako životaschopný projekt a svou vitalitu neztratila zcela, přesto ztrácí dennodenně. TOP 09 už není něčím novým a zajímavým; stává se regulérní politickou stranou, a tato vnitřní krystalizace se může při daných osobách a obsazení ukázat velmi bolestná.

Základní svízel: Čistěji znamená čistě

TOP 09 nevznikla v hlavách podivných podnikatelů, kteří dodatečně hledali líbivé tváře. Od začátku nese rukopis dvou matadorů české politické scény, kteří měli v daném období nejen plnou ruku trumfů, ale i plný rukáv es. Veřejné mínění, zhnusené intelektuální úrovní topolánkovsko-paroubkovské éry, bylo ochotné adorovat kohokoli, kdo používal podmět, přísudek a předmět ve větách alespoň trochu rozvitých. Natož, když svoje lidské vystupování doplňoval inteligentním bonmotem opřeným o životní zkušenost.

Z politologického hlediska byla topka svými architekty nastavena správně

Z politologického hlediska byla topka nastavena správně, protože její architekti velmi dobře věděli, že místo pro pravicovou konzervativní stranu se na české politické scéně nachází napravo od ODS. A slouží jim ke cti, že ve své první volební kampani hlásali názory pravicovější, než si pravicová ODS kdykoli dovolila v obavě, že by ztratila středové voličstvo.

Nicméně hlavní souboj o voliče mezi TOP 09 a ODS se neodvíjel v pravolevých souřadnicích, ale spíš v morálním spektru. Pravicový volič již od roku 1998, kdy podlehl vábení Unie svobody, hledá čistější pravicovou stranu. Nevyřčené heslo TOP 09 totiž také znělo: „Politika se dá dělat i slušně.“ A tady začíná základní svízel, neboť strana má převážně inteligentní a senzitivní voliče, pro které čistěji znamená v podstatě čistě. Je to závazek, který se standardní politické straně dodržuje velmi těžko. A to ať její vnitřní mechanismy fungují poctivě, anebo jen kamuflují tolerovanou míru špíny.

Těžká práce s novými tvářemi

Voliči topky sázeli na jakýsi politický nadrozměr předsedy Karla Schwarzenberga, věřili v renesanci Miroslava Kalouska a doufali v příliv mladých tváří nejen z byznysu, vědeckého světa, ale i z regionálních struktur. A to takových tváří, které by televiznímu divákovi se zdravým rozumem umožnily sledovat přímý přenos z Poslanecké sněmovny déle než dvě minuty.

Jeho radost bude dvojnásobná a možná, že se před televizními kamerami i rozpláče...

V tomto směru má TOP 09 fatální problém. Schwarzenberg vysublimoval z postu předsedy strany i ministra zahraničních věcí a vzhledem k jeho prezidentské kampani se jeho hlavním tématem stal on sám. Mirek Kalousek nejenže neprodělal renesanci, ale (jak jsme psali v článku Už zvoní hrana i hrobníkovi?) z dálky se zdá, že se čím dále víc propadá do svých osobních temnot. I když nyní, po schválení církevních restitucí, má podle svých slov velkou radost a dokonce byl dojatý. Po takovém úspěchu by ještě mohl vládě opět navrhnout schválit nějaký stomiliardový ekotendr. Pak jeho radost bude dvojnásobná a možná, že se před televizními kamerami rozpláče. 

A nové tváře z byznysu? Někdo jako – dnes již bývalý – ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek? Skončili, protože si z byznysu přivedli přátele, kterým zapomněli říci, že už nedělají byznys. (I když připusťme, že v kauze obviněného Drábkova náměstka Šišky může nastat obrat.)  Zdeněk Tůma, jehož volební heslo znělo „Mám Prahu na triku“, odešel do auditorské firmy KPMG, protože tam ještě mnoho let může ohromovat svou bývalou funkcí guvernéra České národní banky, ale jeho voliče v Hostivaři spíše zajímalo, jestli jako přední pražský politik nechá natřít lavičky okolo Hostivařské přehrady.

Jinou novou tváří, v zásadě také z byznysu (zdravotnického), je ministr Leoš Heger. Ten se proslavil novátorskou politickou taktikou, když prakticky v předvečer voleb sdělil veřejnosti, že za plomby si bude platit jako mourovatá. Tímto výrokem se mu podařilo rozčertit nejen premiéra Nečase, ale i vůči němu shovívavého Kalouska, a připsal se tím na seznam ministrů, kteří mohou čekat předvánoční dárek v podobě vyhazovu z vlády.

Topka má momentálně jednu jistotu. Nové tváře nepřijdou, nové tváře bude třeba najít.

Osobnosti, které do TOP 09 přišly z regionů, jsou sice lokálně uznávané a jistě je mezi nimi spousta chytrých a slušných lidí, ale na celostátní úrovni většinou dokázaly sdělit jen to, co je u nich na venkově nového. Pokud TOP 09 jako strana, která slíbila přivést nové tváře do politiky, ve dvou po sobě jdoucích senátních volbách nedokáže vygenerovat alespoň pět kandidátů s reálnou šancí na vítězství, měla by se zamyslet nad systémem personální práce. Obzvlášť, když už není novým politickým subjektem, do nějž vstupovat je cool, a když už ani není na cestě nahoru, kdy vstupovat do ní je alespoň výhodné. Topka má momentálně jednu jistotu. Nové tváře nepřijdou, nové tváře bude třeba najít.

Ve volném stylu

Je otázkou, jestli jako veřejnost poptávala nové tváře, měli stejný zájem lidé, kteří přišli do strany s Miroslavem Kalouskem jako jeho kompars. Rozhodně nenásledovali svého vůdce proto, aby pro nové tváře vytvořili stabilní politické zázemí. Spíše pro sebe samé. Rezignace Schwarzenberga na reálný výkon funkce předsedy se projevila hlavně v tom, že ponechal svému prvnímu místopředsedovi stranickou komunikaci s členskou základnou, což je pro knížete a jeho příznivce možná horší, než že strážci státní pokladny svěřil i stranické finance.

Jádro členské základny TOP 09 totiž tvoří dva tábory stoupenců obou hlavních protagonistů, tedy bývalí lidovci a političtí naivkové, kteří v osobě Schwarzenberga hledali lék na své špatné politické angažmá v minulosti. Ve většině konfliktů mezi těmito dvěma tábory, jakoby s požehnáním centra, mívají jednoznačně navrch Kalouskovci.

Zvláštní kapitolu představuje pražská topka, v jejímž vedení převažují lidé, kteří příliš nekomunikují ani s Kalouskem, ale ani se Schwarzenbergem. Nejznámějšími vnitrostranickými spory jsou tahanice kolem stranické buňky v Praze 6 a závažný problém v Praze 5, který už měl dopad i na občany v podobě odvolání starosty TOP 09 jeho vlastními lidmi. Strana může tyto problémy zlehčovat a prohlašovat je za dětské nemoci, ale citlivý volič může mít pocit, že strana ještě nepředvedla svůj proklamovaný nový politický styl, a už se chová volným stylem bývalých stran.

Téma Starostové

Už ve střednědobém horizontu se ukazuje, že zpočátku geniálně vyhlížející sázka Kalouska na spolupráci se Starosty a nezávislými (TOP 09 přitáhne voliče z velkých měst, Starostové obstarají „venkov“) získává několik trhlin. Samotné uskupení je politicky málo homogenní na to, aby se o ně mohla opírat konzervativní strana silně reformními proklamacemi.

Hnutí Starostů je spíš klubem regionálních politických solitérů, kteří již přerostli svůj region, ale ještě nedorostli parlamentních rozměrů, potřebných pro reálnou celostátní politickou práci. Navíc radnice budou v dalších volebních obdobích produkovat nové starosty, kteří přerostou svůj region, a i jejich podřízení je budou potřebovat vykopnout výše. Z tohoto pohledu bude v hnutí Starostů tak těsno, že je jen otázka času, kdy vzniknou další hnutí ještě nezávislejších starostů s celostátní ambicí.

Starostové hrají v budoucnosti topky klíčovou roli, protože si myslí, že nebýt jejich hnutí, strana by v krajských volbách dopadla ještě hůře

Problémem je, že Starostové si s sebou přinášejí i svoji historii, která je někdy tak bohatá, že jim vytlačuje z paměti i nemalé části jejich majetku (viz bývalý ministr kultury Jiří Besser). A právě největším problémem působení uskupení Starostů v tomto volebním období po boku TOP 09 je vládní angažmá. Pokud strana musela obětovat jeden resort, měla udělat všechno proto, aby získala ministerstvo pro místní rozvoj, v jehož čele by se úspěšný Starosta patrně i vyjímal. Bohužel zrovna ministerstvo kultury je resort jednoduchý jen naoko. Ministryni Aleně Hanákové dodnes nedošlo, že Národní divadlo není oblastní a Národní galerie není městský kulturák. Na kulturním poli TOP 09 ztratila v uměleckém světě podporu, což ji může v příštích volbách mrzet.

Starostové hrají v budoucnosti topky klíčovou roli, protože si myslí, že nebýt jejich hnutí, strana by v krajských volbách dopadla ještě hůře. Vycházejí z teze, že zatímco TOP 09 vábí voliče z velkých měst, Starostové obhospodaří venkov. Čas od času, zhruba každý čtvrtrok, se objeví zaručená informace, že se Starostové chystají s TOP 09 rozloučit, jenže pak se ukáže, že ta správná chvíle ještě nenastala. A vypadá to tak, že Kalousek se Schwarzenbergem udělají vše proto, aby Starosty do parlamentních voleb udrželi.

Ne zcela zvládli svůj přechod z byznysu do státní správy a jsou vycvičení na tvorbu zisku, který se však ve veřejné oblasti počítá jinak...

Jak se počítá zisk

Velmi nešťastné je také na první pohled ne příliš viditelné řešení personální krize strany po úspěšných parlamentních volbách v roce 2010 - angažováním úspěšných manažerů do druhořadých a nižších funkcí na různých ministerstvech, kteří ne zcela zvládli svůj přechod z byznysu do státní správy a jsou vycvičení na tvorbu zisku, který se však ve veřejné oblasti počítá jinak (viz bývalý náměstek ministra práce a sociálních věcí Vladimír Šiška). Tito lidé jsou však zvyklí na svůj osobní úspěch, a čím více budou mít pocit, že celý projekt TOP 09 ztrácí na síle, budou mít alespoň tendenci realizovat svůj drobný osobní zisk.

Paradoxně tato tendence v posledních týdnech probublala na ministerstvu zahraničních věcí, kde Schwarzenbergovi nejbližší spolupracovníci rozehráli hru o budoucí posty. Prostému občanovi samozřejmě může být úplně jedno, jestli mu nějaká politická rychlokvaška dělá v cizině ostudu, ale už mu nemůže být jedno, když panuje podezření, že se o zabezpečení své budoucnosti začal starat náměstek ministra, který rozhoduje o stamilionových zakázkách. A pokud jev osobního zabezpečení prostřednictvím získání diplomatických postů praskl na ministerstvu zahraničních věcí, je otázkou, jestli něco podobného neprobíhá i na ministerstvu financí? Nebo třeba na pražské radnici, kde po stáhnutí lídra Tůmy zůstal usměvavý tým mladých a úspěšných, kteří snadno mohou podlehnout volání divočiny.

TOP 09 není skutečně co závidět. Stojí na křižovatce, kde většina odboček je slepých. Zvenčí se zdá, že hádka se nevede o to, kam jet, ale kde je volant. Takže doufejme, že teoreticky vepředu.