Vnitropolitická šlamastyka Angely Merkelové. Dokáže se z ní vylízat?

Německá kancléřka se potýká na domácí scéně se stále větší nedůvěrou a její pozice slábne i ve vlastní straně.

Zajistí Angela Merkelová a její CDU Německu lepší budoucnost? Zatím to tak nevypadá. foto: ©ReutersČeská pozice

Zajistí Angela Merkelová a její CDU Německu lepší budoucnost? Zatím to tak nevypadá.

Německá kancléřka Angela Merkelová byla nedávno již podruhé za sebou vyhlášena magazínem Forbes nejmocnější ženou světa. Toto označení je nejenom projevem respektu k německé společnosti a ekonomice, jež představuje nejsilnější celek v Evropě, ale jde zejména o vyjádření obdivu a uznání ženě, která již několik let na špičce tohoto celku stojí.

Málokterý politik se však v současné době setkává s takovým rozdílným postojem okolí jako právě německá kancléřka. Venku uznávaná a obdivovaná, doma zatracovaná a potýkající se se stále většími problémy – tak by se dala stručně shrnout její pozice. A co je ještě horší, stále složitější se stává postavení Angely Merkelové uvnitř vlastní strany, Křesťansko-demokratické unie (CDU).

Při svém zvolení předsedkyní CDU ztělesňovala Merkelová – původem východoněmecká fyzička – přeměnu strany a její posun k moderní křesťanské demokracii. Tuto roli jí přisoudil nejenom tehdejší kancléř Helmut Kohl, její velký zastánce a promotér, viděli ji v ní i ostatní členové a příznivci CDU.

Neporozumění uvnitř strany

Nyní se však zdá, že toto nadšení v průběhu let silně opadlo a na jeho místo nastoupilo vzájemné neporozumění způsobené vzdalováním se kancléřky od její stranické základny. Jednostranná, nekomunikovaná rozhodnutí, náhlé změny kurzu vlády, neustálé dohady s koaličním partnerem (liberální strana FDP) a řada dalších témat mají za následek stav, v němž se většina řadových členů přestává orientovat. Jen namátkou:

  • Jednou je to prodloužení provozu atomových elektráren vystřídané naprostým odklonem od atomové energie o pár měsíců později.
  • Jindy je to rozhodnutí o zrušení jednoho – zejména v západních spolkových zemích velmi rozšířeného – vzdělávacího článku (takzvané Hauptschule) s odůvodněním, že ve východních spolkových zemích tento systém neexistuje.
  • Rovněž nedostatečně vysvětlené zrušení branné povinnosti považují mnozí za málo promyšlené.
  • Odklon Německa od partnerů v NATO při řešení konfliktu a situace v Libyi byl také příčinou řady diskusí a kontroverzních názorů.
  • A v neposlední řadě postoj a aktivity spolkové vlády respektive kancléřky při řešení problematiky v eurozóně narážejí u některých stranických členů, kolegů a voličů na naprosté nepochopení.

Do této diskuse se vložili a ke kritice vůči Angele Merkelové se připojili i bývalí politici, především exkancléři Helmut Kohl (CDU) a Helmut Schmidt (sociální demokracie, SPD). Oba dva vyčítají vládě a kancléřce naprostou nečitelnost, nekoncepčnost a nepředvídatelnost jak uvnitř strany, tak v oblasti zahraniční politiky; zejména ta pak vede ke znejistění ostatních zemí Evropské unie, pro něž Německo přestává být spolehlivým partnerem. Dle Kohla kancléřce chybí „zahraničně-politický kompas“, podle něhož by se země měla v budoucnu ubírat.

Dle bývalého kancléře Kohla chybí Merkelové „zahraničně-politický kompas“, podle něhož by se země měla v budoucnu ubíratKancléřka chce kritice čelit zesílenou komunikací s členskou základnou i s voliči. Po (loňském) „podzimu rozhodnutí“ přichází „podzim diskusí“, ve kterém chce na konferencích, kongresech a předvolebních setkáních vysvětlovat, proč věci dělá pravě tak, jak je dělá. A že je tento krok potřeba, dokládají poslední statistiky o CDU. Strana ztrácí členy, jejich počet se dostal pod hranici 500 tisíc, což představuje nejnižší stav za posledních několik desetiletí. Strana stárne, průměrný věk členů se pohybuje kolem 57 let.

Demografickým vývojem ztrácí CDU i voliče. Jen za posledních deset let zemřelo téměř 5,5 milionu z nich a tolik potřebné doplnění mladšími sympatizanty je blokováno jinými alternativami pro mladé lidi, zejména stranou zelených. V anketách posledních měsíců sice CDU dosahuje stále 33procentní podpory, což je však způsobeno pouze přesunem voličů od FDP k CDU. Na sílu celé koalice má tento pohyb neutrální vliv.

Komunikace se členy strany a s voliči nefunguje i kvůli moderním metodám, které strana používá. Tištěné informace jsou nahrazovány informacemi přes počítač, e-mail a internet. Stárnoucí základna však neumí s těmito moderními komunikačními prostředky zacházet, a proto se většina informací vůbec nedostane ke svým adresátům. Rovněž nová terminologie používaná zejména v poslední době v souvislosti s problémy v eurozóně – například haircut nebo EFSF – představuje pro členy a voliče strany neznámý terén, v němž se neorientují, a tudíž v něj nemají důvěru.

Právě v této oblasti přitom bude kancléřka v dohledné době potřebovat velkou podporu jak vlastní strany, tak spolkové rady a parlamentu. Jinak se jí nepodaří prosadit záchranný fond pro euro (zmíněný EFSF), v němž má Německo garantovat 211 miliard eur!

Nedůvěra voličů

V Německu sice vládne koalice CDU a FDP, ale protože menší koaliční partner v poslední době mohutně ztrácí na přízni, je pro obyvatele země synonymem vládnutí právě CDU (a její bavorská „sestra“ CSU), respektive Angela Merkelová. Je proto pochopitelné, že je veškerá současná nedůvěra ve vládu ztotožňována právě s touto stranou a její předsedkyní.

Veškerá současná nedůvěra ve vládu je ztotožňována CDU a její předsedkyní

A nedůvěra je to velká. Podle srpnové ankety televizní stanice ARD pouze 20 procent Němců věří, že Merkelová a její vláda vědí, co dělají, a vedou zemi správným směrem. Tři čtvrtiny mají oproti tomu pouze malou nebo vůbec žádnou důvěru v současnou vládu. Bude třeba hodně komunikace a vysvětlování ze strany Angely Merkelové, aby se tento obraz změnil k lepšímu.

V opačném případě bude CDU i celá vláda ztrácet další body, což se nemilosrdně projeví v nadcházejících komunálních volbách v některých spolkových zemích, a hlavně při parlamentních volbách v roce 2013.