Ceska Pozice

Vladimir Putin načrtnul obrysy Ruska 21. století

Jeho třetí prezidentský mandát je ve znamení omezování práv a svobod, zesílení populismu a nové smlouvy mezi vládnoucí mocí a ruskou elitou.

Gábor Stier 12.5.2013

foto: © ReutersČeská pozice

Loni 7. května započal Vladimir Putin svůj třetí prezidentský cyklus v čele Ruské federace. Podle některých analytiků je pro období, které od té doby uplynulo, příznačné omezování práv a svobod, zatímco podle jiných zesílení populismu.

Pravdou je, že Putin s podporou konzervativní většiny společnosti nestrpěl žádný odpor a posílil své pozice. Vždyť ani výroční protesty opozice, jež se ponořila do letargie, nikoho nepřivedly do varu. A na nejisté, krizemi zkoušené mezinárodní scéně rozhořčil prezident mnohé tím, že ve znamení ochrany národních zájmů není ochoten ustoupit žádným zahraničním tlakům.

Mezitím v Rusku probíhá taktéž obnova politického systému, jehož součástí je také potem a krví psaná nová smlouva mezi vládnoucí mocí a národní elitou.

Problémy chápe, potíže řeší

Během svého prvního funkčního období se Vladimir Putin snažil zbavit jelcinovského dědictví a současně s tím vytvořit nový systém vztahů s vlivnými protagonisty ruské ekonomiky a politiky.

Po návratu do Kremlu vzal Putin vítr z plachet pouliční opozici a zároveň se pustil do nezbytné inovace politického systémuDruhý cyklus bychom mohli snad nejlépe charakterizovat tím, že se Putin jak doma, tak na mezinárodním poli vzdálil aktérům, v jejichž podporu zpočátku doufal, nicméně se zklamal. Tak třeba Spojeným státům, Velké Británii i části ruské elity. Během čtyřletého období Dmitrije Medveděva se byrokracie s jen malým úspěchem pokusila revanšovat za předchozí příkoří a zároveň nechtěně svolala do ulic široké vrstvy ruské společnosti, jež s ní byly nespokojeny.

Po návratu do Kremlu nasedl Putin na tuto vlnu a svým nově zahájeným bojem proti korupci, obnovou paktu uzavřeného s elitou, přepsáním pravidel hry a v neposlední řadě také odklonem od vládní strany Jednotné Rusko dal všem jasně na srozuměnou, že problémy protestujících chápe a nahromaděné obtíže je ochoten řešit.

„Tím vzal Putin vítr z plachet pouliční opozici a zároveň se pustil do nezbytné inovace politického systému,“ říká Alexej Muchin, vedoucí Centra politických informací. Jak podotýká, uspěje-li prezident v tomto cyklu s touto politikou, pak jeho popularita – pokud přímo nevzroste – určitě ani neklesne, což je velmi důležité. Putin se nyní evidentně soustředí právě na tento úkol, a proto se nemůže vykázat příliš oslnivými výsledky v jiných oblastech. Mnozí to hodnotí jako politickou stagnaci, jakmile se však podle Muchina na tomto poli dostaví úspěchy, může se prezident opět pustit do soutěže s jistými rivalskými skupinami, a rok 2016 by tak podle něj mohl být opravdu zajímavý.

Obnova systému je však teprve na začátku. Putin oslabil moc byrokratické elity a postupným upřednostňováním takzvané Všeruské lidové fronty také politickou oporu byrokracie, čím dál nepopulárnější stranu Jednotné Rusko. „Samozřejmě se na tuto monolitickou vrstvu nemůže jen tak vrhnout, proto ani nejde o boj Kremlu s byrokracií. Cílem je spíš oživit a zdynamizovat fungování mocenské vertikály. Vyhlášením boje proti korupci elitu jednak pročistí od prvků, které vládu čím dál více diskreditují, jednak tím byrokracii zprofesionalizuje,“ upozorňuje Muchin. Vzorem je prý Putinovi v tomto směru Čína.Putin se snaží vyhýbat otevřeným střetům a řídí raději systém než jednotlivé lidi

Podle Muchina dochází k obnově elity, nejde ovšem o kompletní výměnu. O to už se pokusili mnozí od Ivana Hrozného přes Petra Velikého až po Stalina, a nikam to nevedlo. Důsledky takového kroku jsou totiž nevyzpytatelné, a proto se Putin snaží spíše o částečnou obnovu elity, čímž by se vyhnul vzpouře činovníků, a současně s tím i o úpravu prostředí i pravidel hry, stejně jako o zvýšení efektivity. „Jinak řečeno, auto – když se pokazí – lze vyměnit, zemi ovšem ne,“ prohlašuje analytik.

Putin se snaží vyhýbat otevřeným střetům a řídí raději systém než jednotlivé lidi. Současně však čas od času dokazuje, že je skvělým taktikem, který se, když je potřeba, dokáže i stáhnout. Tak jako to udělal například v roce 2003, kdy už se jednou pustil do reformy byrokracie, nicméně po posouzení situace, co se týče rozložení mocenských sil, od své představy zase ustoupil. O deset let později už však evidentně cítí dostatečné politické zázemí, aby svou představu mohl dovést do konce.

V tomto směru hrála Putinovi do karet i kyperské krize. Prezident se už rok a s nevalným úspěchem snaží povolat zpět do vlasti domácí kapitál, který dříve uprchl do ciziny. Majetek, který jeho vlastníci ukrývají před státem, je však nyní decimován kyperskými záchrannými opatřeními, a tak se jmění, jež dřímalo až dosud v kyperských bankách, sice zatím nevrátilo přímo domů, alespoň se však dalo do pohybu.

Arbitr s patentem na pravdu

Podíváme-li se na rozhodný postup proti nevládním organizacím financovaným ze zahraničí a označovaným za zahraniční agenty, nebo na kauzu provokativní punkrockové kapely Pussy Riot, potom lze uplynulých dvanáct měsíců chápat rovněž jako jistý obrat směrem ke konzervatismu. S tím souhlasí také Muchin, ovšem nikoliv proto, že tím vším chce Putin ukázat, kdo je v Rusku doopravdy pánem. Podle politologa totiž prezident nechal spíš jen velmi jemně „přestřelit“ takzvané siloviky nebo pravoslavnou církev, aby se následně mohl předvést v roli arbitra s patentem na pravdu, a posílit tak své pozice ve společnosti.

Putinovi je jasné, že Rusko je příliš velké na to, aby bylo možné vše a všechny kontrolovat„To totiž mnohým imponuje. Kromě toho je Putinovi jasné také to, že Rusko je příliš velké na to, aby bylo možné vše a všechny kontrolovat. On místo toho jako pravý surfař brázdí vlny, čímž si získává uznání,“ podtrhuje Alexej Muchin při rozboru situace z hlediska techniky moci, přičemž uznává, že z jiného úhlu pohledu se to všechno může jevit jako čirý populismus.

A když už jsme u populismu, jeho markantnějším projevem je fakt, že má prezident při každém svém kroku i nadále na zřeteli sociální stabilitu, což potvrzují rovněž jeho výraznější projevy. To vše ovšem neznamená, že by ustoupila do pozadí tolik zmiňovaná modernizace. Naopak! Jak Muchin zdůrazňuje, obrysy Ruska 21. století už se moci podařilo načrtnout, v tomto ohledu je nutná maximálně korekce.

Jinou otázkou je podle něj to, že globální krize trvá již pět let a nevyhnula se ani Rusku. Spojené státy se navíc snaží svalit její negativní důsledky na jiné, což ve výsledku způsobuje politickou nejistotu. „Nyní je třeba najít odpovídající mechanismy k jejímu překonání,“ podotýká Muchin s tím, že tu nejde pouze o interní řešení, ale také o to, ubránit se přesouvání negativních důsledků. „V devadesátých letech to ještě šlo, teď už se však Rusko staví na odpor, což Ameriku vyloženě znervózňuje,“ prohlašuje s poukazem na přijetí zákona o nevládních organizacích. A jak dodává, Putin tím dal rovněž najevo, že míní chránit ruské zájmy a nepodléhat vnějším tlakům.

zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.