Visegrád potřebujeme i po našem vstupu do Evropské unie

Spolupráce ve Visegrádské skupině se Česku několikrát vyplatila, říká v rozhovoru Alexandr Vondra, který stál jako poradce prezidenta Václava Havla u jejího zrodu 15. února 1991. Podle něho bez spolupráce Česka, Maďarska, Polska a Slovenska nelze zajistit bezpečnost našeho regionu.

Marek Hudema 28.2.2021

Václav Havel a Alexandr Vondra foto: mocr.army.cz

Václav Havel a Alexandr Vondra

Alexandr Vondra, který stál jako poradce prezidenta Václava Havla u zrodu Visegrádské skupiny 15. února 1991, v rozhovoru říká: „Myšlenka Visegrádu, tedy středoevropské spolupráce, vznikla v okruhu lidí prezidenta Václava Havla. V té době se hroutilo blokové uspořádání světa a vládla obava, že ve střední Evropě vznikne geopolitické vakuum. Nebylo jasné, jestli Západ bude připraven se střední a východní Evropě otevřít, ani jaký bude vývoj v ještě existujícím Sovětském svazu.“

LIDOVÉ NOVINY: Začněme historicky. Kde se vzala myšlenka visegrádské skupiny a co bylo jejím původním cílem?

VONDRA: Myšlenka Visegrádu, tedy středoevropské spolupráce, vznikla v okruhu lidí prezidenta Václava Havla. V té době se hroutilo blokové uspořádání světa a vládla obava, že ve střední Evropě vznikne geopolitické vakuum. Nebylo jasné, jestli Západ bude připraven se střední a východní Evropě otevřít, ani jaký bude vývoj v ještě existujícím Sovětském svazu.A puč v SSSR v létě 1991, kdy se vzbouřenci pokusili zbavit Michaila Gorbačova a vrátit se k tvrdému komunistickému režimu, dal těmto obavám za pravdu.

S rozdělením střední Evropy mělo Československo zkušenosti mezi světovými válkami. A také jsme chtěli využít nové politické zkušenosti, že v nových svobodných poměrech se vyplácí postupovat společně při odbourávání komunismu. Například při spolupráci disidentů z Polska a Československa.

Zároveň jsme měli strach, aby některé větší země nezačaly středoevropské státy stavět proti sobě. S rozdělením střední Evropy mělo Československo zkušenosti mezi světovými válkami. A také jsme chtěli využít nové politické zkušenosti, že v nových svobodných poměrech se vyplácí postupovat společně při odbourávání komunismu. Například při spolupráci disidentů z Polska a Československa.

LIDOVÉ NOVINY: Vznikaly nějaké potíže?

VONDRA: Problémem bylo, že Poláci nechali jako prezidenta komunistu Wojciecha Jaruzelského, který kdysi vyhlásil v Polsku výjimečný stav a zavedl vládu vojáků, aby zachránil komunismus. Představa, že by nějakou iniciativu dával s Havlem dohromady Jaruzelski, byla nepřijatelná.

Výsledkem bylo, že na Havlův podnět byla svolána schůzka do Bratislavy. Nebyla na úrovni hlav států, byli tam ministři zahraničí, ale také další politici, spisovatelé či historici. Bylo to velmi chaotické, ale vznikla tam základní myšlenka pozdějšího Visegrádu, který po volbách nového prezidenta v Polsku oficiálně vznikl v maďarském Visegrádu. Odtud i jméno visegrádská spolupráce.

LIDOVÉ NOVINY: Kdo vymyslel název?

Na Havlův podnět byla svolána schůzka do Bratislavy. Nebyla na úrovni hlav států, byli tam ministři zahraničí, ale také další politici, spisovatelé či historici. Bylo to velmi chaotické, ale vznikla tam základní myšlenka pozdějšího Visegrádu, který po volbách nového prezidenta v Polsku oficiálně vznikl v maďarském Visegrádu. Odtud i jméno visegrádská spolupráce.

VONDRA: Géza Jezsenszky, tehdejší maďarský ministr zahraničních věcí. Chtěl odkázat na schůzku českého krále Jana Lucemburského, uherského krále Roberta z Anjou a polského krále Kazimíra III. ve Visegrádu. Tehdy se ve střední Evropě odehrávaly dynastické změny a schůzka měla určitým způsobem zafixovat poměry v této části světa. Jejím cílem bylo také odklonit obchod od Vídně do těchto zemí, získat větší podíl na mezinárodním obchodě. Takže určitá podobnost se situací na začátku devadesátých let byla.

LIDOVÉ NOVINY: Poláci a Maďaři s tím hned souhlasili, nebo měl někdo námitky?

VONDRA: Společný étos překonal staré spory, především všichni měli obavu z Ruska. Na tuto iniciativu se trochu nevraživě dívali Němci a Italové, protože Itálie se na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století jako potenciální mocnost pokoušela organizovat prostor mezi Německem a Ruskem. Snahy vedl italský ministr zahraničí Gianni de Michelis, který vytvořil dunajskou spolupráci Itálie, Rakouska, Maďarska a Jugoslávie, do níž se pod vedením ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera později přihlásilo i Československo.

Vnitřně to ale bylo problematické uskupení. Byla tam rozpadající se Jugoslávie, Itálie, která je oproti ostatním velkou zemí a sledovala své zájmy, naopak tam chybělo Polsko, aby svou vahou nekonkurovalo Itálii. Nakonec se nám, tedy lidem okolo prezidenta Havla, podařilo prosadit vstup Polska, čímž to přestalo být zajímavé pro Italy.

Společný étos překonal staré spory, především všichni měli obavu z Ruska. Na tuto iniciativu se trochu nevraživě dívali Němci a Italové, protože Itálie se na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století jako potenciální mocnost pokoušela organizovat prostor mezi Německem a Ruskem.

Pozůstatkem této iniciativy je dnes Středoevropská iniciativa, kde je dnes mnohem více zemí. Český premiér Václav Klaus se později zasloužil, že Středoevropská iniciativa vytvořila zónu volného obchodu, a to ještě před naším vstupem do Evropské unie. Bylo to cenné ekonomicky, zároveň ale to pozbylo jakéhokoli geopolitického významu.

LIDOVÉ NOVINY: Pomohl Visegrád při našem vstupu do Severoatlantická aliance a Evropské unie?

VONDRA: Pomohl, to byl první velký úkol Visegrádu. Jeho členské země společně přiměly USA ke slibu, že nám otevřou možnost členství v NATO. Celou věc urychlil puč v Moskvě, který byl pokusem odstranit Gorbačova. Havel tehdy vyslal mne a Michaela Žantovského na jednání s Poláky do Tater, kde jsme začali vytvářet deklaraci Visegrádu, jež požadovala otevření NATO a bezpečnostní záruky pro středoevropské země. To byl rok 1991.

Společně jsme postupovali až do vstupu do Severoatlantické aliance a schválení tohoto kroku americkým Kongresem. Polsko nabídlo svůj strategický význam, my hodnotový rámec prostřednictvím životního příběhu prezidenta Václava Havla, Maďaři dodali základnu v Taszáru, kterou NATO využívalo pro své snahy zastavit války na Balkáně. Fungovalo to a přesvědčilo nejen Američany, ale ve výsledku i Angličany, Francouze a Němce.

LIDOVÉ NOVINY: Do NATO jsme vstoupili v roce 1999, ale už pár let nato si tehdejší český prezident Václav Klaus stěžoval, že Visegrád nestojí za moc a že pokud tam chceme něco dělat, máme to dělat pořádně. Začal pak Visegrád umírat, zejména po vstupu Česka do EU?

Český premiér Václav Klaus se později zasloužil, že Středoevropská iniciativa vytvořila zónu volného obchodu, a to ještě před naším vstupem do Evropské unie. Bylo to cenné ekonomicky, zároveň ale to pozbylo jakéhokoli geopolitického významu.

VONDRA: Václav Klaus byl skeptický k většině kolektivních akcí s geopolitickým základem už od poloviny devadesátých let. Bezpečnostní záležitosti měl tendenci podceňovat. Visegrád byl nadále důležitý, byť nehrál natolik zásadní roli třeba při rozšiřování EU. Měl ale vliv při dalším rozšiřováním NATO, kdy se do něj dostaly baltské země.

Visegrád se za jejich členství zasazoval, i když v USA někteří nechtěli dělat nic, především nedráždit Rusko a počkat, co udělá. Byla to špatná myšlenka, jak jsme viděli, když Rusko obsadilo ukrajinský Krym. A Visegrád potřebujeme i po našem vstupu do EU. Minimálně dvakrát ukázal nesmírný užitek.

LIDOVÉ NOVINY: Kdy to bylo? Není Visegrád v EU brán spíš jako spolek potížistů a negativistů protestující proti uprchlíkům či zelenému údělu?

VONDRA: Něco takového odmítám. Visegrád poprvé ukázal důležitost v letech 2006 až 2008, kdy se v Evropě debatovalo o energetice. Západoevropské země měly zájem, aby plynovody a ropovody fungovaly ve směru východ–západ, tedy aby tyto státy mohly dovážet energetické suroviny a umísťovat své zboží na východoevropský trh. Úplně však ignorovaly propojení sever–jih, což je pro země ve střední a východní Evropě klíčová bezpečnostní pojistka.

Společně jsme postupovali až do vstupu do Severoatlantické aliance a schválení tohoto kroku americkým Kongresem. Polsko nabídlo svůj strategický význam, my hodnotový rámec prostřednictvím životního příběhu prezidenta Václava Havla, Maďaři dodali základnu v Taszáru, kterou NATO využívalo pro své snahy zastavit války na Balkáně. Fungovalo to a přesvědčilo nejen Američany, ale ve výsledku i Angličany, Francouze a Němce.

Visegrád donutil do propojení sever–jih EU investovat, a proto nejsme tolik závislí na Rusku a jeho surovinách. A pak Visegrád má velký význam v evropských debatách o migraci. Byl to zdvižený varovný prst vůči Německu a představám, že uprchlickou vlnu bez potíží absorbujeme. Všichni nám nakonec dali za pravdu, vlastně i většina Němců. A Švédsko změnilo svou imigrační politiku.

LIDOVÉ NOVINY: Švédsko změnilo imigrační politiku kvůli Visegrádu?

VONDRA: Muselo to začít řešit. EU opustila kvóty na rozdělení imigrantů uvnitř unie.

LIDOVÉ NOVINY: Vždyť rozhodnutí o kvótách vypršelo, protože bylo přijaté jen na omezenou dobu….

VONDRA: Vypršelo, protože jsme je odmítli plnit. Většina zemí uznala, že je to nesmysl, a alternativou se stalo zastavit uprchlíky na hranicích. Byl to zásadní příspěvek Visegrádu ke konci „vítací kultury“, která by jinak rozložila Evropu.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká je budoucnost Visegrádu? Část velkých plánů třeba v oblasti vyzbrojování se neuskutečnila a kritici namítají, že Česká republika už ve skupině neprosazuje své zájmy, protože ji ovládli spíše Maďaři a pak Poláci.

VONDRA: Jsou to jen řeči lidí, kterým vadí způsob maďarského či polského konzervatismu. Byl jsem u tvorby české zahraniční politiky od devadesátých let a tehdy jsme prosadili, že pokud tady má být klid a stabilita, musíme, obrazně řečeno, jíst u stolu, který má tři stabilní nohy: atlantickou, evropskou a sousedskou, kam patří i Visegrád. Bez toho to nejde.

Počet příspěvků: 2, poslední 1.3.2021 02:24 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.