Visegrád a svatý Vojtěch: Především duchovní a intelektuální projekt

Při příležitosti 30. výročí založení Visegrádské skupiny se arcibiskup pražský a primas český Dominik kardinál Duka OP zamýšlí nad rolí tohoto uskupení ve střední Evropě a připomíná i historické události a souvislosti a svatého Vojtěcha.

Svatý Vojtěch | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Svatý Vojtěch | foto: cirkev.cz
Svatý Vojtěch

Visegrád nám připomíná památná místa, která nalezneme na mapě střední Evropy. Zcela jistě nás napadne, že vedle Visegrádů či Vyšehradů můžeme hledat na mapě i Velehrady či Veligrady, což jsou slovanské názvy, které označují sídliště hrající důležitou roli v historii středoevropských zemí.

Tedy vedle maďarského Visegrádu, který leží na pravé straně Dunaje a tyčí se jako mohutný středověký hrad, máme i pražský Vyšehrad, jenž se se svými dějinami tyčí nad Vltavou, a také i v Bosně a Hercegovině bychom nalezli Višegrad, který je na spojnici mezi městy Užice a Sarajevo. Rovněž se rozkládá nad vodním tokem.

Svatovojtěšská misie

Maďarský Visegrád vstoupil do dějin především jako místo setkání panovníků českého krále Jana Lucemburského (1206–1346), uherského krále Karla I. Roberta z Anjou (1288–1342) a polského krále Kazimíra III. Velikého (1310–1370). Stejně jako jsme jmenovali panovníky visegrádského královského setkání ve 14. století, nesmíme opomenout roli uherského krále svatého Štěpána (975–1038).

Pro nás v současnosti Visegrád hraje roli jako symbol uskupení čtyř států, které se z původních tří království rozrostly do čtveřice republik – České, Polské, Maďarské a Slovenské. Historicky můžeme hovořit, že jde o prostor svatovojtěšské misie.

Ten dokázal svou zemi plně integrovat do tehdejšího uspořádání Evropy, proto jeho království mohlo hrát důležitou roli antemurale christianorum, obrannou linii křesťanství před Osmanskou říší. Pro nás v současnosti však Visegrád hraje roli jako symbol uskupení čtyř států, které se z původních tří království rozrostly do čtveřice republik – České, Polské, Maďarské a Slovenské. Historicky můžeme hovořit, že jde o prostor svatovojtěšské misie.

Pražský biskup svatý Vojtěch (956–997) totiž patřil ke spoluautorům vize Evropy, která se tvořila na základě rozprav mezi císařem Otou III. (980–1002), remešským kanovníkem Gerbertem z Aurillacu – pozdějším papežem Silvestrem II. (946–1003) – a polským panovníkem Měškem I. (asi 935–992). Konečnou formu tato vize dostala v Hnězdně na přelomu 1. a 2. tisíciletí, a to již u hrobu svatého Vojtěcha, státního patrona Polska i Maďarska.

Mohl jím být i u nás, ale na českém území přenechal tuto roli svatému Václavovi (907–935), jenž nastoupil do role prvního patrona země po jejím dosavadním ochránci svatém Vítovi (okolo 297–asi 303), který úzce spojoval Prahu s Magdeburgem. Shodou okolností byl Magdeburg místem, kde svatý Vojtěch získal své jedinečné vzdělání a rozměr Evropana respektujícího typickou regionální svébytnost obyvatel Evropy.

Směřování do budoucnosti

To bylo po pádu komunismu rozhodujícím momentem pro volbu Visegrádu s patronací svatého Vojtěcha, duchovního zastánce středoevropského regionu, a můžeme říci, že se díky prezidentu Václavu Havlovi podařilo středu Evropy vdechnout duši bez nacionalismu a bez mocenských požadavků. Visegrád je především duchovním a intelektuálním projektem, který nechce panovat, ale usměrňovat a spolupracovat.

V současné době nejen koronavirové krize, ale hluboké politické a kulturní anarchie a při ztrátě vizí a perspektiv se Visegrád a racionální spolupráce čtyřky mohou stát výzvou ke směřování do budoucnosti

Jde mu o rozvoj zemí, jež se vysvobodily ze jha sovětského komunistického impéria, ovládaného bezduchými principy síly a policejní mocí a utlačující náboženský i intelektuální život. Toto rozhodnutí Václava Havla se promítlo také i do založení Nadace Vize 97, jež svatého Vojtěcha připomíná nejen svým názvem odkazujícím k tisíciletému výročí zavraždění tohoto světce, ale i symbolem biskupské berly jako vlády ducha, předávané v Praze vybraným laureátům.

Především pro Českou republiku vstup do Visegrádu znamenal skutečnou cestu k nalézání duchovní identity, která znamená vítězství osobnosti nad kolektivismem a bezuzdným, sobeckým individualismem. Myslím, že v současné době nejen koronavirové krize, ale hluboké politické a kulturní anarchie a při ztrátě vizí a perspektiv se Visegrád a racionální spolupráce čtyřky mohou stát výzvou ke směřování do budoucnosti.

M. Vlasák 13:06 28.2.2021

Počet příspěvků: 1, poslední 28.2.2021 01:06 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.