Virtuální Usáma a Hájek, který to schytal

Jak rozumět mediálnímu obrazu smrti nejhledanějšího světového teroristy.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁPOZICEČeská pozice

Ambicí tohoto textu není poskytnout hotové odpovědi, a už vůbec ne takové, které by konvenovaly většinovému náhledu na příběh o zabití Usámy bin Ládina. Bezpečnostní expert ČESKÉ POZICE Jan Schneider se pohybuje v hájemství otázek, které jsou hodny nepředpojatého uvažování.

Realitu (v moderním slova smyslu) lze chápat jako výslednici událostí samých a jejich mediálního vyznění. Ale zároveň: Chce-li kdo adekvátně reagovat na zakládající události, nesmí se spokojit pouze s analýzou jejich mediálního vyznění. To se často odpoutá od původních událostí a vytváří realitu virtuální.

Lom světelných paprsků je dobrou ilustrací tohoto jevu. Kam zamířit, chceme-li trefit ponořenou část hole? Podobně se lze ptát v situaci celosvětového protiteroristického snažení: oslabíme zdroje a příčiny terorismu, budeme-li útočit na cíle podle jejich mediálního vyznění?

Velmi brzo se ukazuje, že smrt vyhlašovaná za úspěch v boji proti terorismu neznamená snížení teroristických hrozeb

K tomuto zkreslení došlo v případě Usámy bin Ládina. Velmi brzo se ukazuje, že jeho smrt, vyhlašovaná za úspěch v boji proti terorismu, neznamená snížení teroristických hrozeb. (To by ostatně mělo nepříznivé účetní dopady na bezpečnostní byznys, jedno z nejmocněji se rozvíjejících odvětví.) Talibán již krvavě zareagoval, al-Kájda hrozí. Teroristé jsou povzbuzeni, protože reálně nebyli zasaženi, pouze řádně vydrážděni.

Je tato situace výsledkem chybného odhadu ve stylu zdánlivě zalomené zanořené hole? Pak by se jednalo o nebetyčnou nekompetentnost analytiků. Bylo-li povzbuzení terorismu úmyslné, kvůli byznysu, pak jde o zločin.

Dvojí realita

Bývalý ministr Pavel Bratinka říkával: „Když čtu noviny, nesmím zapomenout, že právě a jenom čtu noviny.“ Banalita pouze zdánlivá. Přesně v tom smyslu se hradní vicekancléř Petr Hájek v interview pro Českou televizi dotkl problému velmi simplifikovaně vnímané „mediální story bin Ládin“, jejíž podstatou již nejsou původní události. V příběhu jsou použity pouze mediálně přitažlivé původní reálie, avšak pohádkově interpretované ve stylu souboje čistého dobra a absolutního zla.

Smrtí padoucha, hlavní postavy této mediální story, se však podle Hájka skutečnost nemění. Tedy alespoň ne pro toho, kdo ještě dokáže oddělit realitu od zdánlivě skutečné („virtuální“) reality, což je zřejmě kořen celého nedorozumění. Přesně tohle mělo pro bin Ládina fatální dopad. Byly proti němu reálně vyvozeny důsledky jeho mediálního obrazu. Každý si jistě přeje být posuzován podle toho, co udělal či neudělal – a nikoliv podle toho, co je o něm „všeobecně známo“.

Sedmým přikázáním je „zákaz selhat při hledání spravedlnosti“, ústící v povinnost ustanovit soudy k řešení sporů

Několik tenkých milimetrů velmi křehké civilizační vrstvy, která zdobí lidstvo, spočívá mimo jiné na takzvaných sedmi noachitských přikázáních, na něž se odvolává i legislativa Spojených států amerických. Sedmým přikázáním je „zákaz selhat při hledání spravedlnosti“, ústící v povinnost ustanovit soudy k řešení sporů. Toto přikázání bylo v případě bin Ládina ignorováno. Proto je smutné čtení vývodů druhdy renomovaných publicistů, že „mazat se před soudem“ s „globálním proklatcem“ by trvalo příliš dlouho a že jeho zabití bylo přímo „znamenité“. Člověk snad až závidí, jak bezproblémově mají někteří lidé jasno. Ne tak Hájek – a také to pěkně schytal.

Tři verze

Podívejme se nyní, jak pružně se vyvíjí ona mediální story. Komando SEAL se na prvního máje slanilo na bin Ládinův příbytek v pákistánském Abbottábádu. Podle první verze kladl bin Ládin ozbrojený odpor a používal ženu jako živý štít. Vojáci ho proto nemohli zajmout a museli oba zastřelit.

Podle druhé verze Bílého domu byla ta první „příliš chvatná“, takže ji neustále přepracovávali, až museli připustit, že bin Ládin nebyl ozbrojen a nepoužil svou ženu jako živý štít. V druhé verzi  žena obživla, vyvázla pouze s průstřelem nohy. Usáma tolik štěstí ani v přepracované verzi neměl.

Podle třetí verze už dokonce nikdo v hlavním objektu nebyl ozbrojen! Komando zaútočilo nejprve na vedlejší budovu. Dejme tomu, že to nebylo způsobeno chybnou taktikou, ale havárií vrtulníku, na jehož palubě bylo komando, které mělo zaútočit na hlavní budovu. A že z nějakého důvodu nebylo možné těmto okolnostem přizpůsobit taktiku zásahu. Došlo však ke střelbě, která jistě musela být slyšet i v hlavním objektu, kde pobýval Usáma. Komando se tam vydalo až po chvíli a postupovalo po schodech vzhůru. V jednu chvíli vystřelilo i po Usámovi, který se schoval do místnosti v patře.

Od propuknutí střelby ve vedlejším objektu až do okamžiku, kdy komando vniklo do místnosti, měl Usáma čas připravit se na ozbrojený odpor. Nestalo se tak, přesto však byl zastřelen. Podle oficiální verze údajně „v sebeobraně“! Prý učinil podezřelý pohyb, takže musel být zlikvidován, protože prý stále nebylo jasné, zda není ozbrojen.

Paralely

Scéna připomíná seriál South Park. V jednom jeho díle lovci „vyřešili“ zákaz lovu tím, že po spatření stojící zvěře jeden zvolal „řítí se přímo na nás!“ a druhý lovec v „sebeobraně“ zvíře zastřelil.

Podobně dopadali i cvičenci v jednom skeči Monty Python Flying Circus, kteří byli cvičitelem „v sebeobraně“ stříleni poté, co uposlechli pokynu zaútočit na něj tu rybízem, tu banánem, tu jiným ovocem.

Pozor na interpretace

Bin Ládin nebyl ozbrojen a byl zlikvidován možná proto, aby nemohl mluvit, možná aby se nemohl hájit, a možná dokonce, aby nemohl říci pravdu. Že kousek pravdy by mohl mít, signalizují právě washingtonské interpretace dějů, intelektuálně velmi poddimenzované. Nyní bude Bílý dům podle libosti zveřejňovat a komentovat dokumenty nalezené v Usámově příbytku. To se dělá třeba tak, že když něco drhne, pustí se video bez zvuku (nebo zvuk bez videa). Například interpretovat Usámu, sledujícího zprávy zmiňující jeho osobu jako posedlost sebou samým, to je opravdu příliš! Americký prezident, abychom nechodili příliš daleko, se jistě ničeho takového nedopouští, jeho vlastní mediální obraz ho jistě nezajímá...

Zdroje a telepatie

Podle třetí verze popisu zásahu, jak nám ho poskytl Bílý dům, byli prvními dvěma zastřelenými dva kurýři, kteří Američany údajně přivedli na stopu Usáma. To je extrémně zajímavá informace! Jak se ubránit myšlence, že mohlo jít o cílenou
likvidaci „zdrojů informací“, respektive osob, které takto byly označeny. Zajímavé by to bylo zejména tehdy, pokud by skutečným zdrojem informací o místě pobytu bin Ládina byl někdo úplně jiný (co takhle Usámův nejbližší spolupracovník Ajmán Zavahrí?), nebo něco úplně jiného (například technické prostředky). Likvidací údajných zdrojů tato zásluha zůstala navždy přičtena právě jim a skutečný zdroj informací může být účinně ochráněn. Důležitou okolností je, že ani jeden ze „zdrojů“ podle Bílého domu nebyl ozbrojen!

Bez spojení není velení, zní stará poučka. To jsou pak ale Američané v pěkné kaši, že tak intenzivní spojení neodhalili!

O prvních výsledcích analýz „nalezených materiálů“ informovali Američané již v uplynulých dnech. Bin Ládin podle nich až do svého konce hrál významnou roli při plánování a řízení útoků Al-Kájdy. Avšak bez spojení není velení, jak zní stará poučka. To jsou pak ale Američané v pěkné kaši, že tak intenzivní spojení neodhalili! Jakými fígly tedy udržoval Usáma spojení? Nač je celá ta americká vojenská satelitní a kdovíjaká mašinérie? Používal Usáma jako za starých dobrých časů kurýry? Na co jsou pak vynakládány miliardy, když se jejich efekt dá efektivně obejít takto primitivně?

Varianta telepatického spojení je nadsazenou, ale velmi užitečnou provokací. Lze se totiž oprávněně domnívat, že něco vzdáleně připomínajícího telepatii opravdu existuje. V případě al-Kajdy nikdy nešlo o celosvětovou organizaci, ale o volně až vzdáleně propojené „fan-kluby“, které sdílené idoly oslavují a myšlenky realizují po svém. Proto nějaké zachytitelné spojení ani nemuselo existovat. Na druhou stranu, z takovéhoto ideového napojení je velmi obtížné vyvozovat konkrétní trestní odpovědnost.

Konspirační teorie v praxi

A co když je ta celá mediální story dokonce lživá? Co když byl Usáma už jen mrtvý brouk, a kdyby zůstal živ, jen by se to potvrdilo? Co když jde o snahu podložit virtuální protiteroristický úspěch postupně uvolňovanými „nalezenými“ dokumenty, a tak prodlužovat dobu jeho propagandistického využití? Aniž by byla možnost se do těch dokumentů z Abbottábádu podívat a přesvědčit se, co u Usámy bylo opravdu nalezeno, a co nikoliv? Kdo si v této poměrně hysterické atmosféře dovolí zpochybnit autenticitu Usámova rukopisu, korektně vyložit kontext jeho „poznámek“? Nota bene, když onen archív v jeho celistvosti nikdo nestranný nemá k dispozici?

Mnoho z těch, kteří se kdy odvážili zpochybňovat závěry státních bezpečnostních struktur, byli ztrapňováni poukazem na to, že se zabývají „konspiračními teoriemi“. Toto klišé je oblíbeným obranným inkoustem, vypouštěným právě zpravodajskými chobotnicemi, jejichž informační bluffování je v době internetu oproti minulosti nesmírně ztíženo. Proto je nutno zdůraznit, že kromě konspiračních teorií existuje velký prostor pro reálné bádání. Je jím konspirační praxe.

Důvody pro toto tvrzení jsou zřejmé: po světě běhá statisíce zpravodajských důstojníků a na jejich činnost jsou vydávány záviděníhodné prostředky. Přestože jsou cvičeni k balamucení kohokoliv, zřejmě se jim nebude dařit trvale své chlebodárce uspokojovat pouhým předstíráním činnosti. A tak lze uzavřít, že alespoň zčásti vyvíjejí utajovanou činnost, za niž jsou placeni. Toto tedy není konspirační teorie, to je praxe, jejíž detaily a výsledky stojí za zkoumání.

Usáma stále živý?

Již z cvičných důvodů není od věci podrobit skeptickému zkoumání vše, co je všeobecně bezrozporně „vnímáno“

Proto není od věci – již z cvičných důvodů – podrobit skeptickému zkoumání vše, co je všeobecně bezrozporně „vnímáno“. Například fakt, že Usáma je mrtev, lze zkusmo posoudit z hlediska procedury, kdy chce třeba manželka nechat prohlásit manžela za mrtvého a důkazy soudu překládá ona, coby potenciálně profitující strana. Tvrdí, že viděla, jak byl manžel zabit a vhozen do moře, a k tomu ještě dodá vzorky manželovy DNA. To je soubor tvrzení, který může přesvědčit již předem přesvědčené, nikoli však soud.

V Usámově případě se postupně přihlašují další, podobně validní svědci, z nichž se však klubou další potenciálně profitující osoby. Dědiců je stále více, a z nejnečekanějších stran. Zkoumáním jejich motivů pak zjistíme to, co bylo předmětem této úvahy.

Je nutné, aby kompetentní lidé rychle vystřízlivěli z mediálního poblouznění snadnou manipulovatelností „usámovskou legendou“ a rychle se začali zabývat skutečnými kořeny terorismu, jakkoliv mediálně neprodejnými. A kdo jsou ti kompetentní? Ti, kteří jsou placeni občany svých zemí, nikoliv zbrojařsko bezpečnostním byznysem.