Vezme si Jiří Paroubek ponaučení z historie?

NSDAP a nově vznikající strana Jiřího Paroubka LEV 21 mají společného předka: Českou stranu národně sociální založenou v roce 1898.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, ČTKČeská pozice

V dokumentu Ideové a programové zásady národních socialistů se uvádí:

„Národní socialismus není zdaleka jenom a dokonce ani především běžnou politickou stranou. Jeho význam je mnohem větší a historie a historické kořeny delší, než jeho politický rozměr. Jde o národotvornou ideu s hlubokým sociálním, mravním a náboženským obsahem, jejíž počátky lze nalézt již v době husitské.“

V tomto historickém kontextu pak vzniká zajímavá otázka: Co má společného Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) a nově vznikající strana Jiřího Paroubka Národní socialisté – levice 21. století (LEV 21)? Na první pohled by se sice mohlo zdát, že nic. Ale jednu věc přece jen ano.

Obě jsou do určité míry pokračovatelkami Strany národních dělníků, jež vznikla v roce 1897 odštěpením národnostně orientované části od do té doby převážně jednotného českého dělnického hnutí, tedy sociální demokracie. Tato Strana národních dělníků se pak na svém prvním sjezdu v roce 1898 přejmenovala na Národně sociální stranu v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Horních a Dolních Rakousích neboli na Českou stranu národně sociální.

Neustálá změna názvu

Hlavními představiteli této strany se stali Václav Klofáč, jenž byl na sjezdu zvolen předsedou, Jiří Stříbrný a Emil Franke. Skupina, jež se okolo nich vytvořila, odmítla internacionální směřování tehdejších českých sociálních demokratů a zaměřila se na propojení národního uvědomění a socialismu. Příznačné pro název této strany je, že z ní zmizel pojem dělnická.

Od té doby několikrát změnila název: Česká strana socialistická(1918), Československá strana socialistická (1918–1926), Československá strana národně socialistická (1926–1938, 1945–1948), Československá strana socialistická (1948–1993), Liberální strana národně sociální (1993–1996), Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (1996–1997) a Česká strana národně sociální (od 1997). Vzhledem ke konkurzu na majetek České strany národně sociální založila v roce 2005 část členů novou politickou stranu – Českou stranu národně socialistickou 2005 (ČSNS 2005).

Současnou Paroubkovu fúzi stran lze považovat za pokračování hrátek s přejmenováváním původního názvu Česká strana národně sociální

S ní chce Jiří Paroubek fúzovat a následně vytvořit novou stranu LEV 21. Z výše uvedeného programového dokumentu národních socialistů zveřejněného na webové stránce Vaše věc a podepsaného Paroubkovým spolupracovníkem Jaroslavem Andresem je zřejmé, že jeho nová strana se k odkazu této, původně České strany národně sociální, hlásí, zejména k husitské tradici.

Členem této strany, ale se změněným názvem na Československá strana socialistická, se stal v roce 1923 tehdejší ministr zahraničí a později i československý prezident Edvard Beneš.

V roce 1926 sjezd strany přijal nový název – Československá strana národně socialistická – a rozhodl i spor mezi předsedou Klofáčem (demokratický proud) a Stříbrným (fašistický proud) ve prospěch Klofáče a jeho spojenců, zejména Beneše. Stříbrný a jeho stoupenci byli ze strany vyloučeni. Současnou Paroubkovu fúzi stran lze tedy považovat za pokračování hrátek s přejmenováváním původního názvu Česká strana národně sociální.

Mussoliniho husitská stopa

V souvislosti s přihlášením se Jaroslava Andrese v dokumentu Ideové a programové zásady národních socialistů k husitské tradici je třeba připomenout málo zmiňovaný fakt, že ideje a cíle táboritského hnutí značně ovlivnily v mládí pozdějšího italského diktátora Benita Mussoliniho. Evidentně natolik, že v roce 1913, za svého socialistického období, napsal pojednán: Giovanni Hus, il Veridico (Jan Hus, hlasatel pravdy). Jeden za základů italského fašismu tvoří masové lidové hnutí výrazně levicového charakteru, které ovlivnilo německý nacionální socialismus.

Od DAP k DNSAP

Podobnými změnami názvů jako Česká strana národně sociální prošla i sudetoněmecká Německá dělnická strana (DAP), než se z ní nakonec stala Národně socialistická německá dělnická strana (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP). Politická strana DAP byla založena v listopadu 1903 v Ústí nad Labem, prozatímně s názvem Německá dělnická strana v Rakousku, přičemž do značné míry šlo o reakci na vznik České strany národně sociální.

Po necelém roce pak přijala již jako Německá dělnická strana na prvním sjezdu strany v Trutnově program, v němž se mimo jiné uvádí: „Jsme svobodomyslná národní strana, která ze všech svých sil bojuje proti reakci, feudálním, klerikálním a kapitalistickým privilegiím i proti všem cizím vlivům.“ V tom se příliš nelišila od svého českého protějšku.

Rudolf Jung přesvědčil Adolfa Hitlera, aby si vzal za vzor sudetoněmeckou Německou národně socialistickou stranu dělnickou a nepatně pozměnil její název

Významnými členy této strany byli Hans Krebs, Hans Knirsch a železniční inženýr Rudolf Jung, který byl za trest přeložen z Vídně do Čech. A tito tři muži byli jedněmi z mála původních národních socialistů, kteří po roce 1933, kdy se nacisté dostali v Německu k moci, zůstali členy NSDAP.

Knirsch, který pocházel z Moravy, v roce 1904 usiloval o to, aby DAP změnila název buď na Německou sociální dělnickou stranu, nebo na Národně socialistickou německou dělnickou stranu. Nepodařilo se mu však tuto změnu prosadit. Odmítly ji sudetoněmecké skupiny z Čech, protože se obávaly, že by mohly být obviněny z napodobování České strany národně sociální.

V následujících letech se o podobnou změnu několikrát pokusily sudetoněmecké skupiny z Moravy, ale pokaždé neúspěšně. V dubnu 1918 byla na schůzi grémia strany v Ústí nad Labem navržena znovu, ale schválena nebyla. O měsíc později na sjezdu ve Vídni se ji však konečně podařilo prosadit. DAP změnila název na Německou národně socialistickou stranu dělnickou (DNSAP). V té době byl Adolf Hitler stále na frontě první světové války.

Pouhá záměna písmen

V DNSAP velmi aktivně působili Knirsch, Krebs a Jung, který však musel kvůli své činnosti uprchnout do Německa. Na začátku roku 1918 vznikl v Brémách Svobodný výbor pro německé dělníky za mír, na jehož založení se měla podílet i DNSAP. V březnu pak Anton Drexler založil pobočku tohoto výboru v Mnichově, jež 5. ledna 1919 změnila název na Německou dělnickou stranu (další DAP) v návaznosti na stranu založenou v Čechách v roce 1904. Drexler v ní měl stranickou legitimaci s číslem jedna, Hitler až číslo sedm.

Hitlerovi se však tento název nelíbil, a proto navrhl jeho změnu na Sociální revoluční stranu. A byl to uprchlík z Československa Jung, který ho přesvědčil, aby si vzal za vzor sudetoněmeckou Německou národně socialistickou stranu dělnickou (DNSAP) a nepatně pozměnil její název. Tím byla 24. února 1920 Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) na světě. Jung také poskytl nové straně téměř kompletně ideologii, jež vznikla v roce 1919 v Ústí nad Labem. Hitler do ní pouze doplnil několik zmatených myšlenek o zahraniční politice a Julius Streicher silně jedovatý antijudaismus.

Člověk může být liberálem, aniž by byl demokratem. A naopak být demokratem, aniž by byl liberálem.

Po sporu s Drexlerem složil Adolf Hitler 11. července 1921 svou funkci ve vedení strany a vymínil si, že pokud se má vrátit zpět do čela NSDAP, musejí být přiznané neomezené kompetence. Tím dosáhl toho, že byl ve stejném měsíci zvolen předsedou strany s přiznanými diktátorskými pravomocemi.

Zase v Ústeckém kraji

Z uvedeného vyplývají především dvě věci. Za prvé, že český národní socialismus nebyl a dosud není až natolik bezelstný, jak by se mohlo zdát. Za druhé, že v historii se sice nic neopakuje, ale tradiční způsoby jednání a zvyky není snadné eliminovat. To, že se dnes v severních Čechách, zejména v Ústeckém kraji, opakuje národnostní konflikt, tentokrát na rozdíl od sudetských Němců s cikány, proto nemusí být pouhá náhoda.

Jiří Paroubek se sice zastává sociálně vyloučených a členství v Evropské unii a NATO, možná by si však měl také uvědomit, že v kontinentální Evropě existuje sklon ztotožňovat demokracii s liberálními hodnotami. Platí však, že člověk může být liberálem, aniž by byl demokratem. A naopak být demokratem, aniž by byl liberálem. V Paroubkově případě bude zajímavé sledovat, kterým směrem se bude jeho národní socialismus ubírat. Pokud si vybere chybný směr, nebude mít na co se vymlouvat, protože varován byl. Neplatí to však pouze pro něho.

K tomu snad lze jen dodat, že by si měl národní socialismus dát pozor na nezamýšlené důsledky svého jednání. A vzít si ponaučení ze zmíněné historie.