Velká Británie: Turistický sen osobních bankrotářů

Oddlužení v jiném členském státě EU se dlužníkovi vyplatí, pokud tento proces trvá v jeho domovské zemi déle než v té, do níž se přestěhuje.

foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Projekt Evropská unie podal další důkaz složitosti integrace členských zemí s odlišným právním systémem. Spolupracovník ČESKÉ POZICE ve Velké Británii Martin Procházka se ptá: Věděli jste například, že osobní bankrot můžete vyhlásit v libovolné zemi EU?

Mechanismus oddlužení v jiné členské zemi EU s výjimkou Dánska je známý od roku 2002. Dlužník se přestěhuje do země, ve které jsou podmínky pro osobní bankrot příznivější než v jeho domovském státě. V cílové zemi se usadí a čeká, až ho místní úřady uznají za místního neboli rezidenta. Poté v této zemi vyhlásí osobní bankrot a stráví v ní dobu vymezenou rozsudkem o oddlužení. Takto očištěn, může se dlužník vrátit do své domovské země.

Tento postup se vyplatí dlužníkům z těch členských států EU, v nichž proces oddlužení trvá podstatně déle než v cílové zemi. Díky progresivní legislativě v této oblasti je často takovou zemí Velká Británie. Srovnání Irska a Británie je obzvlášť výrazné.

Irský případ O’Donnel

Zatímco v Irsku trvá oddlužení dvanáct let, v Británii se může odehrát během roku a zahrnovat i dluhy z podnikání, přičemž ke splácení se nepoužívají částky z dědictví a důchodů. Zákon byl motivován snadnějším návratem bankrotářů k podnikání. Britská společnost tím přiznává, že dluhy a bankrot jsou součástí podnikání a že nepovažuje za nutné vyřadit dlužníky z běžného života na dlouhou dobu.

Irové nejsou jediným národem, který vyžívá liberální podmínky k bankrotům ve Velké BritániiDeník Guardian nedávno na takový případ upozornil. Irský občan Brian O’Donnel se kromě své právní praxe věnoval nemovitostem. Během konjunktury využil nabídky levných hypoték od irských bank a získal několik kancelářských budov v Británii, USA, Švédsku a dalších zemích. Během finanční krize ale hodnota těchto nemovitostí poklesla a O’Donnel se rozhodl vyhlásit bankrot. Jeho banka totiž po něm vymáhá 75 milionů eur (zhruba dvě miliardy korun), které není schopný splatit. O’Donnelův případ je však netypický svou publicitou a faktem, že jde o dluhy z podnikání.

Irové nejsou jediným národem, který vyžívá liberální podmínky k bankrotům v Británii. Nedávno stejný postup doporučovala Němcům jedna z tamějších agentur. Němci sice mají sedmiletý splátkový kalendář, ale této možnosti využívali sporadicky. Mnohým se totiž nepodařilo přesvědčit britské soudy, že splnili nutnou podmínku k vyhlášení bankrotu – že se stali místními občany neboli rezidenty.

Středisko životních zájmů

Britský úřad Insolvency Service začal vyšetřovat podezřelé případy bankrotů. A dosáhl toho, že v některých případech soudy revokovaly svá rozhodnutí a bankroty zrušily. Ďábel se však, jak známo, skrývá v detailu. V tomto případě v naplnění takzvaného střediska životních zájmů, které je podle britských zákonů nutnou podmínkou k oddlužení.

Proces oddlužení se může v Británii protáhnout až na tři roky, nepočítaje v to komplikace se stěhováním a případnými změnami zaměstnání či škol pro partnera a dětiPři dokazování příslušnosti musí dlužník prokázat, že jeho středisko životních zájmů se nachází v cílové zemi. To je mnohem širší kontext než pouhé bydliště. V nové zemi by měl mít práci, rodinu či nejbližší příbuzné a mělo by to být místo, kam se běžně vrací. V případě pochybností mohou úřady zkoumat i to, kde dlužník tráví svátky, zda zrušil členství v golfovém klubu v původní zemi a založil nové v zemi cílové a další skutečnosti, které podle soudu mohou ukazovat na dlouhodobé úmysly žadatele.

Pro Iry je situace v Británii příznivá, protože v ní žije velká diaspora. Získat rodinné a přátelské vazby je pro ně relativně snadné. Anglický soud nepřekvapí, že někdo jménem Joyce nebo O’Neal vyhlašuje v Británii bankrot. U ostatních národností může být přesvědčování složitější. Otvírá se tato možnost i pro české občany?

A co čeští občané

V Česku zavedla institut oddlužení novela insolvenčního zákona, která jej umožňuje s účinností od 1. ledna 2008. Dlužník, který není podnikatelem, může podat návrh na prohlášení vlastní insolvence a zároveň požádat o řešení formou oddlužení. Pokud soud schválí oddlužení podle splátkového kalendáře, bude splácet část dluhu v pravidelných částkách pět let. Po tuto dobu musí pracovat a z výdělku mu zůstane pouze zákonem stanovené životní minimum. Také další příjmy, jako jsou dědictví nebo důchody, se použijí k umoření dluhu.

Čeští občané se však stejně jako lidé z ostatních členských států EU už před tímto datem mohli zbavit dluhů jiným způsobem – vyhlásit osobní bankrot v jiné zemi EU. Zdá se ale, že pro ně britská bankrotová turistika zatím není až natolik atraktivní. Příprava a stěhování zaberou nejméně čtvrt roku, a poté by dlužník měl v Británii žít nejméně půl roku, aby dokázal domovský status. Oddlužení trvá jeden rok a místní právníci doporučují strávit v zemi dalších devět měsíců, aby (teď už bývalý) dlužník potvrdil své dlouhodobé úmysly.

Proces oddlužení se tím může protáhnout až na tři roky, nepočítaje v to komplikace se stěhováním a případnými změnami zaměstnání či škol pro partnera a děti. Pro anglofily z řad dlužníků by to ovšem mohl dobrý způsob, jak spojit příjemné – dlouhodobý pobyt v Anglii – s užitečným oddlužením.