Ve Skále levně jen chutná

Restaurace pivovaru Klášter si za minutkovou nabídku podprůměrné hospody účtuje ceny, odpovídající centru Prahy.

Krásný areál pivovaru Klášter. Uprostřed je patrná historická brána kláštera z 12. století. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Krásný areál pivovaru Klášter. Uprostřed je patrná historická brána kláštera z 12. století. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Krásný areál pivovaru Klášter. Uprostřed je patrná historická brána kláštera z 12. století.

Doba přeje výletům a pivovarské hostince jsou skvělými výletními destinacemi. Čtenářům jsme – pravda, s různou měrou nadšení – již doporučili podniky v Kácově, Úněticích, Chýni či Velkých Popovicích. Tentokrát jsme se vypravili na sever od Prahy. Naším cílem byla obec s půvabným názvem Klášter Hradiště nad Jizerou, kde sídlí (téměř) stejnojmenný pivovar Klášter, spadající pod Pivovary Lobkowicz.

Již zkraje dvoukilometrové procházky z Mnichova Hradiště cestovatel spatří pivovar, stojící na vrcholu kopce coby přirozená dominanta okolní krajiny. Pravý účel červených budov na vrcholu kopce prozrazují krásné hvozdové komíny – nebýt nich, neznalý cestovatel by pivovar klidně mohl zaměnit za zámek či… klášter.

Působivá historie

Na kopci kdysi klášter stával, dokonce velkolepý. Roku 1420 jej ale vyplenili husité a z velkorysé budovy ve stylu francouzské gotiky se zachovala pouze brána s krásným portálem, která zdobí nádvoří dnešního pivovaru. Klášter pak již nikdy nebyl obnoven. Na jeho místě byl postaven nejprve renesanční zámek (od 16. století doplněný pivovarem v podzámčí) a konečně v roce 1864 zde rod Valdštejnů zbudoval jeden z nejmodernějších pivovarů své doby, který koncem 19. století patřil mezi největší v českých zemích. „Budovy postavené před téměř 150 lety slouží výrobě piva dodnes,“ honosí se pivovar na svých webových stránkách.

Areál pivovaru je skutečně krásný a vzhledem ke slunečnému počasí nás zamrzelo, že hostinec Skála se nachází o několik desítek metrů níže – ve sklepeních pod kopcem. O nich pivovar uvádí: „Už od středověku vznikaly ve skále pod pivovarem téměř dvě desítky metrů hluboké sklepy, které posléze začaly sloužit pivovarské výrobě. Pivo v nich kvasí a dozrává dodnes. V části sklepních prostor se také nachází proslulá restaurace Skála, kde se čepuje klášterské pivo.

Ponurá a vlhká jeskyně

Do restaurace nás sice místní dobře nasměrovali, vchod je ale snadné přehlédnout. Je zakryt podlouhlou budovou, která je momentálně v rekonstrukci, a navigace návštěvníka je tím ztížena. (Přestavba navíc vytváří ponuré zátiší s míchačkou, sutinami a poházeným stavebním materiálem.) Pokud však žíznivec vchod do podzemí nalezne, čeká jej dlouhá chodba do temnoty, na jejímž konci se otevře jeskyně s velmi vysokým stropem.

„Lidé citliví na zemské energie mají prý už při vstupu do zdejší restaurace pocit, jako by vstoupili do jiného časoprostoru. Z nitra země zde údajně vyvěrá mocný proud pozitivní energie,“ dočetli jsme se v internetové prezentaci. Jakkoliv byla představa restaurace ve skále milou, namísto přívalu pozitivní energie jsme hned po vstupu pocítili úzkost a kuchyňské výpary smísené s dýmem laciných cigaret.

Zřejmě bychom si dovedli představit příjemnější úpravu jeskynního restaurantu. Hrubé dřevěné stoly a lavice s vlhkými sedáky působí ve studeném prostředí kromobyčejně neútulně. Člověk se v takovém prostředí necítí komfortně, čemuž nepomáhá ani sporé osvětlení (byť doplněné „stylovými“ svíčkami). Zajímavě působí jen dlouhý výčep s mnoha kohouty, nacházející se nezvykle mimo bar na stěně.

Po poměrně dlouhém čekání se nám dostalo jídelního lístku a už po letmém prvním pohledu nám bylo jasné, co bude ve Skále kamenem úrazu. Jídelníček skýtal příliš mnoho indicií, až to signalizovalo, že se tam snad ctí zásada „z mrazáku do friťáku“. Jedinými tradičními pokrmy byla klobása a česnečka. Žádný guláš, žádné uzené, žádný utopenec a hermelín – zkrátka žádná hotovka! Namísto toho jsme v rozsáhlém lístku plném zdrobnělin (masíčko, prsíčka, nudličky…) nacházeli minutkovou nabídku každé druhé podprůměrné české restaurace.

Kombinace masových směsí a steaků s divnými souputníky, vesměs sýry a uzeninami... Nevyhneme se ani blbým názvům jídel, kdy strávník jen díky vysvětlivkám tuší, co si objednává. Na první dobrou jsme sice tušili, že „Mnichovo překvapení“ bude kapsa se šunkou a sýrem, ale třeba „Klášterská kopa“ zůstala zahalena tajemstvím. Zkrátka, restaurace byla založena v 90. letech, čemuž odpovídá i jídelníček. Zamrazí, že se v tomto podniku za dobrých patnáct let zřejmě nic nezměnilo.

Klobása, hrdinka naší návštěvy

Za předkrmy jsme zvolili česnečku (35 korun), klobásu (45 korun) a ďábelskou topinku (75 korun). Česnečka s přívlastkem „pana domácího“ byla klasický hospodský česnečkový mor s levnou šunkou a eidamem „třicítkou“. Pan domácí zřejmě rád solí, poněvadž touto substancí byla polévka naprosto prosycena. Že by bylo na vině obligátní chemické dochucovadlo, jehož stop jsme si nemohli nepovšimnout…?

Další předkrm – klobása – byl oproti tomu výborný. Chutnala po udírně, byla hezky opečená a bohatá masem. Od ďábelské topinky jsme očekávali fritovaný kus chleba, po okraj naplněný masovou směsí, vytvořenou na pánvi z odřezků masa, kečupu, chilli omáčky a hrsti zeleniny, to vše zasypané velkorysou porcí eidamu. A přesně to nám v kuchyni připravili, ale ještě s bonusem v podobě konzervovaných žampionů… Buďme upřímní – k pivu některým z nás chutnala a špatně nám po ní nebylo. Fajn.

Na vytrávení jsme pochopitelně objednali místní pivo Klášter. Jedenáctka nás rozhodně neurazila, jde o velmi dobře pitelné pivo, které má nízký říz i hořkost, ale potěší krásně zlatou barvou. To je však spíše floskule, poněvadž v temném prostředí skalního hostince barvy příliš obdivovat nelze – ani svíčka nepomohla. Pivo bohužel nebylo natočené nejlépe, navíc v něm byl patrný nepříjemný kovový nádech. Ochutnali jsme také nefiltrovanou verzi jedenáctistupňového ležáku, kde zprvu také převládala kovová pachuť. Toto pivo jinak mělo minimální říz, jemnou hořkost a značnou plnost – chuť nevyprchala, ale v závěru byla cítit zvláštní zatuchlost.

Minutkový mor

Hlavních chodů jsme se popravdě trochu obávali. Výběr vskutku nebyl jednoduchý, mimo jiné nás zarazilo, že podnik nenabízí vařené brambory, nýbrž (s čestnou výjimkou rýže) pouze přílohy zamrazitelné a určené k fritování. Objednali jsme si „Chlapskou baštu“ – vepřovou panenku vcelku, obalenou v anglické slanině se zeleninou a česnekem (175 korun bez přílohy), a „Skalní pochoutku“ – marinovanou krkovičku s hořčicí, křenem a kyselou okurkou (155 Kč). Co se prvního pokrmu týče, zákazník včetně přílohy zaplatí přes 200 korun, aby obdržel kus masa vysušeného k smrti a opečenou směs mražené zeleniny. Americké brambory nebyly pečené, ale smažené – chutnaly jako hranolky. Jídla bylo sice obrovské množství, ale nedalo se dojíst.

Ke krkovičce s hořčicí a křenem jsme si dali bramboráčky, ale až po výslovném ujištění servírky, že nejde o zmražené „puky“ hozené do fritézy. Nebyly špatné, byly znát kousky brambor. Maso tvořící hlavní chod bylo bohužel trochu tuhé, některé části krkovice se nedaly jíst. Sympaticky je doplňovalo několik beraních rohů a o něco méně sympaticky kupovaný a vyčichlý křen a nejlevnější plnotučná hořčice. Obě hlavní jídla byla dále zalita „výpekem“ s dominantní chutí kupované kořenící směsi.

Místo dezertu jsme pak zvolili řezané a tmavé pivo. První jmenované bylo příjemně pitelné, bez nesrovnalostí, nicméně bez výraznějšího chuťového projevu. Tmavá klášterská jedenáctka (na niž jsme zde narazili vůbec poprvé) patří mezi „lehká“ černá piva, příjemně se pije, ale kromě mírného karamelového nádechu v paměti ničím neutkvěla. Piva z produkce pivovaru Klášter máme docela rádi, poněvadž rozhodně neurazí, chutnají příjemně a velmi dobře se pijí. Na druhou stranu to není nic, proč bychom měli jezdit po republice.

Abychom náš zážitek shrnuli, ve Skále se můžete těšit na standardní minutkovou nabídku podprůměrné české restaurace, za kterou zaplatíte cenu odpovídající podniku v centru hlavního města. Restauraci Skála proto nelze doporučit. Prostředí je ponuré, jídlo mizerné a předražené – levně jen chutná. Smutnou tečkou je chabě ošetřené pivo. Samotná obec je sice hezkým turistickým cílem, leč, jak vidno, že na některých výpravách je dobrý opravdu jen ten výlet.

P.S. Kolega z redakce navštívil Skálu loni na podzim při příležitosti zvěřinových hodů. Pochvaloval si příjemnou atmosféru do posledního místa naplněné restaurace, chutné pokrmy a dobré pivo, to vše navíc za sympatické ceny do 130 korun. Náš zážitek se stálou nabídkou byl bohužel takový, jak byl popsán. To neznamená, že v době gastronomických akcí nemůže být situace jiná.

Restaurace Skála
Klášter Hradiště nad Jizerou 
www.restauraceskala.cz
Tel.: 777 280 444 (p. Rajtr), 777 632 364 (p. Vaníček)

Putování Bratrů v pivu:
Prvních deset zastávek: Fenomén „česká pivovarská hospoda“
Zastávka jedenáctá: Velkopopovická Kozlovna (Velké Popovice)
Zastávka dvanáctá: Pražské pivnice (1.) – U Pinkasů a U Jelínků
Zastávka třináctá: Pivovar Marina (Praha)