Varování vzešlé z irského martýria

Irský ekonom Moore McDowell apeluje na uchazeče o vstup do eurozóny, aby dobře zvážili, co si od zavedení eura slibují.

Michael Stein 11.12.2010

Mnohostranné hospodářské problémy, jimž Irsko čelí, mají společného jmenovatele: euro. foto: © ReutersČeská pozice

Mnohostranné hospodářské problémy, jimž Irsko čelí, mají společného jmenovatele: euro.

Irské martýrium představuje pro mladší členské státy EU ze střední a východní Evropy varovně zdvižený prst. Tvrdí to Moore McDowell, ekonomický poradce, jenž dříve působil na Ekonomické fakultě Dublinské univerzity. Podle McDowella mají mnohostranné hospodářské problémy, jimž Irsko čelí, společného jmenovatele: euro.

„Východoevropské členské státy EU se zavázaly ke vstupu do eurozóny. Je to na papíře, ale kdy k tomu má dojít, není jasné,” říká McDowell s tím, že odklad je poslední karta, na niž tyto státy mohou sázet. „Pokud nesplníte kritéria, nebudete přijati. Neříkám, že by východoevropské země neměly do eurozóny vstupovat vůbec, ale měly by vstupovat s očima doširoka otevřenýma,“ dodává.

Tři různé irské krize

McDowell popisuje současnou ekonomickou situaci v Irsku jako konvergenci tří samostatných krizí. Zaprvé je to krize konkurenceschopnosti vyplývající ze změny kurzovní hodnoty eura po roce 2003, zadruhé fiskální krize související s masivním zadlužováním země a do třetice bankovní krize, jež se naplno rozhořela po prasknutí realitní bubliny. „Přestože je můj názor menšinový, jsem rozhodně přesvědčen o tom, že jsme se po podpisu Maastrichtské dohody v devadesátých letech rozhodli vstoupit do eurozóny, pokud to jen trochu půjde. A šlo to. Bohužel se ukázalo, že to bylo zhoubné rozhodnutí,“ konstatuje McDowell.

Přijetí eura se zpočátku jevilo jako splnění snu. „Irsko se nikdy v minulosti nezbavilo nálepky periferie, malé ekonomiky či dokonce ekonomiky postavené na zemědělství. Po vstupu do EU se začalo Irsko na poli mezinárodního obchodu výrazněji prosazovat. Tento stav trval asi 20 let. Irsko dokázalo přilákat bezprecedentní podíl přímých zahraničních investic (FDI), převážně z USA,“ upřesňuje McDowell. V tomto smyslu se Irsko diametrálně odlišuje od východoevropských či balkánských zemí.

Irský ekonom Moore McDowell považuje současné snahy o záchranu za parádní pokus, který však selže

Silná obchodní provázanost irské a americké ekonomiky naproti tomu poukázala na Achillovu patu evropské měny. Na rozdíl od USA nereprezentuje Evropská unie takzvanou optimální měnovou zónu (OCA), ujišťuje McDowell a zároveň pochybuje, že by otázka OCA byla v EU vůbec kdy míněna vážně. „Mobilita kapitálu ve státech eurozóny je velmi omezená. Neplatí zde přísné regulativy v oblasti monetární politiky. Většina z toho, co vyrábíme (v Irsku), jde na export a většinu z toho, co spotřebujeme, naopak dovážíme. Zároveň se primárně nejedná o obchod se státy eurozóny,“ vysvětluje irský ekonom.

Záchranný plán nebude fungovat

Přišel prudký výkyv kurzovní hodnoty eura vůči americkému dolaru, jenž v Irsku způsobil enormní devalvaci reálného směnného kurzu. „Bylo to totéž, jako bychom devalvovali vlastní měnu,“ prohlašuje McDowell. Následoval další růst poptávky, dosavadní růst ekonomiky nadále posiloval a v souvislosti s tím stoupaly ceny aktiv, což vyústilo v prudký růst cen nemovitostí, jenž skončil v roce 2007.

Přínosem celého zmíněného procesu se mohl stát skokový nárůst daňových příjmů státu překonávající veškerá očekávání, jenž však irská vláda trestuhodně prohýřila. Vládní garnitura pokládala momentální vysokou hladinu cen za setrvalý stav. Ve veřejném sektoru se zvyšovaly platy, vytvářela se nová pracovní místa ve státní správě a navyšovaly se sociální dávky. „Lze to přirovnat k domácnosti, jež jednou vyhrála v loterii a rozhodla se každoročně zvyšovat své výdaje o celou výši výhry. Problém perifernosti Irska spočívá podle mého názoru právě v tom, že jsme nepochopili, že se jedná o přechodný boom a nepřizpůsobili jsme tomu fiskální politiku,“ domnívá se McDowell.

Dle něj je současný záchranný plán odsouzen k nezdaru. „Pokud bychom měli co do činění pouze s deficitem, pak by vládní úsporná opatření po čtyřech či pěti letech zabrala. To, co v tuto chvíli skutečně probíhá, je podle mého názoru sice parádní pokus, který však selže.“

Země usilující o vstup do eurozóny musejí být především přesně srozuměny s tím, co dělají a měly by obezřetně přistupovat k nepromyšleným, unáhleným rozhodnutím směřujícím k propojení jejich rozhodování v monetární oblasti s tím, co se děje v Evropě.

„Pro vystoupení z eurozóny neexistuje žádný mechanismus. Bylo to vymyšlené tak, aby podobná možnost byla v podstatě vyloučená. Jedinou zemí, jež by potenciálně mohla od společné měny odstoupit, je Německo. Pokud by prohlásila Francie či Itálie, že se chtějí vrátit k frankům, respektive lirám, vzal by dav banky útokem,“ je přesvědčen McDowell.