V Ženevě Západ uznal, že bez Ruska nelze Ukrajinu stabilizovat

Dle německého politologa Alexandra Rahra může shoda na čtyřstranném jednání odstartovat proces, jako byla svého času Daytonská dohoda.

Gábor Stier 22.4.2014
Ministři zahraničí USA a Ukrajiny John Kerry a Andrij Deščycja před čtyřstranným jednáním o Ukrajině 17. dubna v Ženevě. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ministři zahraničí USA a Ukrajiny John Kerry a Andrij Deščycja před čtyřstranným jednáním o Ukrajině 17. dubna v Ženevě. | foto: © ČTKČeská pozice
Ministři zahraničí USA a Ukrajiny John Kerry a Andrij Deščycja před čtyřstranným jednáním o Ukrajině 17. dubna v Ženevě.

Na čtyřstranném ženevském jednání o Ukrajině ve čtvrtek 17. dubna se šéfka unijní diplomacie Catherine Ashtonová a ministři zahraničí Ruska, USA a Ukrajiny Segej Lavrov, John Kerry a Andrij Deščycja shodli na nezbytnosti mírového řešení ukrajinské krize. A také například na zahájení širokého národního dialogu či na nutnosti odzbrojení separatistů na východě Ukrajiny. Tato shoda představuje pro spory, které panují v souvislosti s řešením této krize, psychologický průlom.

Po berlínské besedě Valdajského klubu, jejímž tématem byla právě situace na Ukrajině, považuje Alexander Rahr, vědecký ředitel Německo-ruského fóra, momentálně za nejdůležitější úkol zabránit rozpadu země. Dle Rahra je v zájmu toho nezbytné vypracovat novou ústavu obsahující mimo jiné federální uspořádání. Německý expert dále doufá, že Evropská unie nezavede vůči Rusku hospodářské sankce. Těmi by totiž neublížila jen Moskvě. Alexander Rahr poskytl ČESKÉ POZICI k situaci na Ukrajině rozhovor.

ČESKÁ POZICE: S ohledem na předchozí vývoj událostí nebylo možné od ženevské konference očekávat žádný zásadní průlom. Navzdory tomu představuje dohoda čtyř stran důležitý krok na dlouhé cestě vedoucí ke stabilizaci ukrajinské situace. Je krize vůbec řešitelná bez vnějších zprostředkovatelů?

RAHR: Význam ženevských jednání spočívá především v tom, že Západ konečně zasedl k jednacímu stolu s Ruskem. Moskva i Kyjev taková jednání navrhovaly ještě před pádem Viktora Janukovyče, tehdy však byla odmítnuta s tím, že Ukrajina je suverénní stát, tak proč o ní jednat s Moskvou. Západ konečně pochopil, že tuto krizi nelze řešit bez zapojení Ruska.

Význam ženevských jednání spočívá především v tom, že Západ konečně zasedl k jednacímu stolu s Ruskem

Ženeva by proto mohla být začátkem procesu, který bychom mohli přirovnat k daytonskému (Daytonská dohoda z listopadu 1995 ukončila konflikt v Bosně a Hercegovině, či spíše v rozpadající se Jugoslávii – pozn. red.). Tento proces může být úspěšný pouze tehdy, nebude-li chtít Kyjev a Západ jednat o sankcích a o Krymu. Samozřejmě, že i Moskva musí projevit větší ochotu ke kompromisu a přijmout současnou ukrajinskou vládu navzdory její slabé legitimitě jako partnera k jednání.

ČESKÁ POZICE: Můžeme o dosavadních jednáních prohlásit, že je to, jako by seděli tři u jednacího stolu s Ruskem? Kyjev totiž plně zastává americké stanovisko a i v případě Bruselu se zdá, že hraje podle americké partitury…

RAHR: V podstatě ano, což právě v zásadě brání zahájení tohoto procesu. Navzdory tomu je však lepší, když sedí tři proti jednomu, než kdyby jich proti jednomu sedělo sto, takže může předložit své stanovisko také Moskva. Přitom fakt, že sedí u jednacího stolu, se každopádně rovná uznání, že bez Moskvy Ukrajinu stabilizovat nelze.

ČESKÁ POZICE: Zároveň to čím dál tím víc vypadá, že tato krize kriticky prohlubuje rozdělení Evropy. Jaké vyhlídky má za těchto okolností velká Evropa, která se rozprostírá od Lisabonu po Vladivostok?

RAHR: Evropa se ještě pořád zabývá sama sebou a vlastními problémy, proto se v podstatě nemůže věnovat jiným otázkám. Jakmile se dostane z krize, bude se muset vážně zamyslet, jaké chce s Moskvou budovat vztahy. V devadesátých letech Západ Rusko odepisoval, dnes už je však něco takového nepředstavitelné. Rusko je důležitým protagonistou v procesu vývoje multipolárního světa, a proto si EU ani NATO nemohou nárokovat monopol na utváření budoucnosti Evropy.

ČESKÁ POZICE: Jakou roli může v tomto procesu hrát Berlín, od kterého všichni očekávají normalizaci vztahů s Ruskem?

RAHR: Německo právě znovu definovalo svoji vedoucí roli v Evropě řešením krize, což si nepřeje ohrozit bezpečnostními a zahraničněpolitickými otázkami. Berlín proto v této věci naslouchá všem stanoviskům a vztahy s Ruskem formuje společně s členskými státy EU v souladu s danými názory. Slabým místem této situace je, že Německo už nemůže pokračovat v samostatné východní politice, neboť by za to sklidilo kritiku východoevropských zemí.

ČESKÁ POZICE: Kde je podle vás v procesu utváření východní politiky EU místo pro Polsko? Nezdá se vám, že Varšava svoji roli občas trochu překračuje?

RAHR: Musíme se podívat skutečnostem do očí a vzít na vědomí, že bez Polska není účinná východní politika možná. Berlín a Varšava musejí vytvořit společné stanovisko, neboť Evropu pouze oslabuje, kráčí-li si každý svou cestou. Při utváření společné zahraniční politiky je třeba posílit roli Výmarského trojúhelníku (spolek tří zemí Německa, Francie, Polska, která má podpořit jejich vzájemnou spolupráci – pozn. red.).