Ceska Pozice

V Pompejích si taky mysleli, že to přejde

Budování evropského impéria na úkor suverenity členů a ničení fungujících národních měn bylo stavbou na nestabilním podloží.

Eroze není jen záležitostí zemského povrchu. Postihuje i světová impéria, EU nevyjímaje. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Eroze není jen záležitostí zemského povrchu. Postihuje i světová impéria, EU nevyjímaje. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Eroze není jen záležitostí zemského povrchu. Postihuje i světová impéria, EU nevyjímaje.

Erozi nepodléhá jen zemský povrch, ale i mezilidské a mezinárodní vztahy. Eroze existuje zejména v politice. Postihuje světová impéria, říše a pokusy o jejich vytvoření. Dobrým takovým pokusem bývalo Evropské hospodářské společenství (EHS), později Evropská společenství – tedy až do roku 1991. Tehdy se začala vytvářet a zároveň okamžitě i erodovat Evropská unie.

Obyvatelé Pompejí si také mysleli o posledním zemětřesení, které zažili, že to přejdeEHS znamenalo smysluplné překračování úzkých národních tržních rámců se zbožím, kapitálem a pracovní silou, liberalizaci a vyšší výkon spojený s prosperitou. EU pak již byla jen o budování impéria ve stylu „samo o sobě a pro sebe“. Což historie obvykle trestá rychlejším postupem eroze. Nejprve dlouho není nic vidět, ani o to není zájem. Když už ale začnou padat skály na silnice a ničí hodnoty, nastává havarijní stav. Zprvu se skalní bloky spoutají lany, trhliny zacelí betonem. Provoz na silnici regulují značky a policisté. Málokdy se včas dospěje k názoru, že silnice vede špatným směrem, nevhodným údolím a k falešnému cíli. Obyvatelé Pompejí si také mysleli o posledním zemětřesení, které zažili, že to přejde. Dodnes jsou k vidění v neapolském muzeu.

Celé stavění evropského impéria na úkor suverenity členů, ničení fungujících národních měn ve prospěch společného platidla – eura – bylo budováním konstrukcí na nestabilním podloží, bez řádného založení stavby. Zvláště markantní je tomu u euroměny.  K té je potřeba území, společná hospodářská a především fiskální a monetární politika, společná odpovědnost a skutečné měnové rezervy. A tisíc dalších věcí.  

Euro udrželo hříšníky nad vodou

Maastrichtská kritéria pro společnou měnu porušovaly některé vstupující státy – Řecko – explicitním lhaním ve statistikách i průběžným lhaním o úrovni svých deficitů. Centrální mocnosti současně přimhuřovaly nad těmito lžemi oči. Později rozpočtové/deficitní limity překračovaly i největší státy – Německo i Francie. Pak už to vlastně bylo jedno.

Špatně a podvodně hospodařící státy se nemusely trápit s devalvacemi národních měn. Žádné neměly. Nemusely se trápit s ratingy – schovaly se za hodnocení celé EU, potažmo Evropskou centrální banku. A také za Mezinárodní měnový fond. Irové předváděli virtuální hru na hospodářský zázrak. Portugalci jsou skromný a zkušený národ. Nehonosili se, jen pilně konzumovali. Naštěstí pro sebe investovali i do infrastruktury, která zůstane stát i po případném bankrotu. Tam, kde by normálně již dávno nastaly korigující zodpovědné národní kroky – možná i bankroty s národními měnami –, udrželo vše nad vodou euro.  

Již celý rok hříšníci žádají, aby jim někdo nasypal do prázdné pokladny. „Složte se, vy zodpovědní, na záchranný fond,“ vyzývají. Nestačí? Vytvořme tedy Pakt pro euro a stálý evropský stabilizační mechanismus. Letos v březnu se k němu upsali skoro všichni – tedy až na čtyři výjimky včetně České republiky. Jedni kvůli očekávání záchrany dalším přílivem cizích peněz ke krytí domácí rozhazovačnosti. Druzí to pak brali jako modlitbičku za dobré počasí.

Finská roznětka

Iluze se však bortí i u těch, kteří podepsali. Autentická finská politická strana Praví Finové po parlamentních volbách se ziskem zhruba pětiny hlasů nechce sanovat finskou prací a národním bohatstvím nezodpovědnost jiných. „Pomoc“ Portugalsku je teď finskou roznětkou.

Také slovenská premiérka Iveta Radičová má potíže s vládní koaliční stranou Svoboda a Solidarita, která nepodpoří slovenskou účast v Evropském stabilizačním mechanismu. Odborníci soudí, že tento postup by mohl ohrozit i celou koncepci záchranného fondu eurozóny.  Jistěže, ale nejde o koncepci, jen o nový evropský morální hazard.

Řecko již celý měsíc popírá, že by směřovalo k bankrotu – eufemisticky restrukturalizaci – svého zadlužení. Irové a Portugalci totéž. Pomoc, to ano. Španělsko prý bankrotu unikne, tvrdí prezident EU Herman Van Rompuy. Co ale udělat s tou zatracenou společnou měnou?

Imigranti prahnoucí po sociálních výdobytcích

Eroze ale s sebou bere celý povrch EU. Nejde jen a jen o měnu. Jsou zde další výdobytky vypjatého „evropanství“. Společná politika snižování významu národních území a jejich přirozené ochrany. Fenomén a mystérium takzvaného schengenského prostoru. Původně zahrnoval pár set kilometrů prostoru obkrouženého okolo tohoto města. Potud bylo dobře.

Narážíme na již nezanedbatelnou otázku ekonomické imigrace z území mimo EU. Nic jiného to není – nechme frází, prosím. Na rozdíl od šedesátých let to však nejsou již gastarbeitři. Tito noví mladí muži, válcující Evropu od jihu, mají menší zájem o práci. Spíše prahnou po sociálních požitcích EU. Ostatně v Evropě již není dostatek skutečné jednoduché práce na rozdíl od šedesátých let – odešla totiž do Číny.

Ještě před čtvrtrokem „budovala“ Itálie protiimigrační síť u severoafrických břehů. Dnes pouští přes své území desetitisíce „ekonomických“ migrantů – Afričanů, a to nejen Tunisanů. A najednou jádrové země vidí problém. Schengen sem nebo tam.

Francouzi po konzultacích konstatovali, že „Schengen“ sice stále platí, ale ne vždy tak úplněLetošního 17. dubna Francie zastavila na železničním přechodu Ventimiglia – Menton celý vlak s uprchlíky. Itálie je přijala zejména z  Tuniska a poskytla jim „papíry“ na pobyt v zemi. Tedy podle „Schengenu“ do celého prostoru zvaném touto přezdívkou. Evropa se napřed celá spravedlivě a spanile popudila. Francouzi však po konzultacích konstatovali, že „Schengen“ sice stále platí, ale ne vždy tak úplně. V posledních letech v Paříži a ve velkých francouzských městech hoří předměstí plná sociálního bydlení, zvláště pro imigranty a jejich nové, již nepracující generace.

Jaderná katastrofa po zemětřesení v Japonsku již reformuluje „zásadní“ výstupy německého vedení k jaderné energetice, a to na obrtlíku. Evropské souvislosti? Nezájem. Stejně jako to dříve bylo s větrníky a solárními panely.

Francouzi u Waterloo odpověděli Wellingtonovi „merde“. Finsky se to řekne ve stejné důraznosti „paska“. Sofistikovaněji pak „hevon paska“.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.