V Německu plánují zrušit stres. Novým zákonem.

Každý, například pokladní, porodník na sále či redaktor před uzávěrkou, nejen v práci, ale i po ní zažívá stres. Jako by byl naším životním prostředím. Němci se jej proto chystají zakázat. Z diskuse expertů i politiků už vyvstávají konkrétní obrysy.

Stres (ilustrace). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Stres (ilustrace). | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Stres (ilustrace).

První v řadě zastánců nového zákona v Německu, jehož cílem je zakázat stres, jsou odbory. Annelie Buntenbachová, členka představenstva německé odborové centrály DGB, pojmenovává dva hlavní zdroje stresu. Za prvé tlak na stále větší výkon ve stále kratším čase. Za druhé požadavek na permanentní dostupnost. I ve volném čase zvoní telefony, křičí zákazníci a e-mailové schránky se bezútěšně plní.

A to je podle Buntenbachové mizerná strategie pro společnost, která chce své členy co nejdéle udržet v pracovním procesu. Současná legislativa podle ní nestačí. „Nařízení proti stresu je dalším konsekventním a logickým krokem. Zaměstnavatelé i zástupci zaměstnanců potřebují závazné záchytné body, na něž je při utváření pracovních pravidel nutné brát ohled,“ sdělila ČESKÉ POZICI.

Kdy a proč po pracovní době

Klíčovou součástí vznikajícího „protistresového zákona“ má být přísné a plošné omezení, kdy a proč lze kontaktovat zaměstnance po pracovní době. Vypnout mobil a ignorovat e-maily si dnes mohou dovolit jen lidé, kteří pracují v rutinních provozech, nikoli pracovníci s komplexnějšími úkoly. A to se má právě změnit.

Klíčovou součástí vznikajícího „protistresového zákona“ má být přísné a plošné omezení, kdy a proč lze kontaktovat zaměstnance po pracovní době

Odboráři a psychologové nejsou ve svém tažení osamocení. Jejich argumentaci je evidentně nakloněna spolková ministryně práce a sociálních věcí Andrea Nahlesová (SPD). Podobně jako někteří její sociálnědemokratičtí kolegové, kteří omezení dostupnosti zaměstnanců v jejich volném čase považují za důležitý příspěvek k zachování jejich duševního zdraví.

S názorem Buntenbachové, že vznikající nařízení není „žádným byrokratickým monstrem“, nesouhlasí zástupci firem. Podle mluvčího Spolkového sdružení německých svazů zaměstnavatelů (BDA) práce působí na psychické zdraví zásadně pozitivně a je základem našeho života. „Při vší oprávněné pozornosti, kterou téma vzbuzuje, by bylo špatné je dramatizovat,“ zaznívá z tiskového odboru BDA.

„Je chybné spojovat psychická onemocnění především s prací. Ta může při nevhodných podmínkách přispět k jejich vzniku, prokazatelně ale nikdy není jejich jedinou příčinou,“ shrnul mluvčí BDA pro ČESKOU POZICI. Zaměstnavatelé prý již dnes berou problém psychického zatížení svých podřízených velmi vážně a stávající zákony plně postačují.

Je to nutné?

Odborníci, kteří se problematikou pracovního stresu zabývají, rostoucí nároky na zaměstnance nepopírají. Podle sociologa G. Güntera Voße z Technické univerzity v Saské Kamenici, který k tématu poskytl rozhovor zpravodajskému portálu Zeit Online, nová data jasně ukazují, že pracovní zátěž překračuje snesitelnou mez a způsobuje zdravotní potíže více lidem. Voß si cení toho, že téma proniklo do politické diskuse. Definovat limity pro stres zákonem, jako je tomu například u úrovně hluku či čistoty ovzduší na pracovišti, by podle něho však bylo krajně obtížné.

Dá se skutečně omezit, jak spolu lidé komunikují, pomocí zákona? A je to vůbec nutné?

Dá se ale skutečně omezit, jak spolu lidé komunikují, pomocí zákona? A je to vůbec nutné? „Nejsem příznivcem řešení přes zákazy a předpisy. Pokud máme svobodnou volbu, jaké firemní kultury chceme být součástí, nepotřebujeme další zákony,“ říká Martin Ruman, psycholog a jednatel společnosti Odyssey Network, která se zabývá zlepšováním pracovní výkonnosti. A dodává: „Zároveň nelze přehlížet dopady ‚přetékání‘ práce do osobního života prostřednictvím všudypřítomných komunikačních technologií.“

„Psaní e-mailů na smartphonu v posteli před spaním, u rodinné večeře či během víkendového výletu těžko dlouhodobě přinese něco dobrého jak zaměstnanci, tak nakonec i zaměstnavateli. Nicméně řešení vidím v edukaci, ne regulaci,“ zdůrazňuje Ruman.

Na každého působí jinak

Se svými zahraničními kolegy se Ruman shoduje, že tlak na permanentní dosažitelnost je jedním z faktorů, které mohou zaměstnancům trvalý stres způsobovat. Otázkou však zůstává, zda je tím nejdůležitějším. Podle nedávného průzkumu, který zveřejnil švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung, považují zaměstnanci za podstatně více stresující jiné okolnosti – například neustálé vyrušování v práci, její vysoké tempo nebo tlak na dodržování termínů.

Stres má mnoho příčin a na každého působí jinak. Někoho pozitivně motivuje, jiný se kvůli němu hroutí.

Shrnuto, stres má mnoho příčin a na každého působí jinak. Někoho pozitivně motivuje, jiný se kvůli němu hroutí. Může mít vážné následky, někdy vést až k syndromu vyhoření nebo k jiným závažným psychickým či fyzickým obtížím. Je proto důležité vést o něm veřejnou i odbornou debatu. Ale zakázat jej zákonem? Tudy podle většiny expertů cesta nevede.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.