Ceska Pozice

V každém případě zvolíme pragmatika

Voliči, kteří si od Zemana, nebo Schwarzenberga slibují výraznou změnu, budou zklamáni.

Přemysl Houda 25.1.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Vítáme občany u druhého kola prezidentské volby. Ať dopadne jakkoli, konec světa nepřijde. Ani žádná impozantní renesance společnosti, ani  propad do bezedného bahna. Nežijeme v prezidentském systému, aby se něco takového stalo, a zadruhé ani jeden z kandidátů neschovává osudové čertovo kopýtko, ani svatozář.

Česká společnost se po volbách konečně vrátí do normálu – prvorepubliková Vlajka bude opět zajímat pět až deset historiků, názory Livie Klausové na jazykové schopnosti první dámy, doufejme, už vůbec nikoho. Koneckonců po prezidentově abolici nás může těžko ještě něco rozházet.

Přes to všechno by si každý měl uvědomit, že kdo volí Zemana, hlásí se k určitému typu politiky, kdo volí Schwarzenberga, hlásí se k typu jinému.

Politický svět Miloše Zemana

Zeman je:

Zemanovi odpůrci mají nepochybně pravdu v tom, že vlastně u všech zmíněných okruhů lze Miloše Zemana velmi dobře připodobnit k Václavu Klausovi. Podobní jako vejce vejci jsou si svou formou. Jsou jako dva lidé, kteří si pečlivě podtrhávali ve stejné knize o principech vládnutí, a to v knize pragmatické a technologické (a zajisté velmi promyšlené), která řeší otázku „jak získat a udržet si moc“, nikoli otázku „jak správně vládnout“ – o ni šlo jen potud, pokud to nějak souviselo s udržením moci.

Nicméně jestliže se dva lidé naučili „politice“ ze stejné knihy a používají proto stejně vábné (nebo nevábné – dle osobního vkusu) postupy, ještě to neznamená, že jejich politika bude mít identický obsah. A v tomto smyslu je už apriorní srovnání Zemana s Klausem zavádějící a vlastně nepravdivé. Jinými slovy: Miloš Zeman volí „umělecký“ styl podobný Klausovu, obsah ale ryze zemanovský. K potvrzení řečeného stačí komparovat postoje Klausovy se Zemanovým proevropským přístupem za doby jeho premiérování, s politikou investičních pobídek a třeba s přípustností vysokých schodků státního rozpočtu za účelem rychlého rozhýbání ekonomiky.

Politický svět Karla Schwarzenberga

Schwarzenberg znamená:

Ergo

Schwarzenberga by proto obecněji řečeno měl (z pozitivních důvodů) volit ten, kdo je pro kontinuitu současného stavu, nikoli ten, kdo chce změnu. Lidé, spatřující v osobě ministra zahraničí „občanského“ kandidáta, se mýlí. „Občanský“ kandidát ve druhém kole není. Oba propadli sítem před čtrnácti dny (Franz, Fischerová). Nečasův místopředseda vlády sice poskytne současnému establishmentu důstojnější tvář, ale bude to stejné, jako když natřete panelový dům – i přemalovaný zůstane panelákem, vilu z něj neuděláte.

Z negativního důvodu – jako menší zlo – by ho pak měli volit všichni, kdo se obávají očekávaných aktivit Miloše Zemana (totéž samozřejmě platí i obráceně). Kritika Schwarzenberga coby člověka spojeného se současnou politickou scénou je však oprávněná, snad až na jeden aspekt: budeme mít pocit, že není až tak zle, protože Schwarzenberg se nebude bát říkat i slova pro nejširší veřejnost méně příjemná, leč pro sebereflexi společnosti potřebná – jako je řekl v kampani v souvislosti s odsunem – vyhnáním – českých Němců po druhé světové válce. Pocit, že není tak zle, však nebude muset nijak souviset s realitou. Přesto taková slova pronášená z Hradu nemusejí být bezcenná.

Zemana by měl z pozitivních důvodů volit ten, který chce diskontinuitu se současnou pravicovou vládou, zároveň mu však nevadí jeho prostořekost, technokratismus a také třeba riziko rozkladu sociální demokracie. Z pozitivních důvodů by ho měl volit rovněž ten, kdo chce silného aktivního prezidenta.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.