Už žádnou finanční pomoc Řecku. Eurozóně došla trpělivost.

Konečně dospělí evropští i světoví bankéři a politici přestali hrát dětskou hru na „jako“ a odhalili část pravdy o bankrotujících zemích.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Minulý pátek v Řecku znovu ostře protestovaly opoziční strany proti schválení již odsouhlasené a slíbené nápravy ekonomiky a financí země. Věřitele mohl potěšit silácký výrok šéfa pravicové Nové demokracie Antonise Samarase: „Pro Řecko existuje jen jedna cesta ven: vyjednání nové dohody o pomoci.“ To by bylo, aby jádro platičů Evropské měnové unie nebylo připraveno. Najednou však není.

Důsledky pro Německo

Konečně za Německo, Finsko, Nizozemsko a další členské země eurozóny – a po prolomení počátečního ostychu to nejspíš budou všechny věřitelské státy – promluvil nizozemský ministr financí Jan Kees De Jager. Dle něho nebudou uvolněny žádné další finance z loňského záchranného úvěru pro Řecko v objemu zhruba dvanácti miliard eur. Zřejmě někomu došla trpělivost.

Švédsko připouští, že „sestřihne“ účetnictví a oceňování bilancí svých bank. Není třeba se však lekat, Švédsku se stále daří velmi dobře. Novinkou je, že se připojilo k Dánsku, jež umožnilo „sestřižení“ – snížení jistiny dluhopisů. V sobotu ČESKÁ POZICE předvídala vznik dalšího eufemismu pro řecký bankrot – například restrukturalizace či reprofilace. Od neděle je na světě – soft reprofilling neboli měkká reprofilace.

Mise MMF zjistila, že Řecko téměř žádný z požadavků nesplnilo, a proto by mu fond nemusel nadále uvolňovat schválené finance

První zveřejnil důvěrné informace německý týdeník Der Spiegel, z čehož se stává tradice. Mise Mezinárodního měnového fondu (MMF) zjistila, že Řecko téměř žádný z požadavků nesplnilo – z fiskálních ani jeden–, a proto by mu nemusel fond nadále uvolňovat schválené finance. MMF to sice rychle dementoval, ale možná právě proto je třeba tyto informace považovat za platné. Týdeník Der Spiegel se pragmaticky zeptal: „Jaké budou důsledky pro Německo, jestliže Řecko zbankrotuje?“ Hovoří se o hororovém scénáři. Banky zbankrotují, pojišťovny odepíší miliardy a soukromí investoři utrpí obrovské škody.

Divadelní programy

Konečně dospělí lidé přestali hrát dětskou hru na „jako“ – panenka jako pláče, jako kaká, dinosaurus jako chodí po Praze. Děti však vědí, že „jako“ je jen „jako“, jen bankéři a politici při zavádění eura dosud předstírali opak. Chtěli „jako“ povýšit na realitu pro veřejnost a za její peníze. A skutečný stav zatloukat, zatloukat, zatloukat.

V manželské poradně to je možná dobré know how, ale v evropském hospodářství nepoužitelné. Irští problémoví šéfové bank měli příjem i čtyři miliony eur ročně. Po bankrotu a zestátnění neboli záchraně irských bank jejich nástupcům připadá limit 350 tisíc eur, který stanovila vláda, nedostatečný. Totéž platí i v politice. Počkat, až to praskne, a pak to nějak dopadne. Ve skutečnosti však peníze již dávno žádné nejsou.

Divadelní programy pro financující EU, jež přicházejí z Atén, Dublinu, Lisabonu a Madridu, možná přestanou být důvodem k návštěvám jejích oficiálních představitelů

Dosud nezvratně bankrotující státy Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko (PIGS) jen MMF a Evropské unii ve svých metropolích předváděly divadelní programy s povolenou kritikou v mezích zákona. Evropští i světoví bankéři a politici rádi tato divadla navštěvovali a účastnili se hry na „jako“. Hrály se však jen frašky, v nichž národní herci rutinně přehrávali. Místní honorace zhlédla představení se zahraničními hosty a zase byl na čtvrt roku zajištěn přísun peněz.

Zanedbání povinnosti

Součástí řecky mluvícího světa je však i nový člen eurozóny Kypr. Ten neměl čas si za svého krátkého pobytu v ní vytvořit katastrofální dluh a stát se členem skupiny PIGS. Totéž však neplatí pro kyperské banky, jež mají v aktivech 6,5násobek HDP Kypru, přičemž víc než třetinu z nich tvoří řecký dluh. Ratingová agentura Moody’s právě z tohoto důvodu letos v únoru snížila rating Kypru o dva stupně a 16. května jej dala na seznam zemí, jež čeká jeho další snížení.

Divadelní programy pro financující EU, jež přicházejí z Atén, Dublinu, Lisabonu a Madridu, možná přestanou být důvodem k návštěvám jejích oficiálních představitelů. Konečně nizozemský ministr financí De Jager řekl, co mělo být řečeno již dávno – aspoň náznak pravdy. Riziko z prodlení však již dávno přesáhlo nejen únosné, ale i tolerovatelné meze. Oficiální představitelé měli povinnost konat, při správách národních majetků ji však zanedbali. Na to pamatují nejen trestní zákoníky, ale i ústavy těchto zemí. Nezletilým státům skupiny PIGS by měli být stanoveni zákonní opatrovníci. Pokud jsou dospělé, pak konečné účty. Těm, co jim trvale peníze dávali a předstírali hru na „jako“, nejspíš advokáti.

Anglický spisovatel Frederick Forsyth, který dobře zná moci i nemoci politiky napsal: „Krize společnosti může dosáhnout mnoha úrovní. Neexistuje však horší katastrofa, než když se zdá, že se politici budou muset vzdát svých štědrých postů. V politice není důležité, co je skutečné. Důležité je, co připadá skutečné naivním. Tedy to, co prodávají média a co ti naivní kupují.“ Loni i letos to dosud byly jen „divadelní programy“.