„Utajená“ výstava Františka Kupky začíná

Při prezentaci své práce si vedení Národní galerie někdy počíná tak, jako by ji chtělo před veřejností spíše skrývat.

Výstava děl Františka Kupky Cesta k Amorfě se pro veřejnost otevře v pátek 30. listopadu. foto: © ČTKČeská pozice

Výstava děl Františka Kupky Cesta k Amorfě se pro veřejnost otevře v pátek 30. listopadu.

Národní galerie to dokázala! O uskutečnění výstavy z díla Františka Kupky se dlouho pochybovalo, ale nakonec se Cesta k Amorfě v nově zrekonstruovaném Salmovském paláci na Hradčanském náměstí v Praze od pátku přeci jen otevírá návštěvníkům. Ředitel Vladimír Rösel o ní mluví jako o první vizitce nového – tedy svého – vedení.

Na čtyři desítky obrazů, které Kupka vystavil mezi léty 1906 – 1912 na slavných pařížských salónech, jeho studie, kresby a náčrty jsou jedinečnou příležitostí nahlédnout do umělcovy hlavy, jak řekla spoluautorka výstavy Markéta Theinhardt. Můžeme si tak po stu letech znovu přiblížit tvůrčí proces, který vedl ke vzniku Kupkovy Amorfy – Dvoubarevné fugy a Amorfy – Teplé chromatiky. Obrazů, jejichž vystavení na pařížském Podzimním salónu 1912 se považuje za počátek moderního abstraktního umění.

Dokonce vedle nich v Salmovském paláci uvidíme i další dvě díla, která tehdy visela s oběma slavnými Amorfami ve stejném sále číslo XI: kubistické obrazy Tanečnice v kavárně Jeana Metzingera a Muž na balkóně od Alberta Gleizese. I když má člověk někdy pocit, že se všechny ty obrazy v místnostech Salmovského paláce nějak tísní, je třeba uznat, že srovnatelný zážitek Národní galerie už dlouho nenabídla.

Náklady na vypůjčení exponátů, jejich pojištění a dopravu činily přes sedm milionů korunNárodní galerii se podařilo během jedenácti měsíců, které uplynuly od nápadu k vernisáži, zajistit zápůjčky významných Kupkových děl ze světových galerií, například z MOMA a Guggenheimova muzea z New Yorku nebo pařížského Centre Pompidou. Pražské Museum Kampa zapůjčilo sbírku studií a kreseb, která je důležitou součástí konceptu výstavy. Jen náklady na vypůjčení exponátů, jejich pojištění a dopravu činily přes sedm milionů korun. Finančně to Národní galerie zvládla s odřenýma ušima. Nicméně příležitost důstojně připomenout zásadní přínos českého malíře Františka Kupky světovému malířství si ujít nenechala. To je ze všeho nejdůležitější. Ale těžko lze přehlédnout, že promarnila příležitosti jiné.

Bez marketingu

Propagace výstavy takového kalibru je zatím tragická. Lze pochopit, že nezbyly peníze na billboardy nebo plakáty v ulicích Prahy. Ale proč nedostali s předstihem obrazové materiály novináři, proč je nikdo nebombardoval s nabídkou rozhovorů s autory výstavy? To by přece nic nestálo. A proč má Národní galerie k „Amorfě“ tak chudičké informace na svých webových stránkách? Když mohly na londýnské olympiádě uspět obyčejné gumovky s motivem Dvoubarevné fugy, opravdu by se nenašel někdo, kdo by Národní galerii marketingově pomohl s propagací takové výstavy?

Zároveň s výstavou byl otevřen zrekonstruovaný Salmovský palác a v něm nové návštěvnické centrum. Nepřehlédnutelnou vestavbu na nádvoří navrhl španělský architekt Josep Lluís Mateo. Národní galerie zprovozněním zázemí pro návštěvníky naplnila podstatnou část svého konceptu nazvaného „triaNGl“, jímž chce dát na vědomí, že si lze na Hradčanském náměstí prohlédnout hned tři její expozice v bezprostředně sousedících palácích – Schwarzenberském, Šternberském a Salmovském. Jak je možné, že se o takových věcech nemluví?

Vedení Národní galerie se vlastně podařila spousta práce. Ale při její prezentaci si někdy nepochopitelně počíná tak, jako by se za ni stydělo nebo ji chtělo před lidmi utajit. 

Počet příspěvků: 4, poslední 2.12.2012 10:45 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.